Čís. 5085.

Pro skutkovou podstatu zločinu podle § 4 zák. čís. 269/1919 sb. z. a n. nestačí, že někdo padělaný peníz udává, nýbrž je třeba ještě zjistiti, že tak činí vědomě (že udávaje peníz, o který jde, věděl, že udává padělek).
(Rozh. ze dne 20. září 1934, Zm I 960/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 9. července 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 4 zákona čís. 269/19 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní znova jednal a rozhodl.
Důvody:
Obžalovaný uplatňuje číselně důvod zmatečnosti čís. 4 § 281 tr. ř., poukazuje však zřejmě i k důvodu zmatečnosti čís. 9a) § 281 tr. ř. výtkou, že by mohl býti uznán vinným zločinem podle § 4 zákona čís. 269/19 sb. z. a n. jen, kdyby bylo zjištěno, že udával vědomě padělanou desetikorunu za pravou. Nalézací soud zjistil sice výpovědí svědka Jaroslava B-ého, že desetikoruna, jíž mu stěžovatel platil a již pak udal, byla padělaná, avšak toto zjištění o sobě nestačí k výroku o vině stěžovatelově zločinem podle § 4 zákona čís. 269/19 sb. z. a n. Nestačí totiž, že někdo padělaný peníz udává, nýbrž je třeba ještě zjistiti, že tak činí vědomě, že, udávaje peníz, o který jde, věděl, že udává padělek.
Nalézací soud však zjistil jen, že stěžovatel, udávaje desetikorunu, označenou svědkem B-ým za padělek, musel si uvědomiti, že jde o peníz podezřelý, aniž se obíral otázkou, zda stěžovatel ji dále udával s vědomím, že jde skutečně o padělek, pokládaje za postačující k odůvodnění výroku o vině po stránce subjektivní, že se stěžovatel po pochybnostech vyslovených o pravosti desetikoruny svědkem B-ým nepřesvědčil, zda jde o peníz pravý, či padělaný. Pochybnosti, jež musel míti stěžovatel podle zjištění napadeného rozsudku o pravosti dále jím udávané desetikoruny, nelze však stotožniti s vědomím o padělání desetikoruny, jehož je třeba k subjektivní vině stěžovatelově, k jejímuž zjištění zvláště vybízelo sdělení policejního ředitelství v Praze ze dne 11. dubna 1934.

Citace:

Čís. 5085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 351-352.