Čís. 16607

Podání žaloby, jež jinak nahrazuje upomínací dopis ve smyslu § 67 vyr. ř., nemá v zápětí oživnutí vyrovnací pohledávky, byla-li upomínaná splátka na kvotu zaplacena před doručením žaloby, třebas nebyla zapravena včas podle ustanovení vyrovnání. Požadavek kvalifikovaného upomínacího dopisu není však nahrazen tím, že jiná osoba zabavila pohledávku, kterou měl vyrovnací věřitel za vyrovnacím dlužníkem.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1938, Rv I 1608/36.) O jmění žalovaného společenstva bylo roku 1931 zahájeno vyrovnací řízení. V té době měl žalobce proti žalovanému vyrovnání podléhající pohledávku 48 705 Kč 20 h, kteroužto částkou byla ve vyrovnacím řízení uznána. Vyrovnání bylo sjednáno a potvrzeno na 45% a vyrovnací kvóta měla býti zaplacena ve čtvrtletních - lhůtách, počínaje dnem 31. prosince 1931, do 25. března 1933. Žalobcova pohledávka za žalovaným byla usnesením z 28. července 1932 zabavena a přikázána k vybrání žalobcově vymáhající věřitelce a žalované družstvo zaplatilo vymáhající věřitelce postupně v pěti splátkách 25 000 Kč, tedy více než činila 45% vyrovnací kvota. Tvrdě, že pro nezaplacení vyrovnací kvóty včas, oživla jeho pohledávka, domáhá se žalobce na žalovaném společenstvu, které mu již zaplatilo 12 000 Kč, zaplacení 11 725 Kč 20 h, omezených na 11 325 Kč 20 h s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: K stanovisku, zastávanému žalobcem, že žalované družstvo až do zabavení částky 25 000 Kč nezaplatilo mezitím dospělé splátky na vyrovnací kvotu, jest uvésti, že žalobce svého práva, plynoucího mu z § 67 vyr. ř., včas (do zabavení a přikázání pohledávek) neuplatnil, a že proto po této době již je nemůže uplatňovati, poněvadž právě celý jeho nárok byl přikázán L. bance.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Kdyby souzený případ měl býti posuzován podle nyní platného vyrovnacího řádu, tedy i podle jeho § 67, pak by byl správný názor napadeného rozsudku, kotvící ve výkladu § 67 vyr. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. Podání žaloby nahrazuje sice upomínací dopis podle § 67 nového vyr. řádu v tom smyslu, že pozbývají účinnosti veškeré ve vyrovnání poskytnuté výhody, jestliže žalovaný dlužník nezapravil nejpozději do 8 dnů po doručení žaloby doposud splatné splátky vyrovnací kvoty. V souzeném případě byla však celá kvota zaplacena již před doručením žaloby žalované, takže doručení žaloby nemohlo již míti v zápětí ztrátu výhod, třebaže kvóta (již před tímto doručením zaplacená) nebyla zapravena včas podle ustanovení vyrovnání. Dovolatel nemůže ani z ustanovení § 60 nyní platného vyr. ř. nic vytěžili pro své opačné stanovisko, poněvadž z § 67 téhož vyr. ř. plyne, že nedodržení splátek samo o sobě dlužníkovi neškodí, nýbrž ze pozbytí výhod nastává až po marné kvalifikované upomínce. V zákoně nemá opory dovolatelův názor, že požadavek kvalifikovaného upomínacího dopisu byl v souzeném případě nahrazen tím, že jeho věřitelka zabavila pohledávku, kterou on měl jako vyrovnací věřitel za žalovanou jako vyrovnací dlužnicí.
Ale nižšími soudy nebylo zjištěno, kterého dne bylo věřiteli přijato vyrovnání žalované, o které tu jde, a tato vada je tím závažnější, ježto nižší soudy zjistily, že dotčené vyrovnání bylo zahájeno a věřiteli přijato v roce 1931. Podle čl. X, odst. 3, a XIV uvoz. zák. k novým konk., vyr. a odp. ř. platí totiž nový vyrovnací řád až na jeho § 4, o který tu nejde, o všech soudních vyrovnáních přijatých po 1. srpnu 1931, kdežto vyrovnání přijatá před tímto dnem jest posuzovati podle vyrovnacího řádu starého. Právě v otázce, o kterou tu jde, liší se předpisy obou uvedených vyrovnacích řádů od sebe podstatně, ano podle § 57 starého vyr. ř. ve znění zákona č. 99/1923 Sb. z. a n. nebylo (na rozdíl od ustanovení § 67 nového vyr. ř.) třeba žádného upomínacího dopisu, nýbrž zmatečnost vyrovnání a ztráta všech výhod pro dlužníka nastala již pouhým nesplněním vyrovnání dlužníkem, na čemž nemohlo nic změniti ani to, že dlužník dodatečně kvotu zapravil a věřitel ji přijal. Nemůže proto souzený spor býti rozhodnut bez zjištění, kdy dotčené vyrovnání bylo věřiteli přijato, pročež bylo povinností již prvého soudu, aby ve smyslu § 182 c. ř. s. tuto okolnost vzal na přetřes a učinil v té příčině potřebné zjištění. Protože se tak nestalo a ani odvolací soud tento nedostatek nenapravil, nemůže dovolací soud rozhodnouti ve věci samé. Ježto jest patrně třeba jednání v prvé stolici, aby se věc stala zralou k rozhodnutí, byly zrušeny rozsudky obou nižších soudů podle § 510, odst. 1, posl. věta, c. ř. s. Bude na soudu prvé stolice, aby především zjistil, kterého dne a měsíce v roku 1931 bylo vyrovnání, o které tu jde, věřiteli přijato, a aby pák, řídě se vylíčenými právními názory a vyřídě všechny přednesené námitky stran, ve věci znovu rozhodl.

Citace:

č. 16607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 22-24.