Čís. 4971.

Pro otázku, zda bylo objektivně ve veřejném zájmu uvésti skutečnosti, o něž jde (§ 6 odst. 3 zák. čís. 108/1933), záleží jen na tom, zda by při pravdivosti stíhaného obvinění bylo zájmem veřejnosti, by obsah obvinění znala; ve veřejném zájmu musí býti nejen, by urážlivá skutečnost byla uvedena (sdělena), nýbrž i, by způsob, jak se to stalo, nevybočil z mezí veřejného zájmu.
K pojmu »omluvitelný omyl« ve smyslu § 6 odst. 2 b) zák. o ochraně cti.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1934, Zm I 959/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu v Mostě jako soudu kmetského ze dne 23. září 1933, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin pomluvy podle § 2 zákona o ochraně cti ze dne 28. června 1933, čís. 108 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Bezpodstatné jsou vývody stížnosti, jimiž napadá, zřejmě s hlediska zmatku čís. 9 b) § 281 tr. ř., názor nalézacího soudu, že je v souzeném případě přípustný důkaz omluvitelného omylu, protože prý obžalovaný pronesl obvinění, o něž jde, v zájmu hospodářství obce, tedy v zájmu veřejném. Pokud stěžovatel v této souvislosti bere v odpor i bezelstnost obžalovaného, nejde vůbec o otázku veřejného zájmu, nýbrž jen o otázku, zda se obžalovanému podařil důkaz pravdy neb aspoň omluvitelného omylu, o čemž bude ještě řeč. Pokud však stížnost vytýká, že závadný článek byl uveřejněn jen z důvodu, by napadena byla osoba politicky nepohodlná, jest připomenouti, že, byl-li čin uvedený v § 1 nebo § 2 zákona na ochranu cti spáchán způsobem, vytčeným v § 6 odst. 3 cit. zák., je důkaz omluvitelného omylu, činící pachatele beztrestným podle § 6 odst. 3 cit. zák. jen tehdá možný, je-li uvádění nebo sdělování skutečností, o něž jde, ve veřejném zájmu nebo bylo-li ho potřebí k obhájení oprávněného důležitého zájmu soukromého. Různost doslovu v případech soukromého a veřejného zájmu, poukazuje zřejmě k tomu, že tam, kde jde o veřejný zájem, nerozhoduje úmysl, aby byl tento zájem hájen, nýbrž jen jeho objektivní existence. Záleží tudíž jen na tom, zda by v případě pravdivosti stíhaného obvinění bylo zájmem veřejnosti, by obsah obvinění znala, a sluší proto jen z tohoto hlediska zkoumati, zda uvádění skutečností, o něž jde, bylo objektivně ve veřejném zájmu (viz zprávu výboru ústavněprávního, tisk. 2268 posl. sněmovny z r. 1933 str. 28). Třebaže se tudíž nevyžaduje, že veřejný zájem nemohl býti uhájen i jiným způsobem než uveřejněním, poukazuje přece ovšem stylisace »uvádění nebo sdělování skutečností, o jaké jde«, zjevně k tomu, že v uvedeném zájmu veřejném musí býti nejen, aby urážlivá skutečnost byla uvedena nebo sdělena, nýbrž i, by způsob, jak se to stalo, nevybočil z mezí veřejného zájmu (viz Hrabánek-Milota, Nové československé právo tiskové str. 214). Podle toho je však stížnost, doličujíc zmatek čís. 9 b) na zcestí, když jen popírá, že úmysl obžalovaného směřoval k hájeni veřejného zájmu, poněvadž okolnost ta by byla právně nezávažná.
Právem však stížnost uplatňuje zmatek neúplnosti rozsudkového výroku o rozhodných skutečnostech podle čís. 5. – – –
O omluvitelném omylu ve smyslu § 6 odst. 2 b) zák. čís. 108/33 sb. z. a n. lze mluviti jen, byly-li dokázány aspoň takové okolnosti, pro které skutečnosti, o něž jde, mohly býti důvodně pokládány za pravdivé. Při řešení otázky, byly-li tu takové okolnosti, nesměl nalézací soud ponechati stranou vytčené výsledky průvodního řízení, neboť má pro otázku omluvitelného omylu v souzeném případě zajisté závažný význam, zda stromky soukromým obžalobcem zasázené byly skutečně stromky ovocné, pokud se týče zda policejní komise zjistila, že šlo o stromky ovocné, a zda obžalovaný, který si podle vlastního doznání opatřil svoje informace od Josefa Š-y a Františka N-a, tudíž přímo od členů zmíněné již policejní komise, od nich věděl, neb aspoň při normální bedlivosti mohl se od nich dověděti, že se obci ztratily stromky okrasné a že stromky u soukromého obžalobce nalezené byly stromky ovocné. Při tom bude ovšem též zapotřebí zhodnotiti význam těchto okolností v souvislosti s ostatními okolnostmi v průvodním řízení již najevo vyšlými. Nutno zejména věnovati pozornost otázce, proč bylo přes to, že stromky u soukromého obžalobce nalezené byly podle zprávy policejní komise stromky ovocné, pokračováno v šetření, proč zejména starosta P. sám podepsal prohlášení ze dne 14. února 1933 a proč prohlášení to později zase odstranil. Jelikož není vyloučeno, že by nalézací soud, kdyby se byl náležitě vypořádal s vytčenými okolnostmi, dospěl v příčině prvého obvinění k jinému úsudku, co se týče otázky omluvitelného omylu, jde v uvedeném směru skutečně o závažnou neúplnost rozsudkového výroku ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř.

Citace:

č. 4971. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 178-179.