Č. 10470.

Stavební právo (Čechy): »Odlehlá poloha« pozemku jako překážka parcelačního povolení?
(Nález ze dne 5. dubna 1933 č. 12221/31.) Věc: Obec S. proti zemskému úřadu v Praze o parcelaci pozemku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva stěžující si obce z 27. března 1930 byla zamítnuta žádost Středočeské záložny v K. za povolení k rozdělení pozemku č. k.... na místa stavební z toho důvodu, že tento pozemek s obcí komunikačně nesouvisí a přístup k němu je možný jediné po území katastru obce H., že nejde o postupné zastavění obce ve smyslu § 22 odst. 4 stav. řádu, nýbrž že byla by založena nová obec o 124 stav. parcelách, čímž by vznikla obci výkonem bezpečnostní služby taková vydání, jichž by nesnesla, a policejní služba při tak rozptýleném obvodu obce by se ani účelně prováděti nedala.
K odvolání žadatelky okresní úřad v Kutné Hoře, schváliv předložené parcelační plány a navržené stavební čáry, zrušil toto usnesení a navrženou parcelaci povolil. V důvodech bylo uvedeno, že parcelovaný pozemek má komunikační spojení k cestě č. k...., jak bylo zjištěno protokolem ze dne 5. března 1929, a nová ulice vyústí na veřejnou silnici č. k...., ke kterémuž účelu Středočeská záložna opatří pozemek. § 22 odst. 4 neobsahuje ustanovení o postupném zastavování obce, nýbrž ukládá obci jen, aby zařídila, čeho bude jinak třeba k upravení jiných ulic. Neběží o založení nové obce, ježto v přímém sousedství pozemku č. k.... jsou na území obce s.-cké a h.-ské postaveny domy. Nejde tedy o pozemek odlehlý podle § 47 stav. ř., ani o novou část obce podle § 17 stav. ř. Proto padá i námitka, že obci vzniknou vzhledem k odlehlosti pozemku výdaje bezpečnostní, ježto pozemek leží v sousedství jiných, na obecním území již zřízených staveb, kde obec bezpečnostní polici již vykonává.
Nař. rozhodnutím potvrdil zemský úřad v Praze toto rozhodnutí z důvodů v něm uvedených. K vývodům odvolání pak podotkl toto: Proti parcelaci pozemku č. k.... podle předložených opravených plánů nebylo se stanoviska § 13 stav. ř. a po stránce technické podle posudku stav. znalce námitek. Pokud jde o požadavek obce, že parcelant musí provésti vlastním nákladem dlažbu ulic, kanalisaci a vodovod, dlužno jej s poukazem na ustanovení § 22 stav. řádu a § 28 č. 3 obec. zříz. zamítnouti jako zákonu odporující. Další námitce dovolání, že parcelace tato odporuje ustanovení § 22 stav. řádu o postupném zastavování obce, nelze přiznati oprávnění, poněvadž v § 22 stav. řádu není ani ustanovení o tom, že zastavování obecního území smí se díti postupně, t. j. v těsné souvislosti se zastavěnou již částí obce, ani o tom, že obec má plniti závazky uložené jí v odstavci 4. § 22 stav. řádu jen v rámci tohoto souvislého a postupného (vzhledem k vybudované již síti ulic) zastavování obce. Výraz »dle postupujícího zastavování« znamená pouze to, že obec není povinna najednou zříditi a otevřití celou ulici v území k zastavění určenou, nýbrž jen pokud její zastavování pokračuje. S tím souvisí i další námitka obce, že parcelace není přípustná, poněvadž jde o pozemek odlehlý, a že proto vzniknou obci při výkonu policie bezpečnostní nepoměrné výdaje. Podle dodatku k protokolu, obsahujícího vyjádření zástupců parcelantky, zavázali se tito na svůj náklad prodloužiti a zříditi ulici vedoucí mezi blokem č. III. a X. katastrem obce H. až na státní silnici č. kat.... tak, jak to bylo žádáno stav. znalcem, a jak v parcelačních plánech, výměrem v odpor vzatým schválených, bylo zakresleno. Toto prodloužení ulice, vzniklé parcelací, jest ve shodě s platným plánem polohy obce H., a její zástupce proti tomu ani proti parcelaci nic nenamítal. Tím docílí se vedle spojení cestou č. kat.... další, a to přímé spojení parcelovaného pozemku s veřejnou hlavní komunikací, ústící po 400 metrech přímo v obci S., a to jednak cestou č. kat...., jednak státní silnicí. Při místním šetření bylo konečně zjištěno, že okolní pozemky jsou částečně, byť i sporadicky, zastavěny. Nelze tedy pozemku č. kat.... přiznati povahu pozemku odlehlého ve smyslu § 47 stav. řádu, a není proto ani odůvodněno tvrzení obce, že výkonem policie bezpečnostní v parcelačním území vzniknou jí náklady hospodářství obce neúměrné, tím méně, že výkon policejní služby bude nemožný. Okolnost, že obec S. má tendenci rozšiřovati se na opačné straně směrem k nádraží, jakož i že poměry místní nevyžadují nové parcelace, nemá ve stav. řádě jako důvod proti povolení parcelace opory a nepřichází v úvahu. Konečně i námitka, že v povolení parcelačním není podmínky o bezplatném a bezzávadném odstoupení pozemků pro ulice obci S., není na místě, poněvadž povinnost tato nastává parcelantu vždy již ze samého zákona a za předpokladů v něm uvedených, aniž musí býti výslovně ukládána.
