Čís. 16642

Nabytí vlastnictví k movitostem prodávaným exekuční dražbou.
Pouze tím, že znamení, vyznačující vlastnické právo pro jinou osobu, nebylo později zřejmě patrné, nestává se znamení (§ 427 obč. zák.) nezpůsobilým prostředkem odevzdání. Zaniklo-li znamení časem — vlivem počasí neb užíváním předmětu — nezaniklo tím vlastnické právo nabyvatelovo. Při posouzení bezelstnosti toho, kdo nabyl na těchto věcech zástavního práva, jest zkoumati, nemohl-li se nabyvatel zástavního práva přesvědčiti o převodu vlastnického práva přesto, že znaky dočasně nebyly patrné a že po nich byly na zabavovaných předmětech jen stopy.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1939, Rv I 2572/37.)
Žalobce se domáhá žalobou podle § 37 ex. ř. nepřípustnosti exekuce vedené žalovaným proti Josefu K. pod E 1175/36 na kuchyňskou kredenc, 2 hoblovačky, pilu pásovku s příslušenstvím, jednu fresu s okružní pilou, vrtací stroj, svěrák se stolkem, sedm hoblovacích stolic, sedm skřínek pro náčiní, skříň pro součástky ke strojům, strojek na pokos, dva elektrické motory AEG a elektrický motor Siemens. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znova rozhodl.
Důvody:
Jde o to, zda předměty, které byly žalobci při exekučních dražbách dne 2. března 1934 a dne 5. května 1934 přiklepnuty a které nyní žalobce vylučuje z exekuce vedené žalovanými proti Josefu K. jako své vlastnictví, žalobce skutečně převzal. Vlastnictví k movitým věcem soudní dražbou se totiž nenabývá již udělením příklepu, nýbrž až zaplacením nejvyššího podání a převzetím věcí (§ 278, odst. 2, ex. ř., rozh. č. 13224 a důvody rozh. č. 11306 Sb. n. s.). Převzetím jest rozuměti odevzdání věci podle §§ 426 a násl. obč. zák., aniž je však nutno, aby se odevzdání stalo vždy přímo za účasti výkonného orgánu, který dražbu provedl, neb jím samým. Žalobce tvrdil, že jím vydražené věci byly krátce po provedení dražeb označeny jako jeho vlastnictví, a to nalepením cedulek, a že věci ponechal nadále v užívání Josefu K. v jeho truhlářské živnosti za měsíční nájemné 200 Kč. Žalobce tedy tvrdil, že k odevzdání věcí v exekuční dražbě žalobci přiklepnutých došlo znameními (§ 427 obč. zák.). Především nutno uvážiti, zda v řešeném případě bylo odevzdání znameními vůbec právně možné. Šlo o 14 kusů svršků, z nichž některé již svou povahou jsou toho druhu, že by přímé hmotné odevzdání bylo spojeno s obtížemi, a při kterých by požadavek hmotného odevzdání ani neodpovídal zvyklostem obchodu. Nutno proto připustiti, že věci žalobcem vylučované mohly býti odevzdány znameními ve smyslu § 427 obč. zák. Dovoleným prostředkem převodu vlastnictví znameními jest i umístění znamení na zcizené svršky, pokud se tak děje se souhlasem převodce i nabyvatele a za tím účelem, aby každý podle nich snadno poznal, že vlastnictví k nim a disposiční moc nad nimi přešly na jiného. Symbolická tradice musí totiž býti každému poznatelná a znaky musí býti toho druhu, aby nebylo lze pochybovati o vážnosti a pravdivosti jejich obsahu. Že by žalobcem tvrzené nalepeni cedulek hlásajících vlastnické právo žalobcovo bylo již samo nezpůsobilým prostředkem odevzdání podle § 427 obč. zák. proto, že snad v době zabavení nebyly znaky zřejmě patrné, nelze míti beze všeho za to. Zaniknou-li totiž časem — vlivem počasí neb užíváním —, nezaniká tím též nabyvatelovo vlastnické právo, a jde tu o to, zda byl žalovaný při zabavování svršků bonae fidei a zda se nemohl přesvědčiti o převodu vlastnického práva přes to, že znaky toho času nebyly snad zřejmě patrné a že po nich na zabavených předmětech zbyly snad jen stopy.
Nižší soudy neučinily však potřebná určitá zjištění, zda a kdy došlo k umístění znaků hlásajících vlastnické právo žalobcovo k vylučovaným svrškům, jakým způsobem a jakými prostředky se tak stalo, a zda srovnalou vůlí žalobce i Josefa K. Rovněž nezjistily, jaké zbytky znaků na vylučovaných předmětech byly patrné v době zabavení a za jakých okolností k zabavení došlo. Tato pro právní posouzení věci důležitá okolnost nebyla vůbec předmětem zjištění nižších soudů. To všechno jsou však okolnosti, jež jsou rozhodující pro závěr, zda v řešeném případě došlo vůbec k přechodu vlastnictví znameními a zda se i žalovaný přesto, že při zabavení byly na vylučovaných věcech jen zbytku znaků, mohl o přechodu vlastnictví přesvědčiti. Bylo proto rozsudky obou nižších soudů zrušiti. Na prvém soudě bude, aby po doplnění přednesu, bude-li ho třeba, učinil zjištění potřebná pro rozhodnutí sporu a aby podle směrnic shora uvedených vydal nové rozhodnutí, v němž bude mu ovšem po případě přihlédnouti i k dalším námitkám žalovaného, které zatím nebyly probírány.

Citace:

č. 16642. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 95-97.