Čís. 5071.

Vměšováním se do služebního výkonu ve smyslu § 314 tr. zák. je jakékoliv jednání ovládané snahou, by byl úřední osobě stižen služební výkon; může jím býti i hovor (rozmluva); nesejde na doslovu pronesených výroků, je-li jen výrok vůbec způsobilý úřední osobu při služebním výkonu rušiti, vytrhovati, její pozornost od služebního jednání odvraceti.
Po subjektivní stránce je třeba, by pachatel jednal v úmyslu úřední osobě při služebním výkonu překážeti, služební výkon ztěžovati.
(Rozh. ze dne 4. září 1934, Zm II 151/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 17. února 1933, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 314 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl, přihlížeje při tom ku pravoplatné části rozsudku. Z důvodů:
Nelze upříti důvodnost zmateční stížnosti státního zastupitelství, napadající výrok soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 314 tr. zák. Soud odůvodňuje osvobození tím, že výrok »my v tom máme větší praxi« byl obžalovaným pronesen »jen v rozmluvě a že jako takovým nemohlo býti ve vykonávání služby policejního komisaře P. překáženo«.
Právem namítá stížnost, že výrok »v rozmluvě« je tu neurčitý, chtíc tím patrně uplatniti nejasnost odůvodnění zprošťujícího výroku po stránce skutkové podle čís. 5 § 281 tr. ř. Z cit. věty není patrno, chce-li soud říci, že obžalovaný pronesl onen výrok při rozmluvě s policejním komisařem P-em, tedy snad při jeho úředním jednání proti obžalovanému samému, ve kterémžto případě by ovšem nešlo o »vměšování se« do služebního výkonu (rozh. n. s. 2899), nebo jaký jiný smysl by mohla míti slova »jen v rozmluvě«. Nelze proto napadený výrok soudu vůbec ani spolehlivě přezkoumati s hlediska právního. Tolik je však jisto — a tu je stížnost rovněž v právu —, že při první eventualitě by výrok ten byl v odporu se zjištěním rozsudku, že obžalovaný pronesl závadná slova, když P. vyslýchal předsedkyni schůze Helenu S-ovou, jinak ale že nalézací soud vychází z mylného výkladu pojmu »vměšování se« do služebního výkonu [čís. 9 a) § 281 tr. ř.]. Takovým »vměšováním« je jakékoliv jednání ovládané snahou, by úřední osobě nějaký služební výkon byl stížen. Může jím býti samozřejmě také hovor, »rozmluva«, při čemž ani nesejde na doslovu pronesených slov, je-li jen výrok vůbec způsobilý úřední osobu při služebním výkonu rušiti, vytrhovati, její pozornost od služebního jednání odvraceti. Po subjektivní stránce pak je třeba, aby pachatel jednal v úmyslu úřední osobě při služebním výkonu překážeti, služební výkon stěžovati (rozh. n. s. 699). Z oné věty, kterou nalézací soud odůvodnil zproštění obžalovaného z obžaloby pro přestupek podle § 314 tr. zák., nelze poznati, chce-li tu soud vyloučiti právě naznačený úmysl obžalovaného. Pro případ však, že by se za to mělo, že tomu tak je, dlužno přisvědčiti zmateční stížnosti, že by pak rozsudek byl neúplný, poněvadž soud nepřihlédl k důležitým výsledkům řízení, nasvědčujícím tomu, že obžalovaný onen úmysl měl .......

Citace:

Čís. 5071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 329-330.