Čís. 16821.

1. Jednostranné prohlášení dědice, že se vzdává dědických nároků ve prospěch ostatních dědiců, jest pokládati za odmítnutí napadeného dědictví (§ 805 obč. zák.) a lze je učiniti jen, dokud nebyla jeho dědická přihláška přijata na soud.
2. Dědickou přihlášku, přijatou na soud, nelze odvolati ani dodatečným odmítnutím dědictví ve prospěch určitých osob.
(Rozh. ze dne 24. března 1938, R I 112/38.)
K I.: srov. rozh. č. 9455, 10322, 11236 Sb. n. s. K pozůstalosti po Josefu P., zemřelém dne 15. května 1935, se mimo jiné dědice výminečně přihlásila pozůstalá vdova Anna P. Dne 24. dubna po pravoplatném přijetí její dědické přihlášky oznámila pozůstalostnímu soudu, že se vzdává všech dědických nároků ve prospěch ostatních přihlášených dědiček. Přesto proti usnesením pozůstalostního soudu, vydaným dne 10. července 1937 a 30. záři 1937, podala rekursy. Rekursní soud je odmítl.
Nejvyšši soud uložil rekursnímu soudu, aby o rekursech znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací stěžovatelka potírá právní názor rekursního soudu, že již není účastnicí pozůstalostního řízeni a že proto prý není oprávněna k podání rekursu. Dovolacím rekursům nelze upříti oprávněnosti. Dovolací stěžovatelka, jejíž podmíněná dědická přihláška ze zákona byla usnesením prvého soudu ze dne 27. května 1936, č. j. D II 301/35- 21, pravoplatně přijata na soud, oznámila pozůstalostnímu soudu dne 24. června 1937, že se vzdává všech dědických nároků v prospěch dědiček Kláry H., Marie P. a nezletilé Jany P. Toto jednostranné prohlášení není ovšem zřeknutím se dědického práva podle § 551 obč. zák., jež se uskutečňuje smlouvou určité formy, sjednanou mezi zůstavitelem a vzdávající se osobou (presumptivním dědicem), nýbrž znamená vpravdě odmítnutí dědictví ve smyslu § 805 obč. zák., k němuž může dojíti vždy teprve po smrti zůstavitelově, když osobě, jež má pro sebe důvod dědictví, třebas jen podmíněného, dědický podíl Již napadl smrtí zůstavitelovou. Ale dědictví možno odmítnouti jen, dokud dědická přihláška ještě nebyla na soud přijata; jen do této doby smí dědic dědickou přihlášku libovolně odvolati nebo jakkoli změniti; byla-li však dědická přihláška již soudem přijata, nemůže ji dědic podle § 806 obč. zák. vůbec odvolati (rozh. č. 9455, 10322, 11236 Sb. n. s.). Odvolá-li ji dědic přes to po jejím přijetí na soud, nemá to hmotněprávního ani procesního významu. Neodvolatelnost soudem přijaté dědické přihlášky má proto také v zápětí, že přijatá dědická přihláška nemůže býti dodatečně změněna ve zřeknutí se dědictví v prospěch určitých osob, a nelze tedy v pozůstalostním řízení hleděti k takovému nepřípustnému projevu. Z těchto úvah však plyne, že dovolací stěžovatelka zůstala účastnici pozůstalostního řízení, dokud nebylo ve smyslu § 126, odst. 2, nesp. pat. rozhodnuto o odporujících si přihláškách, a neobstojí proto důvod, z kteréhož rekursní soud odmítl rekursy pozůstalou vdovou vlastním jménem podané.

Citace:

Č. 16821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 499-500.