Č. 10284.Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní: * Rozhodnutí okresního úřadu o odvoláních, podaných z několika platebních rozkazů okresní nemocenské pojišťovny, z nichž žádný nezní na více než 200 Kč, je konečné podle čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/ 27, třeba součet příspěvků k placení uložených 200 Kč přesahoval.(Nález ze dne 19. ledna 1933 č. 826.)Prejudikatura: Boh. A 9323/31, 9463/31, 9753/32.Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě o nemocenské, invalidní a starobní pojištění.Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Stěžující si pojišťovna předepsala Dosji A. šesti platebními výměry za příspěvková období od 1. dubna 1929 do 30. září 1929 za Michala I. nemocenské, invalidní a starobní pojistné v úhrnné částce 282 Kč 15 h. Ze všech těchto výměrů, z nichž každý zněl na částku nepřevyšující 200 Kč, odvolala se D. A. zvláštními odvoláními.Okresní úřad v Chustu výměrem ze 17. ledna 1930 odvolání D. A. vyhověl a v odpor vzatý platební výměr pojišťovny zrušil z toho důvodu, že konaným šetřením nebylo vůbec prokázáno, že odvolatelka zaměstnávala Michala I., který chodí jen občas vypomáhat svému bratru Štěpánu I., jenž s ní bydlí v témž domě. K tomu připojil poučení, že z jeho rozhodnutí lze se odvolati k zem. úřadu v Užhorodě.Zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím odvolání stěžující si pojišťovny nevyhověl z důvodů uvedených v rozhodnutí první stolice.Uvažuje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí, musil nss především zkoumati z povinnosti úřední, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu kompetentním. Při tom dospěl k záporné odpovědi na tuto otázku.Platební výměry pojišťovny, o nichž rozhodovala první stolice na odvolání proti nim podaná jediným rozhodnutím, zněly každý na částku pod 200 Kč. Šlo tedy o několik sporů, jejichž předmětem bylo vždy jen peněžité plnění nepřesahující částky 200 Kč. Podle čl. 8 odst. 3 zák. o organisaci politické správy č. 125/27 jest při sporech, jejichž předmětem jest pouze plnění nepřesahující částky 200 Kč, odvolání nepřípustné, takže o opravném prostředku proti platebnímu výměru okr. nemoc, pojišťovny, předpisujícím pojistné podle zák. č. 221/24, resp. zák. č. 184/28 částkou nižší než 200 Kč, rozhoduje za účinnosti cit. org. zák. okresní úřad s platností konečnou (srovn. Boh. A 9323 a 9463/31). Toto omezení instančního postupu platí i tehdy, když správní úřad řeší si prejudicielně otázku pojistné povinnosti zaměstnance (Boh. A 9753/32), jak tomu bylo i v daném případě.Na tom nemění nic skutečnost, že okresní úřad rozhodoval o všech odvoláních, proti platebním výměrům podaných, jediným rozhodnutím, třebas součet příspěvků jimi k placení uložených přesahoval 200 Kč, neboť tím nevznikl ještě spor, jehož peněžité plnění by převyšovalo tuto částku, a z něhož by bylo přípustno odvolání podle čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/27 k druhé stolici. Věc nutno posuzovati tak, jakoby okresní úřad rozhodoval o každém odvolání proti jednotlivému platebnímu výměru, a toliko z důvodu procesní ekonomie vydal o všech odvoláních rozhodnutí jediné. Jde tu jen o formální spojení několika stejných rozhodnutí ve sporech, ve kterých peněžité plnění nepřesahovalo v žádném z nich částky 200 Kč. Takové formální spojení sporů k společnému rozhodnutí nemůže však míti za následek proměnu jich ve spor s předmětem plnění přes 200 Kč.Bylo proto rozhodnutí okresního úřadu, vydané o odvoláních z několika platebních rozkazů okr. nemoc, pojišťovny, z nichž žádný nezněl na více než 200 Kč, konečné podle čl. 8 odst. 3 org. zák. Žal. úřad nebyl tedy vůbec kompetentní, aby o dalším odvolání věcně rozhodoval. Učinil-li tak přece, místo aby zrušil jen nesprávné právní poučení obsažené v rozhodnutí I. stolice, jež nemůže býti straně na újmu (§ 71/2 vl. nař. č. 8/28), vycházel z nesprávného právního názoru o své věcné kompetenci, jenž není ve shodě se zákonem, a nař. rozhodnutí musilo proto býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.