Č. 10251.

Zaměstnanci veřejní: Předpis § 4 posl. odst. věty 1. zák. č. 394/22 o přídavku na děti, počínajíc druhým dítětem, netýká se nároku na přídavek na děti, který přísluší ženatému státnímu úředníku ve výslužbě, jehož manželka sama požívá výslužného z důvodu své veřejné služby.
(Nález ze dne 7. ledna 1933 č. 3524/31.)
Prejudikatura: Boh. A 9602/32, srov. Boh. A 4718/25, 5666/26.
Věc: František P. v B. proti ministerstvu veřejných prací o přídavek na dítě.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, báňský oficiál v P., byl dán na odpočinek dnem 1. prosince 1925, jest ženat, otcem nezaopatřeného syna Františka, narozeného dne 31. října 1918. Manželka jeho jest pensionovanou poštovní úřednicí, pobírající jednotný drahotní přídavek podle I. rodinné třídy. Podáním z 31. října 1926 oznámil st-l báňskému ředitelství v Příbrami, že mu byl podle zák. č. 394/22 a vl. nař. č. 34/23 poukázán od 1. ledna 1923 jednotný drahotní přídavek podle II. rodinné třídy, že mu však dětský přídavek na shora uvedeného syna nebyl přiznán z důvodu, že manželka jeho jest výdělečně činnou a že proto nárok na přídavek na děti počíná teprve druhým dítětem. Vzhledem na nál. nss-u Boh. A 5666/26 z 12. května 1926 č. 7893 žádal st-l, aby mu přídavek na děti byl poukázán podle § 4 a 6, IV. zák. č. 394/22 od 1. ledna 1923 za aktivní služby i později ve výslužbě.
Žádost tuto vyřídil žal. úřad výměrem z 15. dubna 1927 v tom smyslu, že uznal, že st-li přísluší podle § 4 zák. č. 394/22 dětský přídavek za dobu od 1. ledna 1923 do dne pensionování za předpokladu, že syn František jest na živu, a že jednotný drahotní přídavek mu přísluší vzhledem k odst. 3 § 6 zák. č. 394/22 jako vdovci s jedním dítětem, ježto jeho manželka byla výdělečně činná. Důsledkem tohoto rozhodnutí poukázalo báňské ředitelství v Příbrami výměrem z 6. září 1927 st-li dětský přídavek na syna od 1. ledna 1923 do 30. listopadu 1925.
Poté se st-l v nové žádosti z 5. srpna 1929 domáhal poukazu dětského přídavku též pro dobu svého stavu výslužby, počínajíc dnem 1. prosince 1925.
Zem. fin. ředitelství v Praze výnosem, intimovaným st-li výměrem báňského ředitelství v Příbrami ze 13. prosince 1929, odepřelo vyhověti uvedené žádosti st-lově vzhledem k ustanovení § 10 A bodu 1 zák. č. 394/22, podle něhož přísluší, pokud jde o odpočivné požitky, přídavky na děti teprve od III. rodinné třídy (ovdovělí se dvěma dětmi) a nemá tudíž pro tyto případy (odpočivné požitky) cit. nál. významu, týkajíc se pouze drahotních přídavků.
Z uvedeného výnosu se st-l odvolal. Žal. úřad nař. výnosem »žádosti st-lově ze 4. ledna 1930 za přiznání dětského přídavku na syna Františka počínajíc ode dne vstupu st-le do výslužby, t. j. od 1. prosince 1925« nevyhověl.
Proti rozhodnutí tomuto čelí stížnost, o níž nss uvážil takto:
Žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu, přihlížeje k němu jako k žádosti, a to z důvodů těchto: »Podle § 10 odst. 3 bodu A — 1 zák. č. 394/ 24 přísluší úředníku ve výslužbě přídavek na děti teprve ve III. až VIII. rodinné třídě. Protože k manželce žadatelově, která jest pensionovanou úřednicí, nelze podle ustanovení § 6 I odst. 7, platného podle § 15 téhož zák. též pro zaměstnance ve výslužbě, při stanovení jednotného drahotního přídavku přihlížet!, náleží st-l do II. třídy rodinné, jako by byl vdovcem s 1 dítětem. Není tudíž u něho, jakožto pensionovaného úředníka ve II. rodinné třídě, splněn shora uvedený předpoklad pro přiznání přídavku na dítě Františka. Rozhodnutí nss-u Boh. A 4718/25 týkalo se zaměstnance v činné službě. Ustanovení článku V. odst. 3 vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb., stanovící, že ženatým státním zaměstnancům, jimž se vyplácí jednotný drahotní přídavek ve výměře pro ovdovělé zaměstnance podle § 6 I odst. 2, 3 a 7 proto, že se z důvodů tam uvedených nepřihlíží k manželce, příslušejí přídavky na děti až počínajíc druhým dítětem (§ 4 zák.), jest, pokud se pensistů týče, v souladu s ustanovením § 10 cit. zák. a nebylo nss-em, pokud jde o zaměstnance ve výslužbě nebo o vdovy, prohlášeno za protizákonném
Stížnost namítá:
Podle § 10 zák. č. 394/22 přísluší státnímu zaměstnanci, jehož požitky podléhají úpravě podle tohoto zákona, což jest i v případě st-lově, podle §§ 4 a 5 tohoto zák. přídavek na děti a jednotný drahotní přídavek i při odchodu na odpočinek. Dedukce žal. úřadu, že nál. Boh. A 4718/25 a 5666/26 týkají se jen státních zaměstnanců v činné službě, nikoliv i zaměstnanců ve výslužbě, a že proto lze použiti na státní zaměstnance ve výslužbě ustanovení § 617 zák. č. 394/22 a čl. V. bodu 3 vl. nař. č. 34/23, jest po názoru stížnosti nesprávná. Podle § 6 III. zák. platí při posuzování nároku na přídavek na děti předpisy bodu I. odst. 1, 2, 4, 8 a 9 § 6 tohoto zák. Předpisem § 15 zák., že ustanovení § 6 platí obdobně také pro nároky na přídavky na děti k odpočivným požitkům, zachován byl v platnosti celý § 6 a tedy i odst. III, podle něhož však neplatí pro posouzení tohoto nároku ustanovení § 6 I 7, ježto odst. tento není v § 6 III zák. uveden. Dovolává-li se proto nař. rozhodnutí § 6 I 7 a protizákonného ustanovení čl. V. bodu 3 vl. nař. č. 34/23, jest jeho rozhodnutí nezákonné. Stížnosti bylo dáti za pravdu. Otázkou na přetřes přiváděnou se nss obíral již v nál. Boh. A 9602/ 32, v němž vyslovil právní názor, že předpis § 4 posl. odst. věty 1 zák. č. 394/22 a čl. V. odst. 3 vl. nař. č. 34/23 o přídavku na děti, počínajíc druhým dítětem, netýká se nároku na přídavek na děti, který přísluší ženatému vojenskému gážistovi ve výlužbě, jehož manželka požívá z důvodu své veřejné služby výslužného. Na tomto právním názoru trvá nss i v případě tomto. Nález ten týkal se sice vojenského gážisty ve výslužbě, platí však zcela obdobně i v případě daném, poněvadž zák. č. 394/22 upravuje právní otázku, tuto na přetřes přiváděnou, zcela jednotně jak pro vojenské gážisty ve výslužbě, tak pro státní úředníky pragmatikální ve výslužbě. Podle toho, co bylo dolíčeno, nelze st-li upříti nárok na dětský přídavek na jeho jediné dítě Františka, a nemá proto nař. rozhodnutí, jež nárok tento odpírá, opory v předpisech, jichž se dovolalo.

Citace:

Č. 10251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 238-240.