Čís. 16708.

Zmocněnec, který převzal vůči zaměstnanci závazek (příkaz), že podá za něho přihlášku o zvýšení dávek pensijního pojištění podle
Civilní rozhodnutí XX. 16 zák. č. 125/1931 Sb. z. a n., odpovídá podle § 1012 obč. zák. za škodu vzniklou zmocniteli nesplněním příkazu.
(Rozh. ze dne 15. února 1938, Rv I 2762/36.)
Srov. č. 14631 Sb. n. s.
Žalobce, který byl od 1. ledna 1898 až do konce roku 1932 zaměstnán jako šafář na panství C. v P. a od 1. ledna 1919 podléhal pojištění u Všeobecného pensijního ústavu v P. a byl též skutečně od té doby pojištěn, domáhá se na žalovaném správci uvedeného panství placení důchodu 164 Kč 29 h měsíčně, počínaje od 1. dubna 1933, z důvodu náhrady škody, ježto žalovaný opominul splniti převzatý slib, že včas (do 30. června 1932) ohlásí žalobcovu nepojištěnou služební dobu 21 let k započítání podle zák. č. 125/1931 Sb. z. a n., ač žalobce na jeho dotaz opětovně ubezpečil, že tak učinil. Proti žalobě namítl žalovaný co do důvodu zažalovaného nároku jen, že není pasivně oprávněn k žalobě, ježto žalobce byl sám povinen zaslati potřebnou přihlášku všeobecnému pensijnímu ústavu, že žalobce nepodepsal přihlášku, takže by žalovaný bez žalobcova podpisu ani sám nemohl zaslati přihlášku onomu ústavu, a že nepřevzal povinnost včas zaslati příslušnou přihlášku za žalobce. Nižší soudy uznaly co do částky 152 Kč měsíčně podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaný převzal závazek podati za žalobce přihlášku k pensijnímu pojištění. Tomu závazku žalovaný podle zjištění prvého soudu nedostál a opominul učiniti přihlášku, ač se ho žalobce několikráte před uplynutím lhůty k podání přihlášky dotazoval, zda přihlášku již dostal. Žalovaný si byl vědom důležitosti věci a na dotazy žalobce ujistil v té příčině, že tak učinil, a tvrdil, že vše je v pořádku. Když přes to závazku svému nedostál, jest tu opominutí, které je důvodem k náhradě škody (§ 1294 obč. zák.). O náhodu nejde. Spoluzavinění žalobcovo nebylo v prvé stolici namítáno a nelze je také v ničem shledávati. Žalobce se mohl spolehnouti na svého představeného, kterým žalovaným byl. U žalovaného jde o hrubé zavinění a nápadnou nedbalost a je proto povinen dáti žalobci plné dostiučinění (§ 1324 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nároky na započtení poloviny nepojištěné doby podle zákona č. 125/1931 Sb. z. a n. musí uplatniti pojištěnec sám. Bylo však nižšími soudy zjištěno, že žalovaný převzal závazek podati za žalobce přihlášku tu k pensijnímu pojištění. Podle toho došlo tedy mezi nimi k smlouvě zmocňovací (k příkazu) podle §§ 1002 a násl. obč. zák. a žalovaný jest podle § 1012 obč. zák. — nikoliv jako úředník zaměstnavatele —, povinen nahraditi zmocniteli (žalobci) škodu, kterou způsobil svými zaviněním. Nehledíc k tomu, že spoluzavinění žalobcovo nebylo za řízení v prvé stolici namítáno, takže tu jde o novotu v dovolacím řízení nedovolenou (§§ 482, odst. 2, a 504, odst. 2 c. ř. s.), nebyla by námitka ta ani důvodná, když žalovaný nesplnil převzatý smluvní závazek.

Citace:

č. 16708. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 261-263.