Č. 10383.

Řízení správní: Proti výměru okresního úřadu odmítajícímu podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 podané odvolání jako opožděné, je přípustno odvolání na zemský úřad (§ 74 odst. 1 vl. nař. č. 8/28, čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/27).
(Nález ze dne 1. března 1933 č. 9361/32.)
Věc: Obec Č. proti okresnímu úřadu v Košicích o včasnost opravného prostředku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 21. srpna 1929 určil okresní úřad v Košicích domovskou příslušnost Zikmunda M. a Etely M. na základě bodu b) § 16 zák. čl. XXII: 1886 z moci úřední v jejich rodišti Č. Proti tomuto výměru podala stěžující si obec odvolání, které žal. úřad nař. rozhodnutím odmítl ve smyslu odst. 1 § 78 vl. nař. č. 8/28 jako opožděné. K rozhodnutí tomu připojeno právní poučení, že výměr ten je v postupu instančním konečný. Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí musil nss z povinnosti úřední nejprve zkoumati, byla-li věc v daném případě ve smyslu ustanovení § 5 zák. o ss vyřešena pořadem přípustných stolic správních. V tom směru pak uvážil nss takto:
Žal. úřad rozhodoval podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28; předpis tento stanoví, že »odvolání, jež bylo podána opožděně nebo není přípustné, odmítne úřad, u něhož odvolání má býti podáno«, t. j. úřad, který ve věci rozhodl v prvé stolici (§ 76).
Cit. vl. nař. nemá ustanovení, že by z rozhodnutí I. instance, kterým bylo nějaké odvolání odmítnuto jako opožděné, byl opravný prostředek vyloučen. Ale pak platí i v takovém případě ustanovení § 74 odst. 1 cit. vl. nař., že »pokud opravný prostředek není vyloučen, mohou se strany z rozhodnutí odvolati«, pokud se týče platí předpis čl. 8 odst 1 zák. č. 125/27, že »pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okresního úřadu k zemskému úřadu...« Stejné stanovisko zaujímá i komentované vydání vl. nař. č. 8/28, vyšlé v Praze 1928 jako II. svazek sbírky »Správa zemská a okresní v republice čsl.«, řízené Drem Václ. Joachimem, Drem Richardem Hollem a Drem Leopoldem Jabůrkem, kde se na stránce 122 poz. 1. rovněž uvádí, že »bude lze se proti nesprávnému rozhodnutí v tom směru brániti instančním pořadem«.
Z uvedeného plyne, že ani v daném případě nebyl spor nař, rozhodnutím vyřešen po rozumu § 5 zák. o ss v pořadu stolic správních; byla by tudíž stížnost podaná na nss vlastně nepřípustná ve smyslu § 5 odst. 2 zák. o ss, poněvadž nesměřuje proti rozhodnutí konečnému. Poněvadž však okolnost, že stěžující si obec podala místo instančního odvolání ihned stížnost na nss, byla v daném případě způsobena tím, že žal. úřad k nař. rozhodnutí připojil shora uvedené — nesprávné — právní poučení, kteréžto poučení tudíž zakládá podstatnou vadu řízení, bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 570-571.