Č. 10263.

Pojištění nemocenské: 1. Podléhá pensionovaný obecní notář (na Slovensku), který je podle zák. č. 221/25 Sb. pojištěn u léčebného fondu veř. zaměstnanců, pojistné povinnosti podle zák. č. 221/ 24 Sb. z důvodu, že je zaměstnán v advokátní kanceláři? — II. Pojištění podle zák. č. 221/24 vylučuje pojistnou povinnost podle zák. č. 221/25, nikoliv naopak. — III. Rozhodnutí okresního úřadu o odvolání z platebního výměru okr. nemoc, pojišťovny na částku nižší 200 Kč nepodléhá podle čl. 8. odst. 3 zák. č. 125/27 opravnému prostředku, třebas si úřad řešil prejudicielně otázku pojistné povinnosti.
(Nález ze dne 12. ledna 1933 č. 310.)
Prejudikatura: ad I. srov. Boh. A 7563/28, ad III. Boh. A 9753/32, 9323/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v L. proti okresnímu úřadu v Lučenci o pojištění nemocenské.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje z části pro nezákonnost, z části pro vadnost řízení.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v L. platebním výměrem z 15. července 1929 předepsala Dru Ondřeji M., advokátu v L., za jeho zaměstnance Gustava K. nemocenské pojistné za dobu od 1. února do 30. června 1929 částkou 105 Kč. Z tohoto výměru se odvolali Dr. M. a Gustav K. Okresní úřad v Lučenci nař. rozhodnutím vyhověl odvolání, zrušil předpis pojistného za Gustava K. a vyslovil, že jmenovaný jako pensionovaný notář, požívající zákonitou pensi, jako člen léčebného fondu veř. zaměstnanců nemocenskému pojištění podle § 2 zák. č. 221/24 nepodléhá. V důvodech se praví, že je listinně prokázáno, že Gustav K., pensionovaný notář, platí měsíčně 8 Kč jako příspěvek nemoc, pojištění léčebného fondu veř. zaměstnanců a poněvadž tento fond je výhradně nemocenským ústavem veř. zaměstnanců a pensistů, je bezzákladné a nemožné, aby pensista, který si hledá vedlejší nestálý a nepravidelný výdělek, když z pense 642 Kč 30 h žiti nemůže, podléhal i nemoc, pojištění podle zák. č. 221/24 Sb. Připojeno právní poučení, že proti tomuto výměru není dle odst 3 čl. 8 zák. č. 125/27 další odvolání přípustné.
Na toto rozhodnutí podala stížnost okr. nemoc, pojišťovna v L. O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost především vytýká, že právní poučení, připojené napadenému rozhodnutí, označující je za konečné, je nesprávné, a snaží se dovoditi, že mělo býti připuštěno odvolání k zem. úřadu. — Námitka ta je bezdůvodná.
Předpis čl. 8 odst. 3 zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb., podle něhož ve sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění, nepřesahující částky 200 Kč, rozhoduje politický úřad I. stolice s platností konečnou, platí také pro instanční rozhodování politických úřadů podle § 239 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., t. j. také pro rozhodování o opravných prostředcích proti platebním výměrům nemocenských pojišťoven (Boh. A 9323/31). Tento právní názor sdílí zřejmě i stížnost, dovozujíc jedině, že předmět sporu v daném případě, vypočten podle zásad civ. soud. řádu, částku 200 Kč přesahuje.
V daném případě jde o přezkoumání platebního výměru pojišťovny o pojistném za Gustava K. v částce 105 Kč, tedy o spor, jehož předmětem je pouze peněžité plnění nepřesahující 200 Kč, neboť dotyčný platební výměr omezuje se na předpis pojistného a neobsahuje jiného výroku, zejména neřeší otázku pojistné povinnosti jmenovaného. Následkem toho odvolací instance, jsouc §em 239 cit. zák. č. 221/24 povolána jedině k instančnímu přezkoumání výměru pojišťovny, mohla otázku pojistné povinnosti si vyřešiti jen prejudicielně, nemohla však o ní vynésti výrok, právní moci schopný. Tak třeba, chápati i nař. rozhodnutí a nutno proto považovati i výrok o pojistné povinnosti K.-ově za část odůvodnění vlastního rozhodnutí, vyčerpávajícího se ve zrušení platebního výměru pojišťovny. Platební výměr pojišťovny omezuje se na předpis splatného pojistného a neobsahuje určení platební povinnosti zaměstnavatelovy do budoucna. Již proto není přípustno, aby in concreto byla cena předmětu sporu — jak míní stížnost — vypočítávána podle zásad civ. soud. řádu (§ 6 zák. čl. 1:1911), platných při pohledávkách na opětující se peněžité plnění (srov. Boh. A 9753/32). Ve věci vytýká stížnost nař. rozhodnutí jednak nezákonnost, jednak vadnost. Třeba stížnosti přisvědčiti, že žal. úřad se mýlí, když vylučuje Gustava K. z pojištění podle zák. č. 221/24, proto, poněvadž je jako pensionovaný notář členem léčebného fondu veř. zaměstnanců. Žal. úřad přehlíží, že podle § 1 odst. 1 zák. z 15. října 1925, č. 221 Sb. o nemocenském pojištění veř. zaměstnanců, jsou pro případ nemoci u léčebného fondu pojištěni veřejní zaměstnanci zde blíže uvedení, pokud nepodléhají nemocenskému pojištění podle zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. Vylučuje tedy pojištění podle tohoto zák. č. 221/24 pojištění u léčebného fondu podle zák. č. 221/25 a nikoliv naopak, jak usoudil,žal. úřad. Bylo proto nař. rozhodnutí, opírající se o nesprávný právní názor, zrušiti podle § 7 zák. o ss. Mínil-li snad žal. úřad slovy nař. rozhodnutí: »který si hledá vedlejší nestálý a nepravidelný výdělek«, že zaměstnání Gustava K. u Dra M. nepodléhá pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 také proto, poněvadž je zaměstnáním vedlejším, opomenul uvésti skutkové okolnosti a úvahy, z nichž čerpal závěr, že zaměstnání toto je u porovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací Gustava K. rázu podružného, takže je lze kvalifikovati za zaměstnání vedlejší (srov. Boh. A 7563/28). Nemůže proto po této stránce nss přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí a musil přisvědčiti stížnosti, že ve vytčeném nedostatku odůvodnění jest spatřovati podstatnou vadu řízení.

Citace:

Č. 10263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 269-271.