Č. 10305.

Policejní věci (Slovensko): I. Na udělení pasového visa k pobytu v čsl. republice nemá cizinec právního nároku. — II. Za platnosti zák. č. 55/28 může příslušník cizího státu, vůči kterému trvá visová povinnost, býti z čsl. republiky bez dalšího vypovězen, když mu bylo čsl. visum odepřeno.
(Nález ze dne 26. ledna 1933 č. 1233.) Věc: Josef G. v P. (adv. Dr. Jos. Holubek z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o povolení k pobytu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 25. listopadu 1929 zamítlo policejní komisařství v Komárně st-lovu žádost o povolení pobytu v Komárně a trvalé visum a vypovědělo jej z území Čsl. republiky, poněvadž žadatel má bydliště v P., a jeho pobyt v K. není nutný. Odvolání proti tomuto rozhodnutí podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z toho důvodu, že st-l nemá právního nároku na pobyt v Čsl. republice a poněvadž jeho pobyt zde není žádoucí se stanoviska státních zájmů.
Proti tomu dovozuje st-l ve své stížnosti na nss, že podle zák. čl. V:1903 má právo k stížnosti i právo na pobyt. Toto právo má prý i z toho důvodu, že mu město K. povolilo, aby se tam usadil. Jeho pobyt v tuzemsku jest nutný a chování st-le jest loyální. K vypovězení jeho není také žádného důvodu ani podle § 10 zák. čl. V:1903, ani podle § 54 zák. čl. V:1878, ani podle čl. XL:1879. Jako vadu řízeni vytýká, že rozhodnutí není řádně odůvodněno a že st-l nebyl v řízení slyšen.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 2 zák. č. 55/28 smějí cizinci překročiti hranice republiky Čsl. nebo v ní se zdržovati jen s cestovními pasy, které vyhovují ustanovením tohoto zákona o pasech cizinců. Podle § 10 cit. zák. může min. vnitra naříditi, že pasy cizinců musí býti opatřeny visy. Stane-li se tak, smějí se cizinci zdržovati v republice čsl. jen po tu dobu, na niž visum zní. Po uplynutí této lhůty mohou být vyhoštěni politickým úřadem prvé stolice. Jinak zůstávají zákonná ustanovení o vyhošťování cizinců beze změny. Předpisem § 16 (odst 1) zák. č. 55/28 se zrušuje mimo jiné zák. čl. VI:1903 a stanoví se (odstavec 3), že pro přechodnou dobu zůstává v platnosti visová povinnost k tom rozsahu, v němž platila bezprostředně před tím, než zákon tento nabude účinnosti, až do doby, kdy bude postupně zrušena vyhláškami min. vnitra, uveřejněnými ve Sbírce zák. a nař.
Z těchto ustanovení plyne, že zák. čl. VI: 1903 byl zrušen a že k důvodům vyhoštění cizinců podle čl. V:1903 přibyl důvod nový, uvedený v § 10 zák. č. 55/28, podle něhož mohou být cizinci vyhoštěni, když jim bylo visum odepřeno, nebo když uplynula doba, na niž jejich visum zní. Podle § 3 vl. nař. č. 215/21 byla stanovena pro cizince všeobecná visová povinnost. Toto nařízení bylo zachováno v § 16 zák. č. 55/28 v platnosti (srovn. Boh. A 8742/30). Visová povinnost vůči Maďarsku zrušena dosud nebyla. Podle toho smí se maďarský státní příslušník zdržovati na zdejším území jen tehdy, když mu bylo uděleno visum, a může býti bez dalšího vyhoštěn, když mu bylo visum odepřeno.
Na udělení pasového visa k pobytu na území Čsl. republiky cizí státní příslušník nemá právního nároku; o udělení visa rozhoduje úřad podle svého volného uvážení. Odepřel-li úřad visum, jest bez dalšího již na základě této skutečnosti oprávněn cizince vypověděti.
Vzhledem k tomuto právnímu stavu jeví še bezdůvodnými námitky, které st-l vyvozuje proti svému vyhoštění z předpisů dřívějších zákonů uherských, které, jak bylo již řečeno, byly zákonem č. 55/28 zrušeny, po případě změněny.

Citace:

Č. 10305. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 378-379.