Č. 10480.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Slovensko): Podle dávkového řádu z r. 1922 počíná promlčení dávky pro zcizitele dnem převodu nemovitosti.
(Nález ze dne 6. dubna 1933 č. 6161.)
Věc: Město Žilina proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle výpisu z pozemkové knihy města Žiliny prodali manželé Josef a Marie T. smlouvou z 18. července 1922 nemovitosti zapsané ve vložce č.... poz. knihy jmenované obce. K vyzvání z 29. října 1928, doručenému dne 3. listopadu 1928, podali jmenovaní dne 9. listopadu 1928 přiznání k dávce, ve kterémž uplatňovali, že nejsou povinni dávku platiti, poněvadž od kupu uplynulo 5 roků. Platebním rozkazem z 31. srpna 1929 byla jim vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Odvolání jmenovaných bylo jak zastupitelstvem města Žiliny, tak i okresním úřadem v Žilině zamítnuto; v konečné instanci bylo však nař. rozhodnutím dalšímu odvolání vyhověno, a to s tímto odůvodněním: Nesporné jest, že mezi dnem uskutečnění právního jednání, t. j. 18. červencem 1922, a mezi dnem vyzvání k přiznání, tedy dnem 29. října 1928, uplynulo 6 roků, 3 měs. a 11 dní. V daném případě pro promlčení dávky platí ustanovení §§ 189—190 nař. býv. uh. min. fin. č. 50000/ 1913, vydaného na základě § 2 zák. čl. VI:1913. Podle § 189 bodu 1 a) tohoto nař. přímé a nepřímé daně a na jejich způsob vybírané státní dávky promlčují se, když se nevyměří za 5 roků ode dne, co předmět daně nebo daní povinný důchodek vznikl. Když podle § 27 dávk. ř. o promlčení dávky platí tatáž pravidla jako o promlčení daní přímých, následuje z toho, že, když v daném případě předmět dávky, tedy koupě (právní úkon), vznikl dne 18. července 1922, promlčecí lhůta uplynula dnem 19. července 1927, a když tedy vyměření dávky na základě tohoto dávko, § 27u povinného předmětu zahájeno bylo obcí Žilinou teprve dne 29. října 1928, jest zřejmo, že vyměření započalo až po promlčecí době, což se příčí výše cit. zákonným ustanovením. Bod 1 § 189 nemůže se na dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí uplatňovati, poněvadž se vztahuje na promlčení státního poplatku, kdežto § 27 dáv. prav. zřejmě stanoví, že ohledně promlčení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí platí ta ustanovení, která se vztahují na promlčení státních daní přímých. V tomto směru jest tedy platný v přítomném případě bod 1. a) § 189 zmíněného nař., resp. zákonů v tomto nař. seskupených.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá, že jak v právu historických zemí, tak i v příslušných ustanoveních na Slov. vyslovena jest vedoucí zásada promlčení, že tam, kde má strana povinnost podati oznámení k vyměření ať daně nebo poplatku, promlčuje se vyměřovací právo od splnění této povinnosti. Stížnost neuznal nss důvodnou.
Dávkový řád z 23. září 1920 č. 545 Sb. ustanovoval (§ 27), že o promlčení a zvýšení dávky platí ustanovení zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z., jež se týkají poplatků přímo zapravovaných. Pravidla vl. nař. č. 143/22 ustanovují v § 27, že o promlčení dávky platí táž ustanovení, jako o promlčení daní přímých. Z rozdílu těchto ustanovení nutno hájiti, že o promlčení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí za platnosti pravidel č. 143/22 platí jedině a pouze ta ustanovení, podle nichž promlčují se daně přímé, tedy na Slov. předpisy zák. čl. XI:1909 ve znění zák. čl. LIII: 1912. Lze tedy v úvahu bráti jedině ta ustanovení cit. článků, která se týkají promlčení daní přímých.
Po této stránce ustanovuje § 85 zák. čl. XI:1909 a ve znění § 37 zák. čl. LIII:1912 toto: Přímé a nepřímé daně, po způsobu přímých daní vybírané pohledávky a dluhy, posléze poplatky promlčují se v následujících případech: 1. Když nebyly vyměřeny do 5 let počínajíc od toho dne kdy a) daňový objekt, pokud se týče daní povinný příjem vznikl, nebo ohledně daně důchodové a vojenské taxy, kdy daňová povinnost nastala ..... , d) kdy právní jednání, tvořící základ poplatku, k vyměření poplatku bylo ohlášeno.
Z těchto ustanovení jest zřejmo, že den, kdy počíná promlčení, ustanoven jest při daních od toho dne, kdy vznikl daňový předmět resp. kdy nastala daňová povinnost, a jen při poplatcích od toho dne, kdy poplatné jednání bylo ohlášeno.
Poněvadž podle pravidel o dávce z přírůstku hodnoty platí pro promlčení této dávky ustanovení, která platí pro přímé daně, a poněvadž při těchto daních promlčení počíná běžeti ode dne, kdy daňový objekt resp. daňová povinnost vznikla, nutno hájiti, že promlčení pro dávku z přírůstku na Slov. počíná pro zcizitele tím dnem, kdy ve smyslu § 1 dávk. prav. nastal převod nemovitostí. Jest pravda, že podle § 16 každý zcizitel jest povinen do 14 dnů zcizovací jednání, jež jest základem převodu, oznámiti. Poněvadž však dávková pravidla na nesplněni této oznamovací povinnosti, pokud se týče promlčení dávky, nepřipínají žádných důsledků, a vzhledem k přesné dikci § 27 dávk. prav. je vyloučeno použíti na dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí analogicky ustanovení daných pro promlčení poplatků, dlužno z toho usuzovati, že promlčení dávky počíná běžeti dnem vzniku dávkové povinnosti, t. j. pro zcizitele dnem převodu.
Jestliže tedy žal. úřad vycházel v daném případě ze stanoviska, že promlčení počalo běžeti dnem uzavření poplatného právního jednání, a jak jest nesporno, vyměřovací řízení zahájeno bylo po projití 51eté promlčecí lhůty, od tohoto dne počítané, dlužno uznati, že nař. rozhodnutí odpovídá zákonu.

Citace:

č. 10480. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 810-812.