Č. 10479.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Pro nárok zcizitele na vrácení zaplacené dávky z důvodu později provedené nástavby podle zák. č. 44/1927 Sb. je bez významu, zakalkuloval-li zcizitel dávku v prodejní ceně a byla-li nástavba provedena s plným využitím přípustné výše domu.
(Nález ze dne 6. dubna 1933 č. 6095.)
Věc: Robert P. v B. (adv. Dr. Ant. Kulhánek z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Plat. rozkazem města Bratislavy z 10. března 1924 byla Anně P. z převodu parcely č.... (dům) a... v Bratislavě trhovou smlouvou z 8. září 1923 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 32526 Kč 18 h, kterou jmenovaná také zaplatila. Podáním ze 3. srpna 1927 žádala Anna P. vrácení dávky, ježto kupec na prodaném domě vystavěl druhé poschodí a dovolávala se § 49 bodu 1 a § 52 odst. 1 a 3 zák. č. 44/27. Vrácení dávky bylo pořadem instancí, posléze nař. rozhodnutím, odepřeno.
O stížnosti, kterou do tohoto rozhodnutí podává Robert P. jako právní nástupce Anny P., uvážil nss: Převzav důvody rozhodnutí městského zastupitelstva, zamítl žal. úřad žádost o vrácení dávky z dvou důvodů, a to: 1. že zcizitelka zakalkulovala dávku do zcizovací ceny, nemohouc věděti, že nabyvatel provede nástavbu, takže v případě vrácení dávky docílil by st-l materielní výhody, které podle intence zák. o stav. ruchu má se dostati nabyvateli, 2. že podle vyjádření městského notářského úřadu parcely oné bylo sice stavebně dostatečně využito rozlohově, nikoli však výškově, když provedena nástavba pouze jednoho poschodí, ač podle regulačních předpisů mohla býti nastavěna ještě dvě poschodí.
Co se týče prvního důvodu, stížnost namítá, že je zcela nerozhodno, zda zcizitel dávku do prodejní ceny zakalkuloval a zda mohl věděti, že nabyvatel bude stavěti či nikoliv. Stížnosti nutno přisvědčiti.
V nál. Boh. A 3802/24 vyslovil nss, že nárok na vrácení dávky je v podstatě nárokem z bezdůvodného obohacení a přísluší tomu, na jehož vrub obohacení se stalo. Je nesporno, že st-l resp. jeho právní předchůdce dávku, o jejíž vrácení jde, obci zaplatil; má tedy, předpokládajíc, že jsou dány podmínky osvobození, vůči obci nárok na vrácení dávky bez ohledu na to, zda zcizitelka dávku nabyvateli v prodejní ceně zakalkulovala čili nic, neboť tato okolnost týká se jen soukromoprávního poměru obou smluvních stran mezi sebou.
Co se týče druhého důvodu, připouští žal. úřad, že nástavby jsou zásadně osvobozeny od dávky, resp. že odůvodňují vrácení dávky, a že nástavba patra byla provedena úplně rozlohově, t. j. že nástavba provedena byla na celé již dřívější zastavěné ploše. Zákony č. 209/20, č. 403/22 a č. 35/23 stanoví jako předpoklad osvobození od dávky, aby parcela byla zastavěna »v plné výměře, podle stav. řádu přípustné«, t. j. aby jí bylo rozlohově, plošně plnou měrou stavebně využito (Boh. 4107/21, 4434/25). Že by osvobození převodu bylo podmíněno také tím, aby stavba byla provedena v plném rozsahu co do výšky, cit. zákony nestanoví, a neplyne to ani z pojmu nástavby, jak jej formuluje zákon z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., § 1 č. 3, resp. zák. č. 209/20, č. 403/22 a zák. o stavebním ruchu.
Vycházel-li tedy žal. úřad z právního názoru, že předpokladem vrácení dávky v daném případě jest, aby na trvající stavbě byla vystavěna ještě dvě poschodí, jest názor ten mylný, stejně jako názor pod 1. uvedený.

Citace:

č. 10479. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 809-810.