Čís. 16800.

Vliv mimořádných úlev poskytnutých zemědělcům vládními nařízeními č. 142/1934, 207/1934, 258/1934 a 250/1935 Sb. z. a n. na přednostní pořadí pojistných příspěvků vyměřených nemocenskými pojišťovnami.
Po dobu, po kterou uvedené ústavy nemohly hledíc na předpisy dotčených vládních nařízení vymáhati pojistné, staví se promlčení zákonného přednostního práva a nelze tuto dobu ani za účinnosti vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. včítati do dvouleté po případě tříleté lhůty stanovené pro pojistné příspěvky (§ 265 zák. č. 76/1927 ve znění přílohy k vyhlášce č. 227/1936 Sb. z. a n., § 173 zák. č. 221/1924 ve znění přílohy k vyhlášce č. 189/1934 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 16. března 1938, R I 1639/37.)
Exekuční soud rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydra¬ žené nemovitosti, ve vložkách č. 35, 88, 89 a 90 kat. území O., vyhověl odporu hypotekárního věřitele Spořitelního a záloženského spolku v P. proti přednostnímu přikázání nedoplatků pojistných příspěvků přihlá¬ šených k rozvrhu zemědělskou nemocenskou pojišťovnou v K. a nepři¬ kázal jí nic na uvedené nedoplatky. R e k u r s n i soud přikázal uve¬ dené nemocenské pojišťovně částku 3.331 Kč 40 h s 5% úroky od 11. června 1937 v přednostním pořadí.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, áby o přikázání přihlášených nedoplatků na pojistných příspěv¬ cích znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací stěžovatel nenapadá po právní stránce usnesení rekursního soudu, pokud jím v zásadě (ve smyslu plenárního rozhodnutí ze dne 23. lúhora 1937, č. Pres 1762/36, Sb. n. s. 15841) přiznal zemědělské nemocenské pojišťovně nárok na přednostní uspokojení jejích vykona¬ telných pojistných příspěvků z vydražené nemovitosti. Napadá však, a to právem, jeho názor, pokud jím rekursní soud přiznal celou účto- vanou, k rozvrhu přihlášenou částku, z toho důvodu, ježto proti její výši nebyl podán odpor.
Rekursní soud přehlíží, že exekučnímu soudci náleží, aby z úřadu zkoumal, zdali přihlášená pohledávka a nárok na její přednostní uspo¬ kojení jest předloženými listinami - řádně doložen, po případě, že je z veřejné knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů zřejmá jako podle práva platná a k uspokojení způsobilá (§ 210 ex. ř.), takže není potřebí vznesení odporu některým z účastníků při nedostatečném do¬ ložení.
Náleželo tudíž i rekursnímu soudu, aby podle přihlášky a jejích do¬ kladů o stavu pozemkové knihy z úřední povinnosti sám rozhodl, pokud jmenované pojišťovně zákonné přednostní právo ve smyslu § 173 zák. č. 221/1924 Sb. z. a h. ve znění příl. k min. vyhlášce č. 189/1934 Sb. z. a n. na účtovaných jí pohledávkách přísluší, zdali totiž účtované pojistné příspěvky s příslušenstvím spadají do dvouleté po případě tříleté lhůty v § 265 zák. o přímých daních uvedené.
Stěžovatelovo mínění, že úrokům z prodlení, upomínacím poplatkům a nákladům vztahujícím se na vymáhané pojistné příspěvky přednostní pořadí nenáleží, jest mylné, ježto jde o zákonné příslušenství těchto příspěvků, kterému podle cit.. § 173 přísluší přednostní právo spolu s pojistným.
V § 259ý odst. 5, zákona o přímých, daních, jehož jest tu užiti, se výslovně také jako příslušenství daně uvádějí: úroky z prodlení a ná¬ hrada nákladů- upomínacích a exekučních.
