Čís. 16616.

K žalobě, již se kupitel nemovitosti domáhá vydání a podepsání listiny, podle níž by mohl pro sebe vložiti do pozemkové knihy vlastnické právo k nemovitosti, kterou mu zůstavitel prodal a odevzdal do skutečné držby, jest pasivně oprávněn pouze ten z bezvýminečně přihlášených dědiců, jemuž byla nemovitost odevzdací listinou odevzdána, nikoliv i ostatní bezvýminečně přihlášení dědici.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1938, R I 1528/37.)
Tvrdě, že mu zemřelý Karel S. roku 1919 prodal a do skutečné držby odevzdal pozemky, zapsané ve vložce č. 288 ve F. H., že však ke knihovnímu odevzdání nedošlo, domáhá se žalobce na žalovaných 1. Josefu S., 2. Anežce B., 3. Kateřině Sch., 4. Terezii L. a 5. Veronice P., kteří se přihlásili bezvýminečně jako dědici k pozůstalosti po zemřelém Karlu S., aby byli uznáni povinnými vydati a podepsati mu listinu, podíle níž by si mohl vložiti vlastnické právo k dotčeným pozemkům do pozemkové knihy. Proti žalobě namítly žalované pod 2. až 5. nedostatek pasivního oprávnění k žalobě, ježto podle dědické dohody byla odevzdací listinou, vydanou pozůstalostním soudem, uvedená pozůstalost se všemi právy a závazky odevzdána jen prvému žalovanému Josefu S. Soud prvé stolice uznal podle žaloby pokud se týkala Josefa S., kdežto stran ostatních žalovaných zamítl žalobu. Odvolací soud na odvolání žalobce co do zamítajiící části rozsudku prvého soudu uložil soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího uisinesenít dále o věci jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud k rekursu žalovaných 2. až 5. zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, aby znovu o žalobcově odvolání rozhodl.
Důvody:
Prvý soud zamítl žalobu proti žalovaným Anežce B., Kateřině Sch., Terezii L. a Veronice P. pro nedostatek pasivní legitimace, poněvadž v pozůstalostními řízení po Karlu S-ovi byla již vydána odevzdací listina, podle níž obdržel dotčené pozemky jen první žalovaný Josef S., a že tedy jen on jest podle § 821 obč. zák. k souzenému sporu pasivně oprávněn. Odvolací soud zrušil na odvolání žalobcovo tento rozsudek proto, že se všichni žalovaní přihlásili k pozůstalosti po Karlu S. bez dobrodiní soupisu, že jsou proto podle § 820 obč. zák. zavázáni věřitelům pozůstalostním solidárně a že sporné nemovitosti jsou dosud knihovně zapsány na zůstavitele Karla S., nebyvše ještě převedeny na žalovaného Josefa S. Jest ovšem, pravda, že podle § 820 obč. zák. spolu dědici, kteří nastoupili ve společné dědictví bez dobrodiní soupisu, ručí věřitelům pozůstalostním i po odevzdání solidárně, avšak v souzeném sporu jest rozhodujícím žalobní žádání, které zní na vydání a podepsání vkladu schopné listiny, podle níž by bylo možno vložiti pro žalobce práva vlastnické ke sporným nemovitostem. Takovou vkladu schopnou listinu může žalobci vydati jedině žalovaný Josef S., neboť jediné on může na základě vydané odevzdací listiny okresního soudu v H. ze dne 22. května 1936, č. j. D 17/36-15, nakládati s pozemky těmi jako vlastník a opatřiti žalobci knihovní vlastnictví (§ 1047 obč. zák.), i když mu dosud nebyly ještě knihovně připsány. Ostatní žalovaní vkladu schopnou listinu žalobci vystaviti a podepsati nemohou, ježto nad spornými pozemky nemají žádné disposiční moci, a o jiné ručení podle obsahu v souzeném sporu nejde.

Citace:

č. 16616. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 42-44.