Čís. 16836.

Výjimky uvedené v min. nař. č. 110/1865 ř. z. o stanovení odhadní ceny platí pro peněžní ústavy tam uvedené jen potud, pokud byly vysloveny v jejich stanovách. Obsahují-li stanovy ustanovení jen co do odhadní ceny venkovského statku, nelze je rozšiřovati na jiné budovy.
(Rozh. ze dne 31. března 1938, R I 54/38.)
H. banka česká v P. navrhla jako vymáhající věřitelka, aby v řízení o vnucené dražbě vedené proti povinnými bylo za základ dražby místo soudní odhadní ceny nemovitosti zapsané ve vložce č. 200 pozemkové knihy K. V. podle ustanovení čl. IV, písm. c), min. nař. z 28. října 1865, č. 110 ř. z. a podle článku V uv. zák. k ex. ř. vzato ocenění, které podle jejích stanov bylo vzato za základ pro vyšetření úhrady zápůjčky, poskytnuté na exekvované nemovitosti, t. j. suma vymáhající věřitelkou samou určená 1 600000 Kč, a aby soudní odhad byl omezen pouze na příslušenství nemovitosti na vyšetření hodnoty služebností a reálních břemen na ní váznoucích podle druhé věty, odst. 1, § 24 odh. ř. Exekuční soud vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: Za základ dražby místo soudní odhadní ceny nemovitosti může býti podle § 68 stanov vymáhající banky vzato ocenění, které podle jejích stanov bylo vzato za základ pro vyšetření krytí zápůjčky, jen tehdy, jde-li o dražbu statku venkovského, a i když jde o venkovský statek, musí býti odhadnuta všechna stavení, fundus instructus a příslušenství. V souzeném případě nejde o venkovský statek, jak vyplývá ze zprávy městské rady v K. V. ze dne 10. listopadu 1937.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká, že rekursní soud posoudil její rekurs výhradně jen podle § 68 jejích stanov a že se vůbec nezabýval ustanovením čl. V uvoz. zák. k ex. ř., jímž byla zachována v platnosti ustanovení čl. III a IV, písm. b) až d), min. nař. ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. z., a zejména ustanovením čl. IV, písm. c), řečeného nařízení. Dovolací rekurs není oprávněn. Čl. IV a V uvoz. zák. k ex. ř. ponechává v platnosti výjimečné výhody příslušející úvěrním ústavům podle stanov zá- konem určených nebo státem schválených. Uvedené ministerské nařízení obsahuje výjimky z všeobecných soudních zákonů příslušející takovým ústavům. Právě v čl. IV, písm. c), uved. min. nař. jest odkázáno na stanovy nebo na státem schválený jednací řád těchto ústavů, jako vůbec dotčené nařízení jedná o obchodech podle jejich stanov. K uvedeným ústavům patří i stěžovatelka. I v jejích stanovách jest oddíl X. »Jaké výjimky zvláštní ze zákonů obecných soudních bance jsou povoleny« (§§ 64 až 70). Obsahuje tedy jmenované ministerské nařízení všeobecné meze, k jejichž vyplnění jsou určeny stanovy, a platí výjimky pro ten nebo onen ústav jen potud, pokud byly vysloveny ve stanovách. Jestliže ony stanovy obsahuji ustanovení co do odhadní ceny jen o statku venkovském a nemají ustanovení o budovách, nelze takovou výjimku u jiných statků než venkovských vyvoditi ani z řečeného ministerského nařízení, jehož ustanovení v té příčině nebylo převzato do stanov.

Citace:

Č. 16836. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 525-526.