Č. 10272.

Živnostenské právo:* Označení podružného závodu rodným jménem a označení hlavního závodu jménem, kterého majitelka nabyla provdáním, není označením přiměřeným podle § 44 živn. ř.
(Nález ze dne 17. ledna 1933 č. 20.060/30.)
Věc: Leopoldina K. v O. proti zemskému úřadu v Praze o označení vedlejšího závodu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím uznal žal. úřad, že st-lka jest podle § 44 živn. ř. povinna jako zevního označení také pro svůj vedlejší (recte hlavní) závod označený dosud jménem »Polly K.« užívati téhož označení, kterého užívá pro závod hlavní (recte vedlejší) totiž »Leopoldine B., vereh. K.«, protože za vhodné označení (§ 44 živn. ř.) vedlejší provozovny lze pokládati jenom takové označení, které se shoduje s označením provozovny hlavní. Námitku odvolání, že správní úřady jsou nepříslušné rozhodovati o přípustnosti firmy, zamítl žal. úřad jako bezpředmětnou, protože tu nejde o firmu podle obchodního zákona, nýbrž o povinnost živnostníka užívati na svých stálých provozovnách vhodného vnějšího označení.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Stížnost dovozuje, že živn. úřad jest jen příslušný, bdíti na tím, aby »firemní« označení odpovídalo skutečnosti, nikoli však rozhodovati o tom, zda označení udánlivého závodu pobočního má se shodovati s označením závodu hlavního. V tom se však stížnost mýlí. Podle § 141 odst. 2 živn. ř. náleží živn. úřadům vykonávati předpisy živnostenské, tedy také předpisy o zevním označení provozoven (§ 44 živn. ř.), zejména také o zevním označení závodů pobočných (§ 40 živn. ř.), neboť také tu jde o záležitost upravenou živn. řádem.
Tvrdí-li stížnost, že označení obou provozoven se nemusí shodovati, protože tu jde o závody samostatné, tu ovšem bylo obsaženo v podání st-lky z 23. února 1929 tvrzení, že jde o dva samostatné závody, které však nebylo opakováno v odvolání, kde se naopak opětně miuví o závodu hlavním a filiálním. Podle odvolání mohl tedy žal. úřad právem vycházeti od toho, že jde o závod hlavní a poboční a nikoli o dva samostatné závody. Ale pak ovšem mohl a musel řešiti jen otázku, zda různé označení závodu hlavního a pobočního je vhodným označením a nezabýval se otázkou, jak by se věc měla, kdyby šlo o dva samostatné závody. Poněvadž tedy tato otázka, kterou vznáší teprve stížnost na spor, nebyla uvedena v odvolání a nebyla vyřešena pořadem instancí správních, nemohl nss vejiti na její přezkoumání (§ 5 zák. o ss). Ostatně st-lka i v samé stížnosti na třech místech výslovně uvádí, že tu jde skutečně o označení závodu hlavního a pobočního.
Se stížností nelze souhlasiti, pokud tvrdí, že označení provozoven, jak ho užívá, je přiměřené (§ 44 živn. ř.), poněvadž odpovídá skutečnosti. Po názoru nss-u je označení přiměřeným, je-li takové, aby nevzbuzovalo u třetích osob mylné představy o právních a skutkových poměrech majitele živnosti. Oba závody st-lčiny jsou provozovány na základě téhož živn. oprávnění. Jde tu tedy o jedinou živnost, která jest jenom technicky rozdělena na dvě provozovny. — Nerozhodná jest okolnost, tvrzená ve stížnosti, že úřad zná i dívčí příjmení st-lky i společenskou zkratku jejího jména a ví, že jde o závody téže majitelky. Zevní označení není totiž určeno pro úřad, nýbrž má sloužiti k ochraně kupujícího obecenstva i soutěžících živnostníků.
Způsob, jakým st-lka označila svoje provozovny, nevylučuje však možnost, že někdo, kdo není blíže obeznámen s osobními poměry st-lky, bude uvedeným zevním označením sveden k mylnému domnění, že tu jde o závody dvou různých majitelek. Z toho důvodu nelze pokládati za přiměřená uvedená zevní označení provozoven st-lčiných, která se různí, když jedno z nich zní »Polly K.«, druhé pak »Leopoldine B., vereh. K.«, třeba ovšem obě tato označení označují touž osobu. Proto nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí trpělo vytýkanou nezákonností. — — —

Citace:

Č. 10272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 292-293.