Proti tomuto rozhodnutí uplatňuje stížnost jednak vadnost řízení, jednak nezákonnost.
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost v tom, že parcelační povolení bylo uděleno proti ustanovení § 22 stav. řádu. Z jeho doslovu snaží se stížnost dovoditi, že obec závazky, uložené jí ve 4. odstavci tohoto paragrafu, jest povinna plniti jen tehdy, jde-li o postupné zastavování obce, t. j. o připojení k dosavadním stavbám, nikoli však, když by se chtělo stavěti na hranicích katastru. Bez cest a kanalisace není možno stavby prováděti. Není-li však obec povinna za všech okolností plniti povinnosti, uložené jí v cit. paragrafu, plyne z toho podle mínění stížnosti, že nemůže býti nucena povoliti parcelaci, neboť prakticky to znamená převzetí povinností obsažených v § 22 stav. řádu. Z obsahu této námitky jest zřejmo, že obec shledává překážku bránící povolení parcelace již v tom, nesousedí-li parcelované území přímo se zastavěnou již částí obce, ježto po názoru stížnosti jen v opačném případě ukládá jí stavební řád v cit. ustanovení, aby splnila povinnosti, které jsou jí tam uloženy.
Stížnosti není však možno dáti za pravdu. Podle 4. odst. § 22 stav. řádu náleží obci, aby podle postupu, jakým pozemky se zastavují, zařídila, čeho jinak bude třeba k upravení ulic, a aby vystavěla hlavní stoku, s kterouž má podnikatel stavby náležitě spojití své stavení. Z ustanovení toho plyne, že obec není povinna otevřití a zříditi současně všechny ulice projektované v parcelovaném území, nýbrž že jest jí v něm uloženo, aby tak učinila v časovém postupu podle toho, jak se na území tom pozemky postupně zastaví, a stavby na nich budované uličního a kanalisačního spojení budou vyžadovati, tedy tak, jak zastavovací činnost časově bude pokračovati. Z cit. ustanovení nelze však dovoditi, že by obec byla oprávněna odepříti parcelační povolení z toho důvodu, že parcelovaný pozemek není v místní souvislosti s pozemky již zastavěnými, neboť pro takový názor neposkytuje ani doslov ani účel onoho předpisu žádné opory. Jest proto výtka nezákonnosti nař. rozhodnutí, čerpaná z něho nesprávným výkladem, jaký mu stížnost dává, bezdůvodná.
Stížnost, dovolávajíc se ustanovení § 47 stav. řádu, namítá konečně také, že překážkou parcelačního povolení jest odlehlá poloha pozemku č. k.... Žal. úřad překážky této neuznal z toho důvodu, že při místním šetření bylo zjištěno, že okolní pozemky jsou již částečně, byť i sporadicky, zastavěny. Stížnost vytýká, že tento předpoklad odporuje spisům, ježto za sporadicky zastavěný nelze ještě pokládati pozemek proto, že poblíže parcelovaného pozemku jest hospodářství J. T., které od obce S. jest vzdáleno 1 km (podle protokolu z 5. března 1930 — 960 m). K této výtce dlužno uvésti, že stížnost sama připouští, že poblíže parcelovaného pozemku jest již řečené hospodářství, a dále, že nejbližší budova od něho jest stavení čp.... Zikmunda M. ve vzdálenosti 425 m. V uvedeném protokolu uvedli pak zástupci stěžující si obce také ještě, že nejbližší budova jest stavení E. V. čp...., vzdálené od pozemku č. k.... 400 m. Zjišťuje-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že okolní pozemky jsou částečně, byť i sporadicky, zastavěny, srovnává se toto zjištění s výsledky konaného místního šetření. Nelze mu proto právem vytýkati, že by odporovalo spisům. Jestliže pak žal. úřad na podkladě tohoto skutkového zjištění dospěl k úsudku, že polohu parcelovaného pozemku není možno uznati za odlehlou ve smyslu § 47 stav. řádu, která by vzbuzovala podstatné obavy v příčině jeho zastavitelnosti, nelze ani shledati, že by se úsudek ten příčil zákonu, zejména uváží-li se, že je-li v blízkosti pozemku, o který jde, byť jen jedna stavebně schválená budova obytná, nelze mluviti o jeho odlehlé poloze (Budw. 8845/1912 A), a že v odlehlé poloze jest jen místo, které následkem nepříznivých podmínek jeho přístupnosti není frekventováno, a leží tedy mimo území, oživené normálním stykem s okolím. Vzdálenost místa od zastavěného území obce nelze tedy s »odlehlou polohou« ztotožňovati, ano tato vzdálenost sama o sobě netvoří ani podstatu pojmu »odlehlá poloha« ve smyslu § 47 stav. řádu (Budw. 9603, 9925/1913 A).

Citace:

č. 10470. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 779-782.