Čís. 4937.

Hranice mezi krádeží a polním (lesním) pychem.
(Rozh. ze dne 28. února 1934, Zm I 726/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obviněného do rozsudku senátu mládeže u krajského soudu v Mostě ze dne 30. května 1932, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným proviněním krádeže podle § 3 zákona čís. 48/31 sb. z. a n. a § 460 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek, pokud jím byl mladistvý obviněný odsouzen pro provinění krádeže podle § 3 zák. čís. 48/1931 a § 460 tr. zák., důvodem zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., uplatňujíc, že tu jde jen o polní pych. Stížnosti nelze přiznati důvodnost. Trestní zákon nemá ustanovení, podle něhož by kvalifikace odnětí polních (nebo lesních) plodin jako krádeže závisela na určité ceně odňatých věcí. Nejvyšší jako zrušovací soud proto také důsledně nespatřuje hranici mezi krádeží a polním (lesním) pychem v hodnotě odňatého předmětu, nýbrž — pokud se týče stránky objektivní — v tom, jaký hospodářský význam přikládá odnětí dotyčného výrobku sám vlastník, takže o polní (lesní) pych jde jen, nepokládá-li hospodář sám onen výrobek za část svého majetku a proto jej pravidelně vůbec nesklízí. Podle toho spadá pod hledisko pouhého pychu sbírání a odnímání vedlejších lesních výrobků, jako pryskyřice (rozh. n. s. 549, 1176), klestí, roští, sucharů, hub, jahod, dále paběrkování na cizím poli, t. j. sbírání plodin zbylých na poli po sklizni (rozh. n. s. 3142, 3480), pokud si ovšem majitel zužitkování některých těchto výrobků nevyhradil. Naproti tomu spadá pod hledisko krádeže odnětí výrobku hlavního, jako čerstvých stromků (rozh. n. s. 1327), nebo plodin zvláště pěstovaných a k vlastnímu zužitkování určených, jako jetele z nesklizeného jeteliště rozh. n. s. 3079). Pro rozhraničení krádeže od pouhého pychu rozhoduje tudíž hospodářský význam činu pro poškozeného, po případě jeho bezvýznamnost, ve kterémžto ohledu pachatel ovšem nesmí býti na omylu.
Pokud se však týče ceny odňaté plodiny, může ta jako důvod podřadění činu pod pouhý pych přicházeti v úvahu jen ze všeobecných důvodů subjektivních v oněch výjimečných případech, kde se jedná o odcizení množství zcela nepatrného (rozh. n. s. 1176, 3142, 3480).
V souzeném případě šlo podle skutkového předpokladu soudu mládeže o odcizení třešní se stromu patrně, ještě neobraného, v sadě majitelem hlídaném, při čemž čin byl spáchán v noci ve společnosti ještě tří společníků. Pachatelé vzali při útěku před stíhajícím je majitelem sadu nějaké třešně s sebou, a na místě činu zůstalo asi 9 kg třešní a taška s asi 1 kg třešní v ceně 3 Kč. Podle toho není sice jasno, jak dlužno rozuměti dalšímu zjištění rozsudku, že natrhané třešně činily úhrnem 10 Kč, když jich přece podle předchozího bylo asi přes 10 kg v úhrnné ceně přes 30 Kč. Leč na tom nesejde, neboť, i když odcizených třešní bylo jen v ceně 10 Kč (přes 3 kg), nelze toto množství považovati za zcela nepatrné. K tomu sluší vzhledem k vývodům stížnosti poznamenati, že obviněný jako spolupachatel odpovídá i za množství třešní odcizené jeho společníky. Ježto pak v rozsudku se praví, že šlo o útok na cizí majetek a že úmysl pachatelů směřoval k tomu odníti společně větší množství třešní, nemohou ani s hlediska subjektivního vzejíti pochybnosti o správnosti odsuzujícího výroku po stránce právní. Bylo proto zmateční stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4937. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 102-103.