Č. 10267.

Řízení správní: I. Ustanovení čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 Sb., že z rozhodnutí zemského úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno, platí na všechny případy, kde zemský úřad rozhoduje jako odvolací stolice ve věcech vnitřní správy, přikázaných do kompetence politických úřadů.
Živnostenské právo: II. O odvolání z rozhodnutí městského notářského úřadu v Mukačevě ve věci živnostensko-právního schválení benzinového čerpadla rozhoduje zemský úřad s platností konečnou.
(Nález ze dne 14. ledna 1933 č. 17.751/32.)
Věc: Město Mukačevo proti zemskému úřadu v Užhorodě o živnostensko-právní schválení benzinového čerpadla.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 13. července 1928 vyslovil městský notářský úřad v Mukačevě »jako živn. úřad I. stolice«, že nevyhovuje žádosti firmy »Vacuum Oil Company« akc. spol., filiálka v Bratislavě, za udělení živnostensko-právního schválení zřízení benzinového čerpadla v Mukačevě v ulici M. před domem čp.... Z tohoto rozhodnutí podala zmíněná firma odvolání. Nař. rozhodnutím zemský úřad v Užhorodě odvolání vyhověl, rozhodnutí úřadu I. stolice zrušil a zároveň udělil zmíněné firmě žádané živn.-právní schválení za určitých podmínek, v nař. rozhodnutí uvedených. K tomuto rozhodnutí bylo připojeno právní poučení, že rozhodnutí to jest ve smyslu čl. 8 zák. č. 125/27 konečné.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podalo město Mukačevo, uvážil nss:
I. Po stránce formální namítá stížnost, že žal. zemský úřad neprávem označil nař. rozhodnutí jako konečné, neboť ve věcech schvalování živn. provozoven podle živn. zákona pro území Slov. a Podk. Rusi č. 259/24 jest prý i za účinnosti zák. č. 125/27 přípustno odvolání k III. stolici (k min. obch.), ježto tento zákon nezmiňuje se výslovně o úřadech živn.
Tato námitka jest bezdůvodná.
V odst. 2 čl. 8 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. o organisaci politické správy stanoví se zcela všeobecně, bez jakékoliv výjimky, že z rozhodnutí zemského úřadu jako odvolacího není dalši odvolání přípustno. Toto ustanovení vztahuje se tudíž na všechny případy, kde zemský úřad rozhoduje jako odvolací stolice ve věcech vnitřní správy, přikázaných do kompetence politických úřadů (vide
čl. 1 a §§ 3, 4 a 5 tohoto zák.). K věcem tohoto druhu patří zcela nepochybně í schvalování živn. provozoven podle hlavy III. živn. zák. pro území Slov. a Podk. Rusi z 10. října 1924 č. 259 Sb. Svrchu zmíněným ustanovením odst. 2 čl. 8 zák. č. 125/27 o vyloučení dalšího odvolání z rozhodnutí, vydaného zemským úřadem jako stolicí odvolací, byly tudíž derogovány předpisy, jež ve věcech tohoto druhu až do účinnosti tohoto zák. připouštěly odvolání k III. stolici (k min.) (srov. odst. 3 hlavy II zák. č. 125/27). — C. 10.268
Jest tudíž za účinnosti zák. č. 125/27 proti rozhodnutí, jež vydá zemský úřad ve věcech tohoto druhu jako stolice odvolací, další odvolání k min. vyloučeno. Právem tudíž označil žal. úřad jako konečné své rozhodnutí, jež ve věci živnostenskoprávního schválení zřízení benzinového čerpadla v Mukačevě (městě se zřízeným magistrátem) vydal jako stolice odvolací (§ 239 zák. č. 259/24 ve spojení s §em 5 zák. č. 125/27) rozhoduje o odvolání z rozhodnutí, které v I. stolici vydal městský notářský úřad v Mukačevě ve funkci politického úřadu (§ 238 odst. 1 lit. b) zák. č. 259/24 ve spojení s §em 3 odst. 1 a §em 4 zák. č. 125/27).
II. V meritu formuluje stěžující si město způsobem vyhovujícím § 18 zák. o ss jedinou námitku, že totiž žal. úřad neměl firmě »Vacuum Oil Company« uděliti živnostenskoprávní schválení zřízení benzínového čerpadla, poněvadž pozemek, na němž čerpadlo má býti zřízeno, jest podle soukromého práva vlastnictvím stěžujícího si města, jež však nedalo souhlas ke zřízení čerpadla na tomto pozemku.
K těmto vývodům stížnosti slušelo uvésti:
Žal. úřad, uděliv zmíněné firmě živnostenskoprávní schválení zřízení benzinového čerpadla, vyslovil tím — ve smyslu předpisů, obsažených v hlavě III. živn. zák. č. 259/24 — pouze, že tato provozovna jest s hlediska živn. policie za určitých podmínek přípustná. Tento výrok žal. úřadu není však vůbec způsobilý, aby se dotkl práv stěžujícího si města, jako vlastníka pozemku, na němž má se ona s hlediska živn. policie schválená provozovna zříditi, neboř živnostenskoprávním konsensem se vůbec nijak neupravují právní vztahy mezi osobou, které byl živnostenskoprávní konsens udělen, a mezi vlastníkem pozemku, na němž se provozovna má zříditi, a osoba, jíž byl konsens udělen, nemůže z onoho konsensu proti vlastníku pozemku žádných práv pro sebe vyvozovati. Vlastník pozemku může proti osobě, které byl udělen živn.-právní konsens, své soukromé vlastnictví k pozemku, na němž se má zříditi provozovna s hlediska živn. policie schválená, kdykoliv hájiti právními prostředky, jimiž právní řád chrání vlastnické právo proti zásahům třetích osob, totiž pořadem práva, tedy před civilními soudy, kteroužto cestu žal. úřad stěžujícímu si městu k hájení jeho soukromoprávních vlastnických nároků v důvodech nař. rozhodnutí také naznačil.
Za tohoto stavu věci nemůže tedy stěžující si město důvodně tvrditi, že by bylo zasaženo do nějakého jeho subj. práva ve smyslu § 2 zák. o ss tím, že žal. úřad nař. rozhodnutím udělil zmíněné firmě živn.-právní schválení zřízení benzinového čerpadla na pozemku, o němž stěžující si město tvrdí, že je jeho soukromým vlastnictvím.

Citace:

Č. 10267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 278-279.