Čís. 16637.

Pro otázku, zda jde o osoby, jež se podle § 51, odstavec 1, vyr. ř. počítají při výpočtu většiny věřitelů a jejich pohledávky při výpočtu většiny pohledávek jen tehdy, hlasuji-li proti návrhu na vyrovná, je rozhodující den hlasování, nikoliv den, kdy nabyli svých pohledává proti vyrovnacímu dlužníku.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1938, R I 1555/37.)
V zemědělském vyrovnacím řízení, zahájeném o jmění Miroslava V., rolníka ve V., hlasovali Ladislav D. se svou pohledávkou 7 902 Kč 50 h pro přijetí vyrovnání, takže bylo dosaženo z úhrnu pohledávek, opravňujících k hlasování a činících 86 159 Kč 41 h, 46 270 Kč pro vyrovnání. Soud prvé stolice potvrdil vyrovnáni sjednané při roku dne 22. července 1937. Rekursní soud je nepotvrdil. Důvody: Věřitel Ladislav D., strojník v D., je strýcem manželky vyrovnacího dlužníka a tudíž osobou uvedenou v § 51, odst. 1, vyr. ř. Ladislav D. hlasoval pro vyrovnání, Stěžovatelka hlasovala proti vyrovnání (§ 59 vyr. ř.). Jest tudíž oprávněna k rekursu. Strýc je třetí stupeň pobočné linie ve smyslu § 51, odst. 1, vyr. ř. V kterém stupni jest kdo spřízněn s jedním manželem, je v tomtéž stupni sešvagřen s manželem druhými. Jest tedy Ladislav D. osobou blízkou vyrovnacímu dlužníkovi ve smyslu §51, odst. 1, vyr. ř. Hlasy osob tam uvedených a jejich pohledávky se počítají jen tehdy, hlasují-li proti návrhu na vyrovnání. Ježto Ladislav D. hlasoval pro vyrovnání, jeho hlas a pohledávka se nepočítá. Úhrn pohledávek oprávněných k hlasování činí 86 170 Kč 41 h. Nadpoloviční většina činí 43 096 Kč. Pro vyrovnání hlasovaly pohledávky v sumě 46 270 Kč resp. po odečtení pohledávky Ladislava D. 7 902 Kč 50 h pohledávky v sumě 38 367 Kč 50 h. Nebylo tedy dosaženo druhé většiny podle § 19 vlád. nař. č. 76/1936 ve znění čl. 1, odst. 1, č. 2 vlád. nař. č. 13/1937 Sb. z. a n. a bylo proto potvrzení vyrovnání odepřeno. To že Ladislav D. nabyl své pohledávky proti vyrovnacímu dlužníku již roku 1930, tedy před sňatkem vyrovnacího dlužníka s neteří Ladislava D., a že se tudíž věřitel stal osobou blízkou vyrovnacímu dlužníku teprve po vzniku pohledávky, nemá podle § 51, odst. 1, vyr. ř. významu. Ustanovení § 51 vyr. ř. je předpisem výjimečným a nelze je proto rozšiřovati na jiné případy než ty, které jsou jako výjimka uvedeny v § 51, odst. 2, vyr. ř. Zákon stanovil pro platnost § 51, odst. 1, vyr. ř. pouze jedinou výjimku, a to v tom směru, že ustanovení § 51, odst. 1, vyr. ř. neplatí, jestliže osoby jmenované v tomto odstavci nabyly pohledávky před nastalou platební neschopností dlužníkovou, od osoby, která dlužníku není blízká. Takovou výjimkou není, že věřitel Ladislav D. nabyl pohledávky ještě před sňatkem vyrovnacího dlužníka s neteří uvedeného věřitele. Bylo proto rozhodnuto, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 51, odst. 1, vyr. ř., jehož ustanovení platí podle § 3 vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. i v zemědělském vyrovnacím řízení, počítají se uvedené tam osoby vyrovnacímu dlužníku blízké při výpočtu většiny věřitelů a jejich pohledávky při výpočtu většiny pohledávek jen tehdy, hlasují-li proti návrhu na vyrovnání, nejde-li o případ uvedený v § 51, odst. 2, vyr. ř. O takový případ tu nejde.
Podle toho záleží tudíž na tom, zda Ladislav D. byl v den hlasování sešvagřen s vyrovnacími dlužníkem v ten způsob, že byl strýcem jeho manželky. Ježto tomu tak jest a ježto Ladislav D. hlasoval pro vyrovnání, nepočítá se ani jeho pohledávka, ani jeho hlas při určení výsledku hlasování. Že Ladislav D. nabyl své pohledávky již v době, kdy jeho neteř ještě nebyla manželkou vyrovnacího dlužníka, na tom podle zákona vůbec nezáleží.
Činili-li však podle nenapadeného výpočtu rekursního soudu, jenž při tom přihlížel i k Ladislavu D. s jeho pohledávkou 7 902 Kč 50 h, úhrn pohledávek opravňujících k hlasování 86 170 Kč 41 h, jest tedy jmenovanou pohledávku 7 902 Kč 50 h vyloučiti z tohoto úhrnu, takže zbývá pouze 78 287 Kč 91 h a polovice z toho činí 39 143 Kč 95 h. Pohledávky, které hlasovaly pro vyrovnání a o které jde, činí však 46 270 Kč a bez oněch 7 902 Kč 50 h pouze 38 367 Kč 50 h, takže při hlasování o vyrovnání nebylo dosaženo nadpoloviční většiny pohledávek.

Citace:

č. 16637. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 88-89.