Čís. 16729.Nároku na náhradu nákladů vynaložených pachtýřem na plody, jež zamýšlel vytěžiti ze zpachtovaných pozemků, (nákladů hnojení, osevu a pod.) musí se pachtýř domáhati v propadné šestiměsíční lhůtě po vrácení (vyklizení) (§ 1097 obč. zák.), a to i tehdy, došlo-li k předčasnému zrušení pachtovní smlouvy sjednané na určitou dobu. (Rozh. ze dne 23. února 1938, Rv I 1261/36.) Srovn. rozh. č. 3028, 3089, 4835, 6069, 12228 Sb. n. s. Žalobci zpachtovali od žalovaných dne 1. března 1930 usedlost č. p. 106 v K. na dobu 6 let za roční pachtovné 13000 Kč. Ježto žalobci neplatili řádně pachtovné, zrušili žalovaní podle odst. IV. pachtovní smlouvy roku 1932 ujednaný pacht, žalovali o vyklizení nemovitostí a v červnu 1932 žalobci zpachtovanou usedlost vyklidili. Poněvadž tímto předčasným skončením pachtu nemohli žalobci skliditi úrodu na zpachtovaných pozemcích a sklidili ji žalovaní propachtovatelé, domáhají se na žalovaných žalobou podanou 28. května 1935 zaplacení 35932 Kč s přísl. z důvodu náhrady nákladů vynaložených na zaseté a zasazené plodiny. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchtodůvodů: Žalobci uvádějí v žalobě, že tím, že byli exekučně donuceni vykliditi zpachtovanou usedlost již v měsíci červnu — tudíž krátce před sklizní — nemohli skliditi úrodu na polích, na nichž hospodařili a jež zasili, a že tím byli zkráceni téměř o všechnu svou celoroční práci, vynaloženou na zpachtovanou usedlost, a o vynaložená hnojiva, osevy obilí a jiných plodin, a žádají náhradu toho, co bylo takto na pachtovní objekt vynaloženo.To je skutkový základ žaloby, který v podstatě zůstal týž, i když žalobci, reagujíce na obranu žalovaných, uvedli, že v každém případě byli žalovaní sklizením úrody i bezdůvodně obohaceni, neboť to by podle pravidelného běhu věci vyplývalo už z jejich původního skutkového přednesu žaloby. Jinak arciť nelze míti za právní základ žaloby to, co strany za právní základ označují, nýbrž jen skutkové okolnosti a z nich vyplývající skutkový stav, z něhož se žalobní žádost vyvozuje. Podle toho, co uvedeno, žádají žalobci náhradu nákladu vynaloženého na zpachtovanou usedlost z toho důvodu, že před sklizní byli po zrušení pachtovní smlouvy donuceni vykliditi usedlost a že nemohli proto skliditi úrodu. Učinili tudíž prospěšný náklad na věc v očekávání, že tohoto nákladu budou moci využitkovati pro sebe tím, že jeho výsledky, totiž úrodu sklidí. Byli by tudíž žalovaní oprávněni podle §§ 1097 a 1037 obč. zák. na propachtovatelích, jimž náklad přišel k dobru, žádati jeho náhradu. Ustanovení § 1097 obč. zák. nepředpokládá za všech okolností, aby šlo o náklad na úkony, které měl vykonati pronajímatel. To předpokládá zákon jen pro nárok na úhradu nutného — třebaže bez úspěchu vynaloženého — nákladu podle § 1036 obč. zák., nikoli i tehdy, jde-li o náklady toliko prospěšné podle § 1037 obč. zák. Mimo to není třeba, aby šlo o pravé jednatelství bez příkazu, totiž aby nájemce užitečný náklad vynaložil v úmyslu prospěti jím pronajimateli, jak předpokládají §§ 1036 a 1037 obč. zák. Stačí, že onen náklad v zájmu pronajimatele byl učiněn. Citace §§ 1036 a 1037 v § 1097 obč. zák. nenaznačuje nutnost, aby tu byly předpoklady těchto ustanovení, nýbrž naznačuje jen rozsah nároků na náhradu vynaloženého nákladu (srovn. rozh. č. 6069 Sb. n. s.). Avšak podle § 1097 obč. zák. za takovouto náhradu musí býti u soudu žádáno nejdéle do šesti měsíců po navrácení věci dané do pachtu, jinak žalobní právo zanikne. Jde tu o lhůtu propadnou, k níž dlužno míti zření v každém období rozepře z povinnosti úřední (rozh. č. 3089 Sb. n. s.). Poněvadž však v souzeném případě žaloba nebyla podána v této lhůtě — vyklizení se stalo podle tvrzení žaloby v červnu 1932 a žaloba podána dne 29. května 1935 — zaniklo žalobní právo žalobců a nedomáhali-li se svých nároků plynoucích z pachtovní smlouvy v dotčené šestiměsíční lhůtě, nemohou již tytéž nároky uplatňovati ani z důvodu bezdůvodného obohacení. Proto nižší soudy právem zamítly žalobu, třebas se tak stalo z jiných důvodů.