Č. 10375.

Pojištění úrazové: Podle předpisů platných v zemi Slovenské a Podkarpatoruské nelze v řízení o určení úrazových příspěvků pojistných s úspěchem odporovati pojistné povinnosti závodu.
(Nález ze dne 24. února 1933 č. 3286.) Prejudikatura: Boh. A 868/21, 7056/28.
Věc: Město M. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemská úřadovna pro dělnické pojištění na Slov. v Bratislavě předepsala stěžující si obci. která nepředložila mzdových výkazů, na základě provedené revise mezd z moci úřední výměrem z 2. srpna 1929 z jejího podniku »lesní manipulace«, zařáděného pod titul č. 397 a), do nebezpečenské třídy XII. a nebezpečenského procenta 87, za léta 1927 a 1928 pojistné příspěvky v částce 8861 Kč 72 h a 6918 Kč.
Odvolání, jež podala obec z tohoto výměru, zemský úřad v Bratislavě zamítl v podstatě z těchto důvodů: Obec popírá závaznost platebního výměru, poněvadž podle jejího názoru pojistná povinnost tu není dána, a proto nebyla ani povinna předložiti Zem. úřadovně mzdové výkazy. Obec dovozuje, že její lesní manipulace nepodléhá úrazové pojistné povinnosti, z toho, že ani lesní manipulace obce K. a církevních velkostatků nebyly pojaty mezi podniky podrobené této pojistné povinnosti. Námitky ty jsou bezpodstatné, resp. nepřípustné. Pojistná povinnost podniku obce byla vyslovena zařaďovacím výměrem, který nabyl právní moci, ježto obec odvolání z něho podané k min. soc. péče dodatečně vzala zpět a uznala pojistnou povinnost. Tím jest pojistná povinnost podniku rozřešena s konečnou platností, a zásadně není možno připustiti jakékoli námitky, které se týkaly pojistné povinnosti nebo zařádění podniku. Měla-li obec za to, že lesní manipulace nepodléhá úrazové pojistné povinnosti, měla své námitky uplatnili v odvolacím řízení, vedeném min. soc. péče.
Nař. rozhodnutím potvrdilo min. soc. péče toto rozhodnutí z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad shodně s první stolicí, jejíž důvody převzal úplně za své, rozhodnouti věcně o námitkách stěžující si obce, čelících proti úrazové pojistné povinnosti jejího podniku, vycházeje při tom z právního názoru, že v řízení o stanovení úrazových pojistných příspěvků nelze odporovati pojistné povinnosti podniku, pravoplatně již zařáděného. Tomuto právnímu názoru vytýká stížnost nezákonnost. Dovozuje, že stěžující si obec jest oprávněna v odvolání proti každému výměru, kterým byly jí předepsány pojistné příspěvky, namítati, že není povinna je platiti z důvodu nedostatku pojistné povinosti. Přes to, že odvolání, podané ze zařaďovacího výměru, obec vzala zpět, byla přece oprávněna proti novému platebnímu výměru popírati pojistnou povinnost, neboť toto zpětvzetí mělo prý vliv nejvýše jen na příspěvky vyměřené zařaďovacím výměrem, nikoli však na příspěvky, předepsané novými výměry za jiná příspěvková období. Své právní stanovisko snaží se stížnosi obhájiti poukazem na ustanovení §§ 34 a 35 zák. čl. XIX: 1907.
