Čís. 16908.

Kdo zapůjčil povinnému vkladní knížku, aby ji složil jako kauci může se žalobou podle § 37 ex. ř. domáhati nepřípustnosti exekuce vedené věřitelem toho, jemuž vkladní knížka byla zapůjčena, zabavením jeho nároku na vydání vkladní knížky.
V takovém případe musí žalobce dokázati buď své vlastnictví ke vkladní knížce, neb aspoň obligační nárok na její vrácení.
(Rozh. ze dne 4. května 1938, Rv I 134/38.)
Žalobce, vlastník vkladní knížky Okresní záložny hospodářské v J., znějící na jméno Josef B. a na částku 10 000 Kč, půjčil onu knížku Josefu K. za tím účelem, aby ji složil jako pachtovní kauci pro Ludmilu H. u Dr. K., a Josef K. onu knížku jako kauci skutečně složil. Žalovaní jako věřitelé Josefa K. zabavili a dali si přikázati k vybrání nárok, který přísluší Josefu K. proti Dr. K-ovi na vydání dotčené vkladní knížky jako pachtovní kauce. Po uvolnění kauce se žalobce domáhal žalobou podle § 37 ex. ř. výroku, že uvedená exekuce není přípustná. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předmětem exekuce jest nárok na vydání vkladní knížky Okresní záložny hospodářské v J., znějící na jméno Josef B. a na vklad 10 000 Kč, kterou složil k rukám Dr. K-y zemřelý Josef K. jako kauci, když převzal do pachtu hotel »H.«, a která má býti podle spisů okresního soudu v J., C II 146/36, vrácena jako uvolněná se zbytkovou částkou 5 000 Kč. Žalobce, jenž se brání proti exekucím žalovaných na uvedený nárok na vrácení vkladní knížky, musí dokázati buď své vlastnické právo k vkladní knížce, neb aspoň vlastní obligační nárok na její vrácení (srov. rozh. č. 6369 Sb. n. s.). Žalobce uplatnil své vlastnické právo k uvedené knížce a to právo bylo podle zjištění nižších soudů dokázáno, ježto bylo zjištěno, že žalobce složil prostřednictvím Josefa K. na uvedenou vkladní knížku částku 10 000 Kč a že onu vkladní knížku zapůjčil Josefu K., aby jí složil jako pachtovní kauci. Tím bylo sice vlastnické právo žalobcovo omezeno, avšak pouze účelem, k němuž byla knížka zapůjčena. Josef K. nenabyl k vkladní knížce žádných práv, třebas ji složil vlastním jménem u Dr. K-y.
Právo exekučních věřitelů jest jen právem odvozeným a postihuje jmění dlužníka podle jeho skutečného stavu. Jestliže tedy žalobce je vlastníkem vkladní knížky a skončil účel, k němuž byla zapůjčena, jest on sám ve skutečnosti oprávněn požadovati vrácení vkladní knížky a Josef K. by mu v tom nemohl brániti. Nepatří-li tedy nárok na vrácení kauce Josefu K. jako součást jeho jmění, nýbrž jde-li o jmění, jež mu bylo pouze svěřeno, nepostihuje exekuce vymáhajících věřitelů tento nárok Josefa K. po právu, nýbrž bezdůvodně. Právem proto odvolací soud žalobě vyhověl. Nelze hovořiti ani o předčasnosti žaloby, ježto vydáním vkladní knížky Dr. K-ou výkonnému orgánu bylo by se přeměnilo zástavní právo vymáhajících věřitelů na zabaveném nároku na zástavní právo k vkladní knížce samé (§ 327 ex. ř.).

Citace:

č. 16908. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 699-700.