Čís. 16946.

Obecní zaměstnanci.
Zák. č. 16/1920 Sb. z. a n. platí jen pro ty obecní zaměstnance, kteří byli v době nabytí jeho účinnosti ve službách obce.
Nárok vdovy po obecním strážníku obce v Čechách, zemřelém před účinností zákona č. 16/1920 Sb. z. a n., na vdovskou pensi jest posuzovati jen podle § 32 čes. obec. zříz. (zák. č. 7/1864 čes. z. z.), podle něhož nepřísluší vdově po obecním strážníku nárok na vdovský plat.
(Rozh. ze dne 19. května 1938, Rv I 3039/37.)
Žalobu, kterou se žalobkyně — vdova po strážníku zaměstnaném u žalované obce od roku 1906 a jako definitivní zaměstnanec od roku 1907 až do své smrti, nastalé roku 1918 — na žalované obci domáhá placení vdovské pense, nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobkyně vyvozuje zažalovaný nárok ze zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 z roku 1920 Sb. z. a n., avšak neprávem, neboť uvedený zákon platí jen pro ony zaměstnance obecní, kteří v době jeho účinnosti byli ještě v obecních službách. To plyne zcela jasně z § 25 uved. zák., podle něhož již ustanovení zaměstnanci obcí mohou do 3 měsíců prohlásiti, zda se má v budoucnu jejich služební poměr posuzovati podle ustanovení řečeného zákona, jinak platí jejich dosavadní smlouva dále. Žalobkyně nemůže svůj nárok vyvozovati ani z § 32 obecního zřízení pro Čechy (zákon z 16. dubna 1864 č. 7 Sb. čes. z. z.), poněvadž podle něho je sice obec zavázána určiti odpočivné a zaopatřovací požitky svých úředníků a zřízenců, avšak o vdovách se tam vůbec nemluví. Mylný jest výklad prvého soudu, že obci jest podle § 32 čes. obec. zříz. jen ponecháno na vůli vyměřovati pensi svých úředníků či zřízenců. § 32 čes. obec. zříz. byl zákonem z 29. května 1908 čes. z. z. doplněn a částečně změněn. Podle § 44 zák. neplatí jeho předpisy pro strážníky, přece však jsou významné pro zjištění vůle zákonodárcovy. V § 9 se totiž vypočítává obsah ustanovovacího dekretu úředníkova a mezi jiným se nařizuje, že v něm musí býti určen úředníkův nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky jeho vdovy a jeho dítek. Kdyby zákonodárce zamýšlel stanoviti také u strážníků stejný a § 32 čes. obec. zříz. jen doplňující předpis, nebyl by to přehlédl při vydání nového zákona. Platí proto pro obecní strážníky § 32 čes. obec. zříz. v nezměněném znění dále a ten nemluví o vdovské pensi. Byla proto žaloba právem zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není sporu o tom, že žalobkynin manžel byl od roku 1906 strážníkem žalované obce, a to od roku 1907 definitivním, že v roce 1914 odešel jako vojín do války a dne 20. listopadu 1918 zemřel. Žalobní nárok na vdovskou pensi lze proto posuzovati jen podle § 32 zákona o obecním zřízení českém č. 7/1864 čes. z. z. Podle právě uvedeného ustanovení příslušelo sice obecnímu zastupitelstvu, vidělo-li se mu zapotřebí, aby se zřídili zvláštní úředníci a služebníci obecní, oprávnění stanoviti mimo jiné také, jakých platů na odpočinutí a jakého jiného zaopatření mají požívati, ale z doslovu řečeného ustanovení neplyne pro žalobkyni jako vdovu po obecním strážníku nárok na vdovský plat. Že by jí byl přiznán zvláštními usneseními obecního zastupitelstva žalované obce, ani sama žalobkyně netvrdí. Zákona č. 16/1920 Sb. z. a n. nelze v souzené věci vůbec užíti, protože nabyl účinnosti teprve dne 12. ledna 1920 a platí, jak bylo správně vyloženo již v napadeném rozsudku, jen pro obecní zaměstnance, kteří byli v té době ještě ve službách obce. Byla tedy věc s právního hlediska posouzena odvolacím soudem správně.

Citace:

č. 16946. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 778-779.