Č. 10292.

Policejní právo trestní: Zakládá jízda autem v zatáčkách bez dávání výstražného znamení skutkovou podstatu přestupku podle § 431 trest. zák., trestného soudy, či přestupku § 48 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., trestného politickými úřady?
(Nález ze dne 23. ledna 1933 č. 3923/31.)
Věc: Vojtěch J. ve V. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Nálezem okresního úřadu v Trutnově z 5. listopadu 1929 uznán byl st-l vinným přestupkem § 48 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z. a odsouzen k peněžité pokutě 50 Kč, po případě k trestu vězení na dobu 24 hodin a to s tím odůvodněním, že jeho vlastním částečným doznáním a podle zjištění bezpečnostní stráže jest prokázáno, že st-l jel dne 22. června 1929 odpoledne autem po okresní silnici M.—V. a nedával v nebezpečných zatáčkách nad osadou S. výstražné znamení. Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zemského úřadu v Praze zamítnuto s odůvodněním, že skutková podstata přestupku jest seznáním udávajícího orgánu zjištěna.
Na toto rozhodnutí podal st-l stížnost, o které nss uvažoval takto:
St-l uplatňuje především námitku, že k rozhodnutí o této záležitosti nebyly příslušný úřady správní, nýbrž soud, ježto prý šlo o skutkovou podstatu přestupku § 431 tr. zák., a že jest proto celé řízení zmatečné. — — — —
Skutková podstata přestupku § 431 tr. zák. jest dána, dopustil-li se kdo jednání neb opominutí, o kterém podle jeho přirozených, pro každého seznatelných následků anebo podle zvláště vyhlášených předpisů neb podle svého stavu, úřadu, povolání, živnosti, svého zaměstnání anebo vůbec podle svých zvláštních poměrů jest s to nahlédnouti, že jest způsobilé přivoditi neb zvětšiti nebezpečenství pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost lidí. Podle ustálené judikatury (srov. plenární rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. dubna 1896 č. 4664, sbírka Nowakova č. 1978 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. března 1902 č. 3720, Nowakova sbírka č. 2710) zde však nepostačuje zjištění pouhého nebezpečenství in abstracto, nýbrž musí nastati skutečné ohrožení tělesné bezpečnosti lidí, třeba tělesná bezpečnost při tom porušena nebyla.
Takového skutečného ohrožení úřady v tomto případě nezjistily, což souhlasí úplně s vývody stížnosti, která dovozuje, že tehdy na silnici nebylo nikoho, a proto nebylo tu podezření přestupku § 431 tr. zák. Byly tudíž politické úřady příslušný v této záležitosti rozhodovati ve smyslu § 55 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., jenž přiznává příslušnost správním úřadům, pokud delikt, o který jde, nespadá pod předpisy obecného zákona trestního, a bylo proto námitku zmatečnosti řízení zamítnouti pro bezdůvodnost. — — —
Dále uplatňuje stížnost námitku vadnosti řízení v tom směru, že žal. úřad podle znění nař. rozhodnutí vůbec se nezabýval právní námitkou v odvolání obsaženou, že § 48 cit. min. nař. č. 81/1910 ř. z. předpokládá, že se v rozhodné době někdo na silnici nalézal, kdo by byl býval jednáním, pokud se týče opominutím pachatelovým ohrožen, jinak že není potřeby dávati výstražné znamení. Této námitce dlužno přisvědčiti právě tak, jako další námitce stížnosti, že nař. rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno. — — —

Citace:

Č. 10292. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 341-342.