Č. 10401.

Samospráva obecní: Rozhodování o povinnosti k náhradě škody podle § 5 odst. 4 a § 16 odst. 7 ob. fin. nov. č. 329/21 má povahu »rozhodování pořadem stolic« ve smyslu § 99 org. zák. č. 125/27 a proto přísluší od účinnosti tohoto zákona a před účinností zákona č. 169/ 30 okresním (resp. zemským) úřadům, a nikoli výborům.
(Nález ze dne 7. března 1933 č. 4028.)
Věc: Josef H. ve V. (adv. Dr. Ed. Kalabis z Prahy) proti zemskému výboru v Brně (za zúč. obec V. adv. Dr. Jan Kučera z Uh. Hradiště) o náhradu škody, způsobené obci starostou.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. zemský výbor odvolání st-lovo z usnesení okresního výboru v Uherském Hradišti z 28. března 1930, jímž bylo na žádost obce města V. na základě ustanovení § 99 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb., § 16 odst. 6 a §§ 4 a 5 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. uznáno, že st-1 jako bývalý starosta jmenované obce je povinen nahraditi jí škodu, která jí vzešla z uhelné akce, provedené z r. 1921.
Dříve než mohl nss vejíti na námitky stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil se z úřední moci zabývati otázkou, byl-li žal. úřad k vydání rozhodnutí toho vůbec příslušný.
Nař. rozhodnutím byl instančně potvrzen výměr o povinnosti k náhradě škody, vydaný proti starostovi obce na základě § 16 odst. 6 a 7 a § 5 odst. 4 a 5 ob. fin. nov. č. 329/21. Podle § 5 odst. 4 tohoto zák. rozhodoval o této povinnosti bezprostřední úřad dohlédací, jímž podle § 48 odst. 2 téhož zák. byl na Moravě zemský výbor. Od účinnosti organisačního zák. č. 125/27 — jež nastala na Moravě dnem 1. prosince 1928 — přešla podle § 5 tohoto zák. pravomoc, jež podlé předpisů dosud platných příslušela na Moravě zemským výborům, na zemské úřady, resp. podle vl. nař. č. 186/29 na úřady okresní. K tomu stanoví § 99 téhož zák., že dohlédací moc nad obcemi, kterou vykonávají... na Moravě zemské výbory, přechází na okresní výbory, současně se tu však výslovně zdůrazňuje, že výkonem dohlédací moci se nevyrozumívá rozhodování pořadem stolic. Z předpisů těchto se tedy podává, že od účinnosti org. zákona z roku 1927 je rozhodování pořadem stolic v oboru vnitřní správy vyňato z kompetence okresních a zemských výborů a přísluší zejména též na Moravě okresním úřadům.
Rozhodování o povinnosti k náhradě škody podle shora cit. předpisů obecní finanční novely z roku 1921, třebas je vykonával t. zv. dohlédací úřad, nemělo povahu výkonu dozoru, nýbrž bylo judikující činností ve sporu, na němž byly zúčastněny dvě strany. To vyplývá zřejmě z ustanovení § 5 odst. 4 fin. nov. z roku 1921, podle něhož může se z výroku takového odvolati jak obec, tak i ten, proti němuž byl výrok na náhradu škody vydán, a také nic na tom nemění, že k rozhodnutí takovému může dojíti i bez zakročení obce, když úřad k rozhodování příslušný vydá nález sám z moci úřední. Že pak nejde zejména o dohled nad obcí, plyne z toho, že předmětem výroku není nějaké opatření, směřující proti obci.
Poněvadž tedy v daném případě šlo o rozhodování pořadem stolic, nebyly ani žal. zemský výbor a ovšem také ne výbor okresní, příslušný věcně rozhodovati, a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss. Poznamenati jest, že k ustanovení § 19 odst. 5 zák. č. 169/30, podle něhož o povinnosti k náhradě škody z provedení usnesení, odporujících předpisům odst. 2—4 téhož paragrafu, rozhoduje nadřízený orgán, jemuž přísluší schválení účtů, a podle něhož proti rozhodnutí okresního výboru o povinnosti k náhradě škody, způsobené obci lze si stěžovati k zemskému výboru, nemohlo býti v daném případě přihlíženo již proto, že rozhodnutí v odpor vzaté bylo vydáno přede dnem, kdy zákon č. 169/30 byl vydán a vstoupil v účinnost.

Citace:

č. 10401. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 616-617.