Čís. 16789.

K výkladu ustanovení pojistných podmínek pro odpovědnostní pojištění škod z provozu motorových vozidel, že z pojištění jsou vyloučeny nároky ze škod způsobených pojistníkem v »opilosti«.
Užívají-li pojistné podmínky jen všeobecně výrazu »opilost«, aniž stanoví nějaké stupně opilosti, jest ustanovení to nejasné (§ 915, druhá věta, obč. zák.). Předpisu § 38, odst 1, zák. č. 81/1925 Sb. z. a n. nelze tu užíti.
(Rozh. ze dne 9. března 1938, Rv I 801/37.)
Žalobce, jenž byl rozsudkem krajského soudu v O. ze dne 6. června 1935, č. j. Tk VII 208/35-25, pravoplatně odsouzen pro přečin podle §§ 335, 337 tr. z., spáchaný tím, že dne 27. října 1934 jel v podnapilém stavu jako řidič automobilu velkou rychlostí za mlhy a že takto zavinil úraz Eduarda P. a Hermíny P., kteří poté na něho podali žalobu o náhradu škody u krajského soudu v O., byl u žalované pojišťovny pojištěn proti následkům odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Poněvadž žalovaná pojišťovna odmítla nárok žalobcem požadovaný na poskytnutí smluveného ručení podle pojistné smlouvy ze dne 17. srpna 1934 namítajíc, že podle čl. 4 pojistných podmínek jsou z pojištění vyloučeny škody způsobené pojistníkem v opilosti částečně a že žalobce v době nehody byl v podnapilém stavu, domáhá se žalobce na žalované pojišťovně zjištění, že žalovaná pojišťovna jest povinna poskytnouti žalobci náhradu podle uvedené pojistné smlouvy a že vyloučení platnosti smlouvy podle čl. 4 dodatečných pojistných podmínek není po právu. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: V souzené věci jde především o výklad čl. 4, písm. e), dodatečných ustanovení k všeobecným pojistným podmínkám pro odpovědnostní pojištění z provozu motorových vozidel. Podle řečeného článku jsou z pojištění vyloučeny nároky ze škod způsobených pojistníkem v opilosti. Ježto každá ze stran rozepře dává uvedenému ustanovení jiný smysl, musí soud sám vysvětliti význam pojmu opilosti podle jazykových zásad a běžného významu slov. Jest jisto, že z jazykového hlediska jest opilost pojmem jiným než napilost. Oba tyto stavy se jeví též zcela jinak na venek pro posuzovatele podle stupně alkoholisace. Ježto rozlišování mezi opilostí a napilostí jest nejen v trestním zákoně přesně provedeno, ale jest i běžné a každému srozumitelné, jest v tom, že podle pojistných podmínek měly býti nároky pojistníkovy vyloučeny jen, způsobil-li škodu v opilosti, spatřovali takový stav, který byl zřejmě jedinou příčinou způsobené škody. Podle pojistných podmínek měl býti tudíž vyloučen nižší stupeň alkoholisace — napilosti — zejména, když v souzeném případě nebyla jedinou příčinou srážky, nýbrž ve spojení s rychlou jízdou v mlze a po nesprávné straně. Rychlá jízda v mlze a po nesprávné straně není pak vždy známkou opilosti, resp. jejím důsledkem, neboť tohoto opominutí se dopouštějí i řidiči střízliví. Účinek alkoholu požitého v menším množství jest znám a označuje se napilostí, t. j. stavem, který tělesné a duševní stavy schopnosti oslabuje v míře menší. Jestliže však měl býti v čl. 4 pojistných podmínek zachycen i tento menší stupeň alkoholisace, jde o případ podle § 915, druhá věta, obč. zák., tedy o nejasné vyjádření úmyslu, který jde na vrub žalované pojišťovny, ježto ona sama stanovila pojistné podmínky. Soud jest vázán zjištěním trestního rozsudku, že žalobce spáchal trestný čin v podnapilém stavu při jízdě velkou rychlostí po nesprávné straně (§ 268 c. ř. s.). Již z tohoto trestního výroku je zřejmé, že úraz byl způsoben několika příčinami, nikoliv jen napilostí žalobcovou. Že by pak rychlá jízda a po nesprávné straně byla jen důsledkem napilostí řidiče automobilu, ze svědeckých výpovědí neplyne.