Čís. 4900.

Vyráběním ve smyslu § 24 (1) zák. čís. 9/1924 je, pokud jde o výrobce amatéra, každá opětovaná činnost; stačí vyrobení tří radiotelefonických přijímačů z ochoty a bez úplaty.
Povolení k přechovávání nenahrazuje povolení k výrobě.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1934, Zm I 819/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. července 1933, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Vzhledem k tomu, že zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek jen, pokud zprošťuje obžalovaného pro přečin podle § 24 zákona čís. 9/1924 sb. z. a n. vyráběním radiotelefonních zařízení, lze nejvyššímu soudu přezkoumali rozsudek jen v tomto směru a stal se nezvratným, pokud se obírá činností obžalovaného po stránce přechovávání.
Veřejný žalobce namítá ve zmateční stížnosti, že si nalézací soud nesprávně vykládá právní význam slova »vyrábí«, použitého v § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, maje za to, že při vyrobení dvou úplných kristalových radiových přijímačů a jednoho neúplného jednolampového přijímače jde o jedinou (nikoliv opětovnou) činnost, která nevyčerpává pojem »vyrábění« ve smyslu zákona. Touto námitkou uplatňuje veřejný obžalobce hmotněprávní důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a to právem. Je sice souhlasiti s názorem prvního soudu, že zákonnému pojmu »vyráběti« odpovídá činnost opětovaná, pokud jde o výrobce amatéra. Ale v zákoně není opory pro mínění, že by zhotovení dvou úplných a jednoho téměř úplného, tedy vlastně tří přijímačů, nemohlo býti považováno za vyrábění. Jen zhotovení jediného přijímače lze považovati za jedinou činnost. Zhotovení každého dalšího přijímače, i když následuje bezprostředně po zhotovení přijímače předchozího, nutno považovati za činnost, novou, tedy opětovanou. To plyne nejen z mluvnického významu slova »opětovaný«, nýbrž i ze samého zákona. Ten, kdo žádá o povolení k výrobě radiotelefonních zařízení, musí totiž podle § 11 udati jednak nejvýše možný rozsah výroby, jednak i druh těchto zařízení. Zákon chce státu zajistili přesnou kontrolu nad výrobci radiotelefonních zařízení a proto nedovoluje amatéru rozsáhlejší výrobu, nýbrž jen ojedinělé zhotovení takových zařízení. V důsledku toho je vyrobení tří radiotelefonických přijímačů považovati za vyrábění ve smyslu § 24 cit. zák. Na věci nic nemění, že snad obžalovaný měl povolení k přechovávání radiotelefonického přijímače, jak první soud (nepřesně) zjišťuje. Neboť povolení k přechovávání nenahradí povolení k výrobě. Rovněž je bez významu — vzhledem k opětované činnosti obžalovaného —, že byla jen amatérská a že obžalovaný hodlal jen z ochoty a bez úplaty zásobovali radiopřijímači členy své rodiny. Když tedy napadený rozsudek ve zjištěné činnosti obžalovaného neshledal vyrábění radiotelefonických přijímačů a proto obžalovaného pro nedostatek objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. ex 1924 zprostil, nesprávně posoudil věc s hlediska, zda skutek obžalovanému za vinu dávaný je trestným činem před soud příslušejícím. Proto je stižen zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Než rozhodnouti ve věci samé zrušovací soud nemohl, poněvadž nejsou v rozsudku zjištěny skutečnosti, které při správném použití zákona mohly by býti základem nálezu; tak zejména není v rozsudku zjištěn obsah koncese, kterou obžalovaný měl, ani povaha aparátů, které obžalovaný zhotovil nebo chtěl zhotoviti. V důsledku toho bylo zrušiti napadený rozsudek, rozhodnouti, jak je uvedeno, a netřeba se zabývati zmateční stížností veřejného obžalobce, pokud se v ní uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř., pokud se týče zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. z jiných důvodů.

Citace:

č. 4900. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 32-34.