Č. 10326.

Církevní věcí (Slovensko): Gabella či gabellová daň (v židovské obci náboženské)?
(Nález ze dne 4. února 1933 č. 1538.)
Věc: Židovská náboženská obec v Ž. proti zemskému úřadu v Bratislavě o gabellu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Výměrem z 13. března 1928 vyslovil okresní úřad v Nové Bani na žádost židovské náboženské obce v Ž. o exekuci gabellových příspěvků v částce 600 Kč proti Aronu B. v N., že příspěvek ten jest exekvovatelný a uložil jmenovanému, aby požadovanou částku do 15 dnů pod exekucí zaplatil.
Zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím zrušil k odvolání Arona B. výměr okresního úřadu, »kterým bylo nařízeno, aby Aron B. požadovanou gabellovou daň pod následky exekuce zaplatik, a jmenovaného od placení uložené »gabellové daně« osvobodil z těchto důvodů: V tomto případě náboženská obec v Ž. vyměřila A. B. gabellovou daň a nikoli gabellu, kteroužto daň platí jen ti členové náboženské obce, kteří neplatí gabellu, totiž ti, kteří nevedou košernou domácnost, a platí ji jen jako úhradu za gabellový schodek, způsobený tím, že nekupují maso z košerných jatek. K vyměření této daně jsou oprávněné jen ty židovské náboženské obce, které toto vyměření výslovně předpisují, totiž mají zvláštní ustanovení ve svých stanovách o vyměření gabellové daně. Je sice pravda, že vyměření této daně jest předepsáno i ve stanovách náboženské obce ž.-cké, ve kterých je současně i označeno, v kterých případech a od koho může býti tato daň požadována. Bod b) § 43 stanov židovské náboženské obce v Ž. ustanovuje, že gabellová daň může býti vyměřena členům, kteří bydlí na území náboženské obce a kteří nepožívají rituelního masa. Výrazem »bydlí« je třeba však rozuměti stálé bydlení, neboť nestálé bydlení na území náboženské obce je stanovami zvláště označeno, a to v předešlém odstavci zmíněného §, který zní takto: »Gabellové poplatky musejí platiti i tací židé, kteří bydlí na území náboženské obce jen dočasně.« Tento odstavec se vztahuje jen na gabellu, t. j. na přirážku k výrobní ceně košerovaného masa, a nevztahuje se i na placení gabellové daně, která může býti požadována — právě jako přímá kultová daň -— jen od členů náboženské obce, ale od těchto jen tehdy, když stále bydlí na území náboženské obce. Ježto však Aron B. nebyl, ba ani nemůže býti členem židovské náboženské obce v Ž., neboť je řádným členem autonomní orthodoxní židovské obce v N., kde stále bydlí a kde má i svoji živnost, a ve V. zdržoval se jen dočasně několik měsíců, nemohla mu ani tato daň býti uložena. Konečně adm. úřady mohou vymáhati adm. exekucí jen takové církevní daně, které byly vyměřeny přesně podle stanov dotyčné náboženské obce. V tomto případě byla však okresním úřadem nařízena exekuce takové církevní daně, která již ani podle stanov židovské náboženské obce v Ž. nemá žádného právního podkladu, a proto její vymáhání nemohlo býti povoleno v cestě adm. exekuce.
Stížnost, podaná na toto rozhodnutí namítá, že židovská obec v Ž. nikdy nežádala na Aronu B. gabellovou daň, nýbrž že mu uložila a vymáhala na něm zaplacení gabellových příspěvků z košerovaného masa, upotřebeného v jeho košerném hostinci, tedy že žádala gabellu.
Nss uznal stížnost odůvodněnou.
V podání z 5. srpna 1927 stěžovala si židovská církevní obec v Ž. okresnímu úřadu v Nové Bani na Arona B., hostinského z N., že ve V. otevřel sezónní košernou jídelnu, že však nechce církevní obci ž.-cké, do jejíhož obvodu V. patří, platiti příslušnou daň z masa (gabellu) přes to, že byl k tomu církevní obcí úředně vyzván. Uvádějíc, že gabella je jediným důchodkem k vydržování židovské církevní instituce, žádala stěžující si obec, aby Aronu B. bylo nařízeno zaplatiti do její pokladny částku 600 Kč. Podle toho stěžující si církevní obec dožadovala se politické exekuce pro částku, kterou vyměřila Aronu B. na dani z masa spotřebovaného v jeho košerní jídelně ve V., žádala tedy o exekuční dobytí uložené gabelly, jak se také výslovně v žádosti uvádí. Takto pohlížel na věc nejen okresní úřad v Nové Bani, v jehož výměru z 13. března 1928 se uvádí, že košerní restauratér musí zaplatiti vyměřenou mu daň z gabelly, i když košerování provádí sám, ale i Aron B. v odvolání podaném proti tomuto výměru, v němž namítal, že stěžující si obec nemá nároku na gabellu z masa prodaného v jeho košerním hostinci hostům, kteří patřili k cizím církvím židovským. Žal. úřad vychází však v nař. rozhodnutí ze zjištění, že stěžující si obec domáhala se politické exekuce pro částku, kterou vyměřila Aronu B. na gabellové dani, vybírané od členů náboženské obce, kteří nevedou košernou domácnost, resp. nepožívají rituelního masa. Toto zjištění je v odporu s obsahem jednacích spisů, podle nichž — jak bylo doloženo — stěžující si obec žádala o exekuční vydobytí částky, uložené zúčastněné straně z košerného masa, prodaného v její košerní jídelně ve V., tedy částky připadající na gabellu. Vycházeje z těchto nesprávných zjištění, nevyřídil žal. úřad věc, jež v odvolání Arona B. byla naň vznesena, a je proto jeho rozhodnutí ztíženo podstatnou vadou řízení, pro kterou musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 10326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 426-428.