Čís. 16614.

Obmeškalý vydražitel nemůže účinně namítati proti žalobě československého státu na náhradu škody podle § 155 ex. ř. spoluzavinění státu, záležící v tom, že stát opominul provésti po zrušené dražbě úkony, nutné k přerušení promlčení lhůty, stanovené pro přednostní zákonné zástavní právo za převodní poplatek.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1938, Rv I 3132/37.) Žalující Československý stát (finanční správa) se na obmeškalém vydražiteli domáhá zaplacení 1 077 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody vzniklé žalobci tím, že při opětné dražbě nebyl žalobci pro promlčení přikázán převodní poplatek 883 Kč 40 h v přednostním pořadí z vydražené nemovitosti, ačkoliv by byl uhrazen v onom pořadí, kdyby byl žalovaný splnil včas dražební podmínky. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že tvrzená škoda nenastala tím, že žalovaný nesplnil dražební podmínky a že došilo k opětné dražbě, nýbrž tím, že uplynula tříletá lhůta, po kterou převodní poplatek požíval přednostního práva, a že se žalobce nepostaral o přerušení promlčecí lhůty tím, že splatný převodní poplatek včas nevymáhal, a že i kdyby byl,žalovaný zavinil tvrzenou ztrátu přednostního pořadí, bylo by tu převážné spoluzavinění žalobce samého, poněvadž žalující stát měl hledíc na to, že se tříletá lhůta končila dne 23. března 1936 a že se dražba konala dne 6. března 1936, počítati s tím, že příklep důsledkem rekursu, předražku neb obmeškání vydražitele bude zrušen, a že měl proto žádati včas o vklad poplatku do pozemkové knihy, aby získal další tříletou lhůtu pro přednost; to však žalobce opominul a o vklad poplatku žádal teprve v srpnu 1936, když dotčený poplatek již pozbyl přednostního práva. Soud prvé stolice uznal podle žaloby jen co do částky 535 Kč 05 h s přísl. Odvolací soud potvrdil k odvolání žalovaného napadený rozsudek, prohilásiv dovolání za přípustné podle § 502, odst. 3, c. ř. s. pro zásadní význam rozhodnutí. Důvody: Prvý soud přičítá žalobci právem spoluzavinění na tom, že došlo k promlčení přednostního zástavního práva za převodní poplatek. Včasné přihlášení převodního poplatku k dražebnímu řízení nezabezpečuje jeho úhradu v přednostním pořadí pro každý případ. Správně ukazuje prvý soud na to, že příklep může býti zrušen nejen pro obmeškání vydražitelovo, ale i k rekursu proti příklepu nebo přijetím předražku. K nové dražbě může dojiti snad až po uplynutí doby stanovené pro přednostní pořadí zákonného zástavního práva. S tímto snadno možným a nikoli nepředvídatelným vývojem musí přednostní zástavní věřitel počítati a je požadavkem obyčejné opatrnosti (§ 1297 obč. zák.), aby se včas postaral o přerušení promlčecí doby užitím některého ze zákonných prostředků k vymáhání poplatků, třebas není výslovného předpisu o povinnosti pokračovati v zajištění převodního poplatku, je-li na nemovitost vedena vnucená dražba. K přerušení promlčení přednostního práva převodního poplatku stačí jeho knihovní zajištění a nejsou proto případné odvolatelovy vývody o nepraktičnosti vnucené správy nebo dražby. Jest jisto, že by byl převodní poplatek uhrazen, kdyby byl žalovaný splnil dražební podmínky a příklep zůstal účinný, avšak stejně jest jisto, že by nebyl odvolatel přes obmeškání žalovaného jako vydražitele poškozen, t. j. nepozbyl by přednostního zástavního práva, kdyby byl včas navrhl knihovní zajištění, dbaje sami výše dotčené obyčejné bedlivosti. To měl v souzeném případě učiniti tím spíše, když do dne zániku přednostního zákonného práva zástavního — 23. dubna 1936 — vydražitel nesložil ode dne příklepu (6. března 1936) ani jedinou splátku na nejvyšší podání, ač podle dražebních podmínek měly bytí složeny jíž dvě splátky, o čemž se mohl přesvědčiti ze spisů o mučené dražbě nemovitostí. Jest tu tedy příčinná souvislost jak mezi obmeškáním vydražitele a škodou, tak mezi opominutím obyčejné píle odvolatelem a jeho škodou. Ustanovení § 155 ex. ř. o odpovědnosti obmeškalého vydražitele za škody jeho obmeškáním způsobené nevylučuje spoluzavinění poškozeného. Nešetřili-li poškozený sám ani obyčejné bedlivosti a tím přispěl ke škodě, nemůže požadovati celou náhradu na škůdci. Správně tudíž prvý soud rozhodl, že podle § 1304 obč. zák. mají žalobce i žalovaný hraditi škodu stejným dílem.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby i co do další částky 541 Kč 95 h s přísl.
Důvody:
Nižší soudy uznaly na spoluzavinění žalobcovo na vzešlé mu škodě proto, že nenavrhl včas knihovní zajištění své pohledávky na převodním poplatku. Dovolatel právem napadá dotčený právní názor jako mylný. Opominutí kromě obligačního poměru, o nějž zde nejde, jest bezprávné jen, je-li podle zákona povinnost k positivnímu jednání. Žalovaný ani netvrdil, že za stavu věci, jak byl zjištěn, zejména když poplatková pohledávka nebyla v době provedení prvé dražby promlčena, bylo žalobcovou povinností, zakládající se na zákoně, aby převodní poplatek knihovně zajistil, a není tu tedy nutné podmínky pro žalobcovo spoluzavinění. Již proto bylo dovolání vyhověno a žalobci přiznána i další co do výše nenapadená částka, kterou nižší soudy pro svůj právně mylný názor nepřiznaly.

Citace:

č. 16614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 39-41.