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S právního hlediska (§ 503 č. 4 c. ř. s.) jest uvésti, že právní zájem žalobcův na brzkém zjištění (§ 228 c. ř. s.) žádaného práva jest osvědčen již tím, že žalovaná odmítla dopisem ze dne 11. ledna 1935 závazek k plnění a že dala žalobci šestiměsíční lhůtu k podání žaloby s poučením o právních účincích uvedených v čl. 19 všeobecných pojistných podmínek. Pravost originálu řečeného dopisu žalovaná uznala a je tu tedy plný důkaz podle § 294 c. ř. s., že prohlášení v dopisu obsažené pochází od ní. Ve věci samé jde pouze o výklad slova »opilost« v čl. 4, písm. e), dodatečných ustanovení k všeobecným pojistným podmínkám, zda totiž jest je vyložiti tak, jak se ho užívá v obecné mluvě, kde se tím míní i některé stupně podnapilosti, anebo zda jest je vyložiti ve smyslu trestního zákona, jenž opilostí rozumí nepříčetnost osoby, vyvolanou požitím alkoholu. Že jest obtížné rozhodnouti, co slovem »opilost« jest tu vlastně míněno, o tom svědčí již obšírné dovolatelčino doličování, že výrazem tím jest rozuměti i různé stupně podnapilosti. Než ani po bedlivém prozkoumání důvodů, které uvedla žalovaná pro svůj výklad slova »opilost«, nelze dojiti k závěru, že výraz ten jest tak jasný, že nezavdává příčiny k pochybnostem při jeho výkladu. Ustanovení § 38, odst. 1, zákona o jízdě motorovýmí vozidly č. 81/1935 Sb. z. a n., jež ostatně nebylo ani účinné v době, kdy pojistná příhoda nastala, vůbec neobsahuje výklad pojmu opilosti, užitého v pojistných podmínkách, nýbrž zakazuje jen řízení motorového vozidla osobám, jichž rozpoznávací nebo ovládací schopnost jest podstatně snížena, zejména působením lihových nápojů. Uvádí-li žalovaná pojišťovna, že i poměrně nepatrná míra požitého alkoholu působí na rozpoznávací a ovládací schopnost řidičovu, a dokládá-li to odbornými články, mohlo by to přispěti jen k výkladu onoho zákonného ustanovení, ale není tím nijak dolíčeno, že také pojistníku musilo býti zřejmé, že pojmem »opilosti«, použitým v dodatečných ustanoveních k všeobecným pojistným podmínkám, jest míněn i takový účinek požitého alkoholu, jaký jest předpokládán v § 38 pozdějšího zákona č. 81/1935 Sb. z. a n. Tím méně lze vytýkati žalobci, že musil si vyložiti slovo »opilost« v naznačeném smyslu; proto, že prý ustanovení dotčeného § 38 bylo pojato již před lety do nového návrhu zákona o jízdě motorovými vozidly, a poněvadž prý právě v tehdejší době pojišťovny za přímého souhlasu ministerstva vnitra pojaly do svých pojistných podmínek ustanovení o výluce nároků ze škod způsobených pojistníkem v opilosti, takže řečené ustanovení zákona a uvedené ustanovení všeobecných pojišťovacích podmínek jsou prý ve věcné souvislosti a jsou výrazem stejné snahy ministerstva vnitra zabrániti tomu, aby motorová vozidla byla řízena osobami, jejichž řidičská schopnost jest podstatně omezena. Ostatně ustanovení to bylo vydáno pro bezpečnost osob a majetku, kdežto pojistná smlouva sleduje jiný účel, totiž zprostiti pojistníka závazku ze škod, které byly způsobeny provozem jeho motorového vozidla. Na jedné straně jde o všeobecný zákonný předpis, na druhé straně však o smluvní ustanovení ujednané jen mezi smluvci. Ustanoveni zákona jest vykládati podle §§ 6 až 8 obč. zák., kdežto ustanovení smluvní jest vykládati podle §§ 914 až 916 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. Právě proto, že ustanovení čl. 4, písm. e), dodatečných ustanovení k pojistným podmínkám nemluví o nějakých stupních opilosti, nýbrž užívá všeobecně slova »v opilosti«, jest ustanovení to nejasné. Za takového stavu věci důvodně použil odvolací soud vykládacího pravidla § 915 obč. zák.

Citace:

Č. 16789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 428-430.