Pokud dovolací stěžovatel uplatňuje, že v § 265 zákona o přímých děních stanovená dvouletá po př. tříletá lhůta jest pevně určenou ne- překročitelnou hranicí, jejíž rozšíření musilo by býti stanoveno zvláštním zákonem, takže jest mylný v přihlášce pojišťovny uvedený názor, že doba, po kterou prý následkem ustanovení vládních nařízení č. 142, 207 a 258/1935 a č. 250/1935 Sb. z. a n. po dobu od účinnosti uved. nař. č. 142/1934, t. j. od 16. července 1934 až do 1. dubna 1937 svoje po¬ hledávky z pojistného na exekučními dlužníku vymáhati nemohla, se do zákonného,dvouletí anebo tříletí nemůže započísti, jest hledíc na obsah dotčené přihlášky, domáhající se přikázání i pojistných příspěvků s pří¬ slušenstvími již od r. 1929 z části i knihovně zajištěných (viz vklad zástavního práva de pres 26. září 1936 č. d. 1664 č. j. E 2063/36), uvésti toto:
Vládním nařízením z 13. července 1934, č. 142 Sb. z. a n., jež nabylo účinnosti dnem 16. července 1934, bylo" v § 5 ustanoveno, že doba, .po kterou podle řečeného nařízení nemohou býti pohledávky proti zeměděl- cůmi v okresích zvláště těžce postižených neúrodou (mezi kteréžto okresy náleží podle § 1 i politický okres Kadaň) vymáhány, nevčítá se do lhůt promlčecích ani do jiných lhůt, jejichž uplynutí jest spojeno pro věřitele s právní újmou.
Účinnost dotčeného vládního nařízení byla pak vládními nařízeními č. 207 a 258/1934 Sb. z. a n. prodloužena do M. prosince 1935. Vládním nařízením z 21. prosince 1935, č. 250 S‘b. z. a n., jež na¬ bylo účinnosti dnem 1. ledna 1936, bylo v §17, odst. 2, ustanoveno, že jde-li o pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného, které se stalo splatným v roce 1935, přísluší zemědělcům v okresích zvláště těžce postižených neúro- dou úleva podle § 13 jen potud, že pohledávku jest zaplatiti ve dvou stejných splátkách nejpozději k 1. říjnu 1936 a k 1. dubnu 1937.
V příčině pojistného, splatného před rokem 1935, bylo by tudíž užiti zásady vyslovené v § 13 naposledy uvedeného vládního nařízení, poskytující dlužníku možnost í povinnost k‘pravidelným pololetním zú- ročítelným splátkám, počínajíc dnem 1. října 1936.
Hledíc na to, co shora uvedeno, mohla si pojišťovna, která teprve od 16. červenve 1934 nemohla vymáhali své pohledávky podle § 5 vlád¬ ního nařízení č. 142/1934 Sb. z. a n., připočísti k dvouleté lhůtě přede dnem příklepu, po kteroužto dobu jí zákonné právo přednostní ve smyslu § 265, odst. 1 a 3, zákona o přímých daních příslušelo, i onu dobu před 16. červencem 1934, po kterou jí bylo zákonem zakázáno vymá¬ hat! ony pohledávky a po kteroužto dobu bylo promlčení jejich zákon¬ ného přednostního práva staveno.
Přísluší tedy zemědělské pojišťovně přednostní zákonné zástavní právo pro pojistné splatné od 16. července 1932. Dříve splatné pojistné nepožívá přednostního práva, ježto nebylo ve dvouleté lhůtě od splatnosti knihovně zajištěno. Co do úroků a poplatků exekučních přísluší jí stejné přednostní právo jen, pokud se vztahují na pojistné požívající přednostního zákonného zástavního práva v uvedeném rozsahu.
Musí proto rekursní soud zkoumati, které z přihlášených pohledávek na pojistném (jistině) spadají do uvedené doby, a co do úroků a poplatků musí zkoumati, zdali podaná přihláška a její doklady prokazují, že také tomuto příslušenství patří přednostní zákonné zástavní právo, totiž zdali účtované úroky plynou z pojistného požívajícího přednostního práva a zdali náklady vznikly vymáháními onoho pojistného. Pokud ovšem ony okolnosti nejsou zřejmé z přihlášky a dokladů, nebude je moci rekursní soud přikázati v přednostním pořadí. Ježto tak rekursní soud, vycházeje ze shora uvedeného mylného právního názoru, neučinil, bylo dovolacímu rekursu částečně vyhověno.

Citace:

Č. 16831. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 515-516.