Č. 10489.

Jazykové právo. — železniční právo: I. * Staniční úřad čsl. státních drah, přijímaje nákladní list na zboží k dopravě, nekoná funkci úřadu republiky a není proto vázán předpisy § 2 jaz. zák. — II. Orgány státních drah fungují jednak jako činitelé státního podniku, jednak vykonávají policejní pravomoc státní.
(Nález ze 13. dubna 1933 č. 13.802/32.)
Prejudikatura: Boh. A 3903/24, 5420/26.
Věc: Dr. Arnošt O. v H. proti ministerstvu železnic o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Žal. úřad potvrdil nař. rozhodnutím opatření staničního úřadu železničního v H., spočívající v tom, že tento odmítl u zásilky st-lovy podané do M. jako stanice určení nákladní list vyplněný jen textem německým, a odůvodnil své rozhodnutí tím, že neseznal, že by stanovisko, jež ve věci zaujalo ředitelství státních drah, bylo v odporu s platnými ustanoveními jaz. zák., neboť čsl. státní dráhy náležejí k státním podnikům, na které nelze vztahovati předpisů § 2 jaz. zák. o užívání jazyků menšinových.
Stížnost, navrhujíc zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, uplatňuje v podstatě námitky dvě: jednak vadnost řízení pro nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, jednak nezákonnost, již shledává v tom, že žal. úřad neprávem posoudil státní dráhy jako podnik. Nss uvažoval o stížnosti takto: — — — —
§ 2 jaz. zák. přiznává příslušníkům jazyka menšiny za podmínek tam blíže uvedených nárok na to, aby soudy, úřady a orgány republiky přijímaly od nich podání v jejich menšinovém jazyku. Stížnost nepopírá, že příslušníkům jazyka menšiny nepřísluší řečené právo i vůči státním podnikům, které podle § 1 jaz. zák. úřadují zásadně v jazyku čsl., nýbrž tvrdí, že staniční úřad železniční v H. byl v tomto případě povinen zásilku st-lem podanou na nákladní list, vyplněný jen v jazyku německém, přijmouti podle § 2 cit. zák. proto, že státní dráhy čsl. nejsou — jak tvrdí žal. úřad — podnikem, nýbrž státním úřadem.
Stížnosti nelze přisvědčiti.
Stížnost sama uvádí, že podnikem státním lze rozuměti výdělečné odvětví, jež stát provozuje podle obchodních zásad s úmyslem docílití zisku, a nalézá se tu v podstatě ve shodě s nál. Boh. A 5420/26, v němž nss vyslovil názor, že podnikem rozuměti sluší provoz pomocí kapitálu a práce organisovaný k výrobě hospodářských statků nebo služebních úkonů k docílení zisku. Stížnost ovšem popírá, že by tu byly znaky pojmu takto definovaného, uvádějíc, že státní dráhy nejsou provozovány podle zásad obchodnických a docílení zisku že není předním účelem jejich.
K těmto námitkám stačí poukázati k ustanovením zák. č. 404/22 o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, jakož i k ustanovením vl. nař. č. 206/24, k provedení onoho zákona vydaného. V oddíle I. právě cit. vl. nař., které pojednává o podnicích spravovaných podle zásad obchodního hospodaření, prohlašují se v § 1 za takový podnik čsl. státní dráhy, jimž se pak stejně jako ostatním podnikům v § 2 (Zásady správy) ukládá, aby byly vedeny podle zásad řádného obchodníka. Povaha takto charakterisovaného podniku státních drah vysvítá nadto z odst. 2 tohoto §, v němž se praví, že veškeré výdaje, počítaje v to přiměřené zúročení vloženého kapitálu, hradí podniky ze svých příjmů, plynoucích z činnosti podnikatelské. Zákonodárce počítá tedy s tím, že státní dráhy pracují pomocí kapitálu (srov. též § 2 odst. 2 zák. č. 404/22) a organisované práce a to podle zásad obchodnického hospodaření, tedy i s účelem dosáhnouti zisku. Povahy státních drah čsl. jako podniku nemění stížností vytýkaná okolnost, že namnoze provozují i tratě nevýnosné, poněvadž úkaz takový lze pozorovati i v podnikání soukromém. Orgány státních drah čsl. nejednají arciť vždy jen v rámci podniku po obchodníčku vedeného; obstarávají též z příkazu zákona úkoly veřejné správy, a to správy policejní s mocí přikazovací a donucovací čili vykonávají, jsouce nadány mocí úřední, policejní pravomoc státu, jež má za účel, zajistiti bezpečnost drah a na drahách (srov. MischlerUlbrich, Oesterr. Staatsworterbuch, 2. vyd., sv. I., str. 787). V této funkci jsou pak úřadem a jsou vázány též předpisy § 2 jaz. zák. Nerozhoduje tu ovšem již okolnost sama o sobě, že ten který orgán je obecně nazýván úřadem (stížnost tu poukazuje výslovně na označení »staniční úřad železničnk), nýbrž záleží jedině na podstatě úkonu, t. j. zdali v konkrétním případě vykonává pravomoc státu čili nic. S tohoto hlediska jest posuzovati otázku, jež byla stížností vznesena na spor, zdali staniční úřad železniční v H. v konkrétním případě jednal jako úřad ve shora vytčeném smyslu čili nic a zdali pak byl vázán předpisy § 2 jaz. zák.
Podle obsahu správních spisů nešlo tu o úkon výsostní moci státní. St-l podáním nákladního listu u staničního úřadu železničního v H. dožadoval se dopravy zboží z H. do M., tedy úkonu, jenž s veřejnou správou vůbec a s veřejnou správou orgánům státních drah svěřenou zvláště nemá nic společného, nýbrž náleží do oboru vlastního určení podniku státních drah, dopravy osob a zboží. Jednal-li pak staniční úřad železniční v H. toliko jako orgán podniku, pak nepříslušel st-li podle § 2 jaz. zák. nárok na to, aby staniční úřad nákladní list vyhotovený jen v německém jazyku přijal.

Citace:

Č. 10489. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 835-837.