Stížnosti není však možno přisvědčiti. Zákonný čl. XIX: 1907, platný v zemích Slov. a Podkarpatoruské o pojištění proti úrazům — stejně jako zákon o úrazovém pojištění dělníků z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888, platný v zemích České a Moravskoslezské — rozeznává v řízení o tomto pojištění dvě stadia, a to jednak stadium, o kterém jedná hlava IV. v §§ 33—35 a v němž se určuje pojistná povinnost podniků, úrazovému pojištění podrobených, a zařádění jich do nebezpečenských tříd (viz také nadpis hlavy IV.) a jednotlivých nebezpečenských procent v rámci těchto tříd, jednak řízení, které se týká výhradně stanovení pojistných příspěvků a platební povinnosti zaměstnavatelů (srov. §§ 36—40, zrušené a nahrazené § 8 vl. nař. č. 199/22, §§ 41—45 zák. čl. XIX: 1907, §§ 19 a 20 cit. vl. nař., § 17 odst. 1 posl. věta, a §§ 19 a 20 min. nař. č. 4790/1917). Obě tato stadia řízení jsou samostatná. Jak pro určení pojistné povinnosti, tak i pro předepsání pojistných příspěvků stanoví zákonný čl. XIX: 1907 v § 157, změněném § 24 vl. nař. č. 199/22, zvláštní instanční postup, připouštěje opravný prostředek jak proti výměrům zařaďovacím (§ 34), tak i proti výměrům platebním (§ 36). Z toho plyne, že bylo-li již rozhodnuto kladně o pojistné povinnosti podniku, jest otázka tato v řízení o určení pojistných příspěvků vyloučena, takže pojistné povinnosti v tomto řízení již odporovati nelze (srov. Boh. A 868/21 a 7056/28). Správnosti tohoto úsudku nasvědčuje také předpis § 20 min. nař. č. 4790/1917, podle něhož odvolání z vyměření příspěvků nelze vyhověti na základě námitky, o které bylo rozhodnuto pravoplatným usnesením, vydaným o zařaďění podniku.
V daném případě jest nesporné, že podnik stěžující si obce »lesní manipulace« byl uznán za podnik úrazové pojistné povinnosti podrobený a byl zařaděn do nebezpečenské třídy a nebezpečenského procenta. Odvolání, jež obec proti zařaďovacímu výměru podala, bylo vzato zpět. Z jakých motivů se tak stalo, jest právně irelevantní. Upuštěním od odvolání nabyl zařaďovací výměr formelní právní moci, a otázka úrazové pojistné povinnosti byla takto pravoplatně rozhodnuta. Touto formální právní mocí nastala i materielní právní moc zařaďovacího výměru, neboť jím byl určen pojistný právní poměr, aniž sejde na tom, zda obsažený v něm výrok, vyslovující pojistnou povinnost řečeného podniku, byl ve shodě s právní normou, otázku tuto upravující, v daném případě s ustanovením § 3 odst. 2 bodu 21 zák. čl. XIX: 1907, ježto i nezákonné rozhodnutí může nabýti právní moci, není-li absolutně zmatečným (srov. Boh. A 101/19, 208/19, 315/20, 1434/22, 3862/24, 4572/25 a j.), což však stížnost netvrdí a nss neshledal.
Poněvadž v daném případě šlo nesporně jen o předepsání úrazových příspěvků z podniku již pravoplatně zařaděného (§ 17 odst. 1 posl. věta min. nař. č. 4790/1917), nemohla stěžující si obec odporovati v tomto řízení pojistné povinnosti podniku. Změnu výroku o této povinnosti mohla by obec pro budoucnost přivoditi jen tehdy, kdyby byla Zemské úřadovně pro dělnické pojištění oznámila podle § 32 zák. čl. XIX: 1907 v pojistném období takové okolnosti, které by odůvodňovaly změnu výroku o pojistné povinnosti. Že by stěžující si obec takové oznámení učinila, stížnost netvrdí, nýbrž omezuje se jen na námitku, že i v řízení o určení příspěvků lze odporovati pojistné povinnosti podniku, pravoplatně zařáděného. Námitka tato jest však podle toho, co bylo shora uvedeno, bezdůvodná.
Jestliže žal. úřad odepřel v nař. rozhodnutí rozhodovati věcně o námitkách, jež čelily jen proti úrazové pojistné povinnosti pravoplatně zařaděného podniku, ze kterého byly úrazové příspěvky předepsány, pak nelze v tomto jeho postupu podle uvedených úvah shledati ani nezákonnost, ani vadnost řízení.

Citace:

č. 10375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 549-552.