Čís. 208 dis.

Porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu tím, že advokát, pověřený jiným advokátem, aby při výkonu mobilání exekuce za jeho klienta intervenoval, bez souhlasu onoho advokáta prodejové řízení zrušil a nepostaral se o to, by dlužník vymáhanou pohledávku zaplatil.
(Rozh. ze dne 13. června 1934, Ds II 11/33.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného do nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 10. května 1933, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Marně napadá odvolání především primérní a základní výrok kárné rady, že obviněný porušil povinnosti povolání, zrušiv jménem firmy »D.« prodejové řízení, ač neměl k tomu plné moci vymáhající věřitelky. Pro obviněného platil, třebaže byl jen substitutem Dr. L-ho, právního to zástupce fy »D.«, předpis § 9 advok. řádu, hájiti pilně, svědomitě a věrně proti komukoliv zájmy strany jím zastoupené. Bylo proto jeho povinností přesně se držeti v mezích udělené mu plné moci. Obviněný ovšem tvrdí, že předpokládal, že měl k výkonu exekuce obvyklou plnou moc, zmocňující ho k případnému zrušení prodejového řízení. Leč ze spisů vysvítá, že měl od svého mandanta jen příkaz, aby za vymáhající věřitelku intervenoval při výkonu mobilární exekuce; sám připouští, že plnou moc neviděl, ba vůbec neměl, a dopisem ze dne 18. dubna 1932 Dr. L-u sdělil, že předložil k soudu jeho substituční dopis, ježto plnou moc mu nezaslal. Za tohoto stavu věci bylo povinností obviněného, než podal o své újmě tak důležitý a do práv vymáhající věřitelky vážně zasahující návrh, jako je zrušení prodejového řízení, přesvědčiti se pečlivě buďto nahlédnutím do substitučního dopisu nebo telefonickým dotazem u svého mandanta, zda vymáhající věřitelka s takovým postupem souhlasí. Tak si obviněný nepočínal a porušil svým svémocným postupem povinnosti podle § 9 adv. řádu mu náležející, když ať již vědomě aneb z hrubé nedbalosti nedbal mezí vytýčených mu substitučním dopisem.
Ovšem odvolání dovozuje dále, že celý tento postup se stal ve zřejmém zájmu zastoupené strany, tudíž v dobré víře, poněvadž dlužník poukazoval na to, že zabavených předmětů jednak potřebuje k výkonu svého povolání, jednak že jsou majetkem jeho manželky, takže zastavením prodejového řízení ušetřil vymáhající věřitelce nepříjemností. Leč obviněný na třetí stránce svého odvolání sám připouští, že o podrobnostech provedení této exekuce vůbec nezvěděl, neboť byla provedena jeho kancelářským úředníkem Emilem P-em, který také sám podal Dr. L-mu zprávu o provedení exekuce. Jednostranné tvrzení exekuta pak za žádných okolností nesmělo svědomitému, svých povinností dbalému zástupci stran stačiti, a nelze proto dobrou víru přiznati obviněnému pro dobu, kdy podal návrh na zastavení prodejového řízení.
Vychází-li se ze stavu věci nálezem bezvadně zjištěného, nelze odvolání přisvědčiti ani v dalších jeho vývodech. Seznal-li obviněný z dopisu Dr. L-ho ze 6. května 1932, že fa D. jeho postup neschvaluje, a že by v důsledcích toho Dr. L. byl nucen podati stížnost do zrušení prodejového řízení přivoděnému svémocí odvolatelovou, bylo povinností obviněného, jak kárný nález výstižně uvádí, postarati se v zájmu cti a vážnosti stavu, jemuž přináleží, aby jím vyvolaná choulostivá situace co nejdříve byla odčiněna. Povinnost taková náležela obviněnému tím spíše, když jím navržený způsob zapravení vymáhané pohledávky byl rázu dosti pochybného, a to nejen co do doby splatnosti stanovené až v listopadu 1932, nýbrž i co do určitosti slibu; prohlásilť obviněný v dopisu z 30. dubna 1932, že bude pohledávka splatná »po řádném provedení stavebních prací dlužníkem«. Nepochybila proto kárná rada, shledala-li v činnosti obviněného porušení povinnosti povolání, jakož i zlehčení cti a vážnosti stavovské.

Citace:

Č. 208 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 551-552.