Čís. 16950.

Jednání na oko (§ 916 obč. zák.) jest možné i tehdy, jestliže při něm spolupůsobil úřad, schválil-li však soud jako opatrovnický soud smlouvu, na níž byl zúčastněn jako smluvce nezletilý, nejde o jednání na oko.
Je-li nájemní smlouva, která byla sjednána se spoluvlastníky domu, z nichž některý jest nezletilý, neplatná proto, že nebyla schválena opatrovnickým soudem, není účinná ani pro ostatní zletilé spoluvlastníky.
(Rozh. ze dne 23. května 1938, Rv I 326/37.)
Srov. rozh. č. 6590, 11486, 11028 Sb. n. s.
Ve sporu o náhradu škody z porušení nájemní smlouvy, které se žalobce domáhal na žalovaném spoluvlastníku a zároveň správci domu č. p. 426 v T., jehož ideální čtvrtina náleží jako spoluvlastnici nezletilé Helze B., namítl žalovaný mimo jiné nedostatek aktivního oprávnění k žalobě, ježto žalobce nebyl nájemníkem v uvedeném domě, že se proto pro nějaké poškození při upotřebení místnosti Josefem Z. nemůže domáhati žádných nároků a že Josefu Z. bylo dovoleno upotřebiti pro sebe části jemu příslušejících místností, a učinil proto mezitímní návrh určovací, že mezi žalobcem a žalovaným není po právu nájemní poměr o místnostech, o něž jde. Soud prvé stolice nevyhověl mezitímnímu návrhu určovacímu, kdežto odvolací soud uznal podle uvedeného návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Ze spisu D III 368/29 okresního soudu v T. je zřejmé, že opatrovnickým soudem byla v příčině nezletilé Helgy B. schválena nájemní smlouva, kterou uzavřeli spoluvlastníci domu č. 426 v T. s Ludvíkem W. jako nájemníkem, kdežto žalobce přistoupil k oné smlouvě nájemní jako ručitel a plátce. Dovolatel namítá s hlediska právního posouzení věci v podstatě, že prý řečená smlouva byla ujednána pouze na oko, kdežto podle skutečné vůle smluvců měl býti nájemníkem žalobce.
Ráz jednání na oko není sice vyloučen tím, že při něm spoluúčinkoval úřad (smír u soudu nebo u notáře sepsaný, viz rozh. Gl. U. č. 11476, 12129, Sb. n. s. č. 6590), avšak schvaluje-li soud jako soud opatrovnický — a o takový případ tu jde — smlouvu, na níž byl zúčastněn jako smluvce nezletilý, pak jest činnost opatrovnického soudu hledíc na předpis § 233 obč. zák. podstatnou součástí právního jednání a nelze mluviti o právním jednání na oko. To je zřejmé také z této úvahy:
Jednání na oko (§ 916 obč. zák.) záleží v tom, že smluvci v obapolném srozumění činí na venek projevy vůle, jež neodpovídají jejich pravé vůli, jak ji mezi sebou projevily. Slouží-li takové předstírání vůle k zastření jiného, smluvci skutečně zamýšleného právního jednání, posuzuje se jejich jednání podle své pravé povahy. I kdyby byl v souzené věci domnělý simulovaný obsah nájemní smlouvy (v příčině osoby nájemníka) neplatný, nemohlo by zakryté právní jednání, na němž byla zúčastněna nezletilá osoba, nabýti platnosti a účinnosti, ježto by postrádalo potřebného schválení opatrovnickým soudem. Odvolací soud však zjistil a dovolatel to připouští, že opatrovnický soud nechtěl schváliti nájemní smlouvu s žalobcem a že právě proto byl nájemní poměr upraven tak, že nájemníkem byl Ludvík W. a žalobce se zaručil za jeho závazky z nájemní smlouvy jako rukojmí a plátce.
Pokud dovolatel doličuje, že nezletilá Helga B. byla jen k jedné čtvrtině spoluvlastnicí domu, takže prý zakrytá nájemní smlouva by byla účinná mezi žalobcem a ostatními zletilými spoluvlastníky, tu přehlíží, že nájemní smlouva je nedělitelná, a je-li neplatná u jednoho, nemůže obstáti ani u ostatních (viz rozh. č. 11028 Sb. n. s.).
Nebylo proto dovolání vyhověno.

Citace:

č. 16950. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 784-785.