Čís. 17113.

Zemský fond jest oprávněn domáhati se podle § 1042 obč. zák. na rodičích vdané dcery náhrady nákladů vynaložených na její léčeni potud, pokud náklad ten převyšuje majetkovou mohoucnost manželovu (§ 91 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1938, Rv I 2845/38.) Tvrdě, že dcera žalovaného Marie provdaná S. byla ošetřována v zemském ústavě pro choromyslné v H. od 8. října 1935 do 8. dubna 1936, t. j. po 183 dnů na III. třídě, kde činí sazba 25 Kč denně, že mam,žel ošetřovanky Rudolf S. je zcela nemajetný a není s to, aby aspoň zčásti uhradil požadované ošetřovné, ježto jeho týdenní výdělek činil v době, kdy jeho manželka byla v ústavě ošetřována, 150 Kč týdně, z čehož živil sebe a tři nedospělé děti, že však tak může učiniti žalovaný její otec, jenž jest spolu se svou manželkou majitelem hospodářství ve výměře přes 16 hektarů, má 12 kusů dobytka a 2 koně, takže výnos jeho majetku mu zajisté umožňuje platiti ošetřovné za dceru, domáhá se žalobce Český zemský fond v P. na žalovaném zaplacení nedoplatku ošetřovného 4329 Kč s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby co do částky 1830 Kč s přísl., kdežto jinak žalobu zamítl. Odvolací soud zamítl i co do uvedených 1830 Kč s přísl. žalobu pro tentokráte.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Jest ovšem souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že nárok zemského soudu proti otci vdané ošetřovanky jest povahy podpůrné a že předpokládá na prvním místě nemohoucnost manžela k zaplacení ošetřovacích útrat a na druhé straně nemohoucnost ošetřovanky samé.
Mylný jest však právní názor odvolacího soudu, že se na rodičích vdané dcery možno domáhati nároku podle § 1042 obč. zák. teprve tehdy, jestliže byla exekuce proti manželovi marná. Nic takového nelze vyvozovati z příslušných zákonných předpisů, zejména z § 143 obč. zák., jehož lze tu obdobně užiti. Ani rozhodnutí č. 9588 Sb. n. s., na nějž odvolací soud poukazuje, nevyslovuje takovou zásadu všeobecně, nýbrž má pouze hledíc na zvláštnosti tehdy souzeného případu za to, že v onom konkrétním případě bude možno posouditi teprve podle výsledku exekuce na plat osoby zavázané na prvním místě k výživě dítěte, zda je nemajetnou. Otázka nemajetnosti, lépe řečeno nemohoucnosti manžela plniti manželce slušnou výživu po případě zaplatiti zažalované ošetřovné, jest v souzeném případě pouhou otázkou předurčující, kterou třeba řešiti ve sporu (§ 190, odst. 1, c. ř. s., a to na podkladě skutkových zjištění prvého soudu, jež odvolací soud převzal. Lze souhlasiti s Odvolacím soudem v tom, že v souzené věci by bylo možno pří výdělku 600 Kč až 800 Kč měsíčně i při uvážení všech okolností, k nimž prvý soud přihlížel, uložiti manželovi náhradu poměrně malé části ošetřovacích útrat. Rozhodně však není možno, aby mu byla uložena náhrada celých ošetřovacích útrat 25 Kč denně, ba ani náhrada 15 Kč denně. Pak však v každém případě částka převyšující 15 Kč denně nebude manželem uhrazena, a ježto není pochybné a ani dovoláními nebylo napadeno, že dle § 141 obč. zák. rodiče jsou povinni doplniti výživu vdané dcery, které se od manžela nedostává dostatečného výživného nebo, jak to vyjádřil odvolací soud, že vyživovací povinnost rodičů manželky může býti širší, než vyživovací povinnost manželova, a hledíc na to, že nutnost a přiměřenost ošetřovacích nákladů vůbec žalovaný nepopřel, jest žalobní nárok vůči žalovanému oprávněn potud, pokud to odpovídá jeho majetkovým poměrům. V té příčině však schvaluje dovolací soud závěr prvého soudu, že spoluvlastník rolnického hospodářství přes 4½ ha rolí, 3½ ha luk a pastvin a přes 7 ha lesů, který vlastní (spolu s manželkou) 2 koně a 12 kusů hovězího dobytka a má celkem (rovněž spolu s manželkou) dluhy ve výši okrouhle 12000 Kč, bez újmy pro výživu svou a své rodiny jest s to, aby hradil ošetřovací náklady, jež vznikly ošetřováním dcery v ústavu choromyslných alespoň částkou 10 Kč denně.

Citace:

č. 17113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1145-1147.