Čís. 16983.

Pořad práva.
Nejde o domáhání se oprávnění podle vodního zákona (zák. č. 75 čes. z. z.), nýbrž o žalobu na ochranu služebnosti soukromoprávní povahy podle § 523 obč. zák., domáhá-li se žalobce, že vydržel služebnost čerpati vodu pro hospodářské účely z obecního potoka tekoucího po jeho pozemku, a aby se jiné osoby zdržely rušením dotčené služebnosti. Pro takovou žalobu je dovolen pořad práva.
(Rozh. ze dne 15. června 1938, R I 821/38.)
Srov. rozh. č. 2612, 4128, 14134 Sb. n. s. Žalobu, kterou se žalobci domáhají na žalovaných 1. obci B., a 2. manželích Aloisů a Marii K-ových, aby bylo uznáno právem, a) že dočasným vlastníkům domu č. p. 13 v B. spolu s pozemky č. kat. 15 a 29, zapsanými ve vložce č. 13 poz. knihy B. přísluší služebnosti odbírati vodu z obecního potoka, tekoucího od obce K. a vtékajícího do veřejného potoka b-ckého, tekoucího v místech kolem stavební parcely č. kat. 15 a 29 po obecní cestě č. kat. 584 pro hospodářskou potřebu hospodářství č. p. 13 v B. k napájení dobytka a zavlažování zahrady č. kat. 29 pastva, b) že žalovaná obec B. jest povinna svoliti, aby byla v seznamu č. 2 veřejného statku obce B. vložena na zapsané tam parcele č. kat. 584 obecní cesta, služebnost odběru vody z obecního potoka tekoucího v místech parcely č. kat. 15 a 29 po parcele č. kat. 584, jako statku služebném ve prospěch každého vlastníka domu č. p. 13 v B. s uvedenými pozemky jako statku panujícího pro hospodářskou potřebu usedlosti č. p. 13, c) že žalovaní manželé Alois a Marie K. jsou povinni rukou společnou a nedílnou trpěti výkon služebnosti žalobců v rozsahu ad a) uvedeném a zdržeti se jakéhokoliv bránění výkonu oné služebnosti a za tím účelem zejména odstranit! přehrážku zřízenou v obecním potoce a pouštěti dostatečné množství vody k výkonu služebnosti žalobců, soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud uložil soudu prvé stolice, aby dále o žalobě jednal a rozhodl ve věci samé.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud odůvodnil v četných rozhodnutích (č. 2612, 4128, 14134 Sb. n. s.), k nimž se pro stručnost odkazuje, zásadu, že ustanovení § 75 zemského zákona vodního pro Čechy č. 71/1870 čes. z. z., nevylučuje zcela soudní příslušnost ve věcech, týkajících se vod, nýbrž že přikazuje správním úřadům jen věci, které se vztahují k užívání a svádění vody, nebo bránění vodě podle zákona vodního.
Žádáno-li za uznání a ochranu práva vyvozovaného z předpisu vodního zákona, čili z důvodů veřejnoprávních, rozhodují tudíž úřady správní, domáhá-li se však uznání a ochrany práva užívati vody, spočívajícího na důvodech soukromoprávních, jsou soudy příslušnými k rozhodování.
V souzeném případě tvrdí žalobci v podstatě, že jejich právní předchůdci a oni po dobu více než 30 let čerpali vodu z obecního potoka, tekoucího po jejich pozemku, pro hospodářské účely, zejména k napájení dobytka a že zavlažovali vodou z něho branou svou sousední louku, že byli žalovanými rušeni v uvedeném právu, a domáhají se výroku, že jim přísluší služebnost odebírati vodu z dotčeného potoka, aby žalovaná obec svolila k vyznačení této služebnosti v seznamu 2. veřejného statku pro obec B. a aby druzí žalovaní manželé K-ovi trpěli dotčenou služebnost a zdrželi se jakýchkoli rušebních činů.
Podle toho se žalobci nedomáhají nějakého vodního oprávnění podle zemského zákona vodního, nýbrž vznášejí žalobou podle § 523 obč. zák. nárok rázu soukromoprávního, o němž rozhodovati přísluší toliko soudům. Otázka, zda je právě uvedený nárok a žalobci tvrzené právo odůvodněno podle pravidel práva soukromého, nelze řešiti při rozhodování o námitce nepřípustnosti pořadu práva, nýbrž pouze v hlavním sporu, ve kterém lze zejména také jen zkoumati, přísluší-li žalobcům tvrzené právo z důvodu vydržení, po případě, je-li vydržení takového práva po vydání zemského zákona vodního vůbec možné (srov. č. 7801 Sb. n. s.). Nejvyšší soud se proto v tomto období sporu ani nemohl obírati nadhozenými otázkami. Pro úplnost jest jen ještě podotknouti, že žaluje-li se pro rušení nebo pro osobování si služebnosti, může býti o žalobě rozhodnuto příznivě nebo nepříznivě, ale vždy jen řádným soudem a že otázku, které ochrany se dovolávají žalobci — zda soukromoprávní či veřejnoprávní podle vodního zákona — lze posouditi jen podle jejich přednesu a nároků a nikoliv podle přednesu a námitek žalovaných (viz č. 9555 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 858-860.