Čís. 4935.

Přístup k zakázanému sdružení jest teprve začátkem (zahájením) účasti na zakázané činnosti sdružení ve smyslu § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep.; trestněprávní činnost pachatelova se končí teprve přerušením oné účasti nebo vystoupením ze sdružení; teprve tímto okamžikem počíná běžeti promlčecí lhůta.
(Rozh. ze dne 27. února 1934, Zm I 806/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 1. září 1932, pokud jím byli obžalovaní uznáni vinnými přečinem podle § 17 čís. 1 odstavec druhý zákona na ochr. rep., zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje ve prospěch obžalovaných, kteří byli napadeným rozsudkem uznáni vinnými přečinem podle § 17 čís. 1 odst. 2 zák. na ochr. rep., podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., že trestnost činu pominula promlčením.
Podle zjištění prvého soudu spáchali obžalovaní trestný čin za vinu jim dávaný před 15. únorem 1927. Soud podřadil tento čin pod trestní ustanoveni § 17 čís. 1, odst. 2 zák. čís. 50/1923,sb. z. a n. Trestní sazba na tento přečin je tuhé vězení od jednoho měsíce do dvou let. Lhůta promlčecí je podle § 532 tr. zák. jeden rok. Ze spisů vychází na jevo, že státní zastupitelství navrhlo rozšíření předběžného vyhledávání pro zločin podle § 13, čís. 1 al. 3 a pro přečin podle § 17, čís. 1 zák. za ochr. rep., vedeného proti některým členům konference a zvoleně komise (proletářské obranné formace) v kraji m-kém, proti ostatním členům konference a komise, m. j. proti obžalovaným, a to dne 29. října 1927 a urgovalo jejich zodpovědný výslech dne 8. srpna 1928. Na to nařídil vyšetřující soudce proti obžalovaným první stíhací úkon tím, že dne 13. října 1928 obeslal P-a a K-ého a dne 22. října 1928 K-a k výslechu jako obviněné, načež byli dne 22. října 1928 a dne 2. listopadu 1928 zodpovědně slyšeni, a to 22. října 1928 P, a K-ý, 2. listopadu 1928 K.
Proto se zmateční stížnost domáhá zproštění obžalovaných z onoho přečinu vzhledem k tomu, že prý došlo k prvnímu stíhacímu úkonu proti obžalovaným ve smyslu § 531 tr. zák. po uplynutí zákonné lhůty promlčecí. Nutno přisvědčiti zmateční stížnosti v tom, že jsou dány podmínky promlčení uvedené v § 531 lit. a), b) a c) tr. zák., neboť obžalovaní z trestného činu žádného zisku v ruce neměli [§ 531 a)], náhrada škody podle povahy přečinu nepřichází v úvahu [§ 531 b)], a obžalovaní, jak ze spisů rovněž zjištěno, ve lhůtě promlčecí žádného trestného činu se nedopustili (§ 531 c) tr. zák.). Přes to však nelze vyhověti zmateční stížnosti, pokud se domáhá přímého zproštění obžalovaných již zrušovacím soudem.
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 17 čís. 1 odst. druhý zákona na ochr. rep. stačí, když pachatel věda, že účelem sdružení, předstírajícího na venek nezávadné cíle, je ve skutečnosti podvrácení samostatnosti nebo ústavní jednotnosti státu, k takovému sdružení přistoupí, s ním se stýká, po případě jeho činnosti se jakýmkoliv způsobem súčastní. Trestnou činností je tedy každé súčastnění se na zakázané činnosti sdružení a stačí pouhé přistoupení za člena takového sdružení. Avšak již pojmově je přístup k zakázanému sdružení teprve začátkem (zahájením) účasti na zakázané činnosti sdružení a není pochyby, že trestně právní činnost pachatelova se končí teprve přerušením oné účasti nebo vystoupením ze sdružení, a že teprve tímto okamžikem může počíti běžeti lhůta promlčecí. Nesejde tedy pro otázku promlčení na tom, kdy obžalovaní přistoupili ke zmíněné tajné organisaci, nýbrž záleží jedině na tom, zda a kdy účast na zakázané činnosti tohoto sdružení přerušili, pokud se týče ze sdružení vystoupili. Pro tento předpoklad neobsahují však spisy nutný skutkový podklad a ani rozsudek nalézacího soudu v této příčině nic nezjišťuje. Důsledkem toho nelze zrušovacímu soudu rozhodnouti ihned ve věci samé a nezbylo proto než u vyhovění zmateční stížnosti zrušiti rozsudek nalézacího soudu v napadené části a uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 4935. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 98-100.