Čís. 16612.

K odporovatelnosti podle § 2 č. 3 odp. ř. nestačí, že dlužník a uspokojený neb zajištěný věřitel vědí, že dlužník je dlužen ještě jinému věřiteli, jenž byl nadržováním předstižen, nýbrž se vyžaduje, aby předstižení bylo umožněno lstivým jednáním dlužníkovým, vykonaným ve vzájemném dorozumění s řečeným věřitelem (pletichami). Takovýmto jednáním jest, zatajoval-li dlužil zkrácenému věřiteli své majetkové poměry, aby ten nemohl vésti exekuci a druhý věřitel z toho vědomě těží, nebo předstírá-li zkrácenému věřiteli, že bude do určité doby uspokojen, aby pohledávku nevymáhal a aby dlužník mohl zatím uspokojiti nebo zajistit! jiného věřitele, jednajícího ve srozumění s dlužníkem.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1938, Rv II 753/36.)
Srov. rozh. č. 9813 Sb. n. s.
Žaloba, jíž žalující akciová společnost (J-ský pivovar v U.) odporovala trhové smlouvě ujednané Františkou Z. o koupi ideální polovice hostince č. p. 50 v N. a domáhala se, aby žalovaný byl uznán povinným trpěti, aby bylo na jeho ideální polovici ve vložce č. 47 v N. vloženo zástavní právo za pohledávku žalující. společnosti 11 884 Kč 60 h, vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Není správný právní názor dovolání, že nadržování jednomu věřiteli lze mimo konkurs odporovati podle § 2 č. 3 odp. ř. jen tehdy, přivodil-li dlužník ve srozumění s uspokojeným uměle dřívější splatnost dluhu. Jde tu, jak bylo naznačeno mimo jiné i v důvodech rozhodnutí č. 3567 a 9813 Sb. n. s., jen o jeden příklad pletich, které činí z pouhého úmyslu nadržovacího úmysl zkracovací ve smyslu § 2 č. 3 odp. ř. K tomu arciť nestačí, když dlužník a uspokojený neb zajištěný věřitel vědí, že dlužník je dlužen ještě jinému věřiteli, jenž byl nadržováním předstižen, nýbrž se vyžaduje, aby předstižení bylo umožněno lstivým jednáním vykonaným ve vzájemném dorozumění. Tomu tak jest nejen tenkrát, přivodil-li dlužník uměle ve srozumění s uspokojeným neb zajištěným věřitelem dřívější splatnost dluhu, ale i tehdy, zatajoval-li dlužník jinému věřiteli své majetkové poměry, aby ten nemohl vésti exekuci na jeho majetek, a druhý věřitel z toho vědomě těží, nebo předstírá-li dlužník jednomu věřiteli, že bude do určité doby uspokojen, aby pohledávku nevymáhal a aby dlužník mohl zatím ze svého majetku v mezidobí uspokojiti neb zajistiti jiného věřitele jednajícího ve srozumění s dlužníkem, jak je i v souzené věci zjištěno. Zjistilyť nižší soudy, že se zástupce žalujícího pivovaru dostavil k dlužnici Z. a že jí v přítomnosti žalovaného požádal o podpis dlužního úpisu, že se to však dlužnice zdráhala učiniti s odůvodněním, že by vznikly zbytečné výlohy a že pohledávka bude vyrovnána, ježto žalovaný má dostati peníze za dobytek v U., že to přítomný žalovaný potvrdil, že však šlo o pouhé předstírání, ježto žalovaný do U. nikdy dobytek nedodával a nemohl tudíž za to dostati peníze. Ježto již toto zjištění odůvodňuje úsudek, že, se Z. a žalovaný dopustili pletich, aby zabránili předstižení žalobce, nebylo potřebí provésti ještě důkazy o tom, zda se jmenovaní dopustili pletich také ještě jiným jednáním.

Citace:

č. 16612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 37-39.