Čís. 16830.

Ujednání mezi advokátem a jeho klientem, že klient uznává palmární pohledávku v určité výši, že však zaplacením určité nižší částky bude celá palmární pohledávka vyrovnána pod podmínkou, že klient bude pověřovati advokáta nadále právním zastupováním ve všech svých právních záležitostech, příčí se dobrým mravům (§ 879, odst. 1, obč. zák.). Z takového ujednání nelze žalovati klienta, lze se však domáhati zaplacení palmární pohledávky na podkladě původního právního poměru.
(Rozh. ze dne 24. března 1938, Rv II 465/37.)
Srov. rozh. č. 10626 Sb. n. s. Advokát Dr. K. zastupoval žalovaného v jeho právních věcech. Na palmární pohledávku zaplatil žalovaný Dr. K-ovi před 8. únorem 1930 37726 Kč 80 h. Dne 8. února 1930 bylo mezi nimi sjednáno narovnání, podle něhož se žalovaný zavázal doplatiti Dr. K-ovi na dlužné útraty 30030 Kč do příštího dne a pověřovati Dr. K. nadále právním zastupováním; ve všech svých právních záležitostech a při nesplnění podmínek narovnání bylo dále ujednáno, že »zůstává Dr. K-ovi vyúčtovaná pohledávka nezkrácena resp. neslevena«. Tvrdíc, že Dr. K. konal pro žalovaného obsáhlé, komplikované a těžké právní práce a že se žalovaný dotčeným narovnáním zavázal při nesplnění podmínek v něm vytčených, zejména tehdy, kdyby nepověřoval právním zastupováním Dr. K-u ve všech svých věcech, zaplatiti Dr. K-ovi zbytek účtovaných útrat 24786 Kč 70 h, kteroužto pohledávku jí Dr. K. postoupil, domáhá se žalující záložna na žalovaném zaplacení 24786 Kč 70 h s přísl. Nižší soudy zamítly žalobu, soud prvé stolice uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: I kdyby bylo možno míti za dokázáno, že se žalovaný skutečně zavázal, že nesplní-li podmínky narovnání z 8. února 1933, zaplatí zbytek účtu Dr. K-ovi a že uznal zbytek pohledávky, nebyla by žaloba důvodná, neboť závazek převzatý žalovaným podle narovnání, že bude nadále pověřovati Dr. K-u zastupováním ve všech svých právních záležitostech, tedy pro veškerou budoucnost a za všech okolností, že při nedodržení tohoto závazku musí zaplatili Dr. K-ovi zažalovanou částku jeho palmární pohledávky a že sleva této částky v tom případě zaniká, je zřejmě proti dobrým mravům. Pověření zastupováním advokáta jest věcí důvěry a kdyby byl žalovaný povinen pověřovati Dr. K-u právním zastupováním, ve všech svých věcech a pro veškerou budoucnost, aby nepozbyl poskytnuté slevy, byl by žalovaný vydán do rukou Dr. K-y, který by mu mohl na př. účtovati nepřiměřené útraty, pro něž by žalovaný musil snad vésti spory, a přes to by byl nucen z obavy, aby nepozbyl oné slevy, nadále jej pověřovati svým zastupováním. Stejně tak by tomu bylo tehdy, kdyby byl nespokojen s jeho vedením svých sporů. Závazek ten by odporoval též ustanovení § 1 zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. Je proto ono narovnání nicotné, a to celé, i pokud by obsahovalo uznání zažalované pohledávky. Ježto se žalující záložna domáhá zažalované pohledávky z řečeného nicotného narovnání, musila býti žaloba i z této příčiny zamítnuta jako neoprávněná.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Z přednesu žalobkyně v celé jeho souvislosti vyplývalo, že žalobkyně uplatnila též jako žalobní důvod, že jí Dr. K. postoupil pohledávku, která mu vznikla z vykonání právnických prací pro žalovaného. Měl se proto odvolací soud obírati i tímto žalobním důvodem. Ne- učinil-li tak a nezjistil-li skutečnosti pro posouzení tohoto žalobního důvodu závažné, což žalobkyně podle § 503 č. 2 c. ř. s. vytýká, nemůže dovolací soud rozhodnouti ihned ve věci samé a napadený rozsudek musil býti zrušen (§ 510 c. ř. s.). Poněvadž potřebná zjištění chybí již v rozsudku prvého soudu, musil býti zrušen i tento rozsudek a věc vrácena prvému soudu, aby o ní v této části znova jednal a rozhodl. Na prvém soudě bude, aby podle § 182 c. ř. s. dal podnět k doplnění přednesu stran o neprobraném dosud žalobním důvodu. Projednání věci v této části nevadí nikterak námitka žalovaného, že dne 8. února 1933 došlo mezi ním a Dr. K-ou k narovnání, podle kterého měl Dr. K-ovi složiti na úplné vyrovnání všech jeho útrat 30000 Kč, a že učiniv tak dne 9. února 1933, není již nic Dr. K-ovi z palmární pohledávky dlužen, neboť narovnání nemůže obstáti po této stránce, byla-li k němu připojena v odstavci b) podmínka, že žalovaný bude pověřovati Dr. K-u svým právním zastupováním ve všech svých právních záležitostech, která byla podmínkou nemravnou podle § 879, odst. 1, obč. zák. To dovodil v podstatě správně již prvý soud. Soud dovolací schvaluje rozřešení této právní otázky prvým soudem a odkazuje ještě pro stručnost k rozh. č. 10626 Sb. n. s. Není tudíž žalovaný oprávněn namítati, že pohledávka Dr, K-y zanikla proti němu narovnáním, a jest zjistiti v novém jednání celý skutkový poklad této pohledávky Dr. K-y, aby mohlo býti rozhodnuto o zažalované pohledávce. Hledíc na uvedený právní názor dovolacího soudu, pozbývají významu vývody dovolání, že se odvolací soud měl obírati neplatností narovnání ze dne 8. února 1933 a že měl prováděti důkazy o tom, že žalovaný po 8. února 1933 vedl spory a nepověřoval v nich zastupováním Dr. K-u.

Citace:

Č. 16830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 513-515.