Č. 10299.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní (Slovensko): * Ve sporech o nemocenské pojištění zaměstnanců, uvedených v zák. č. 117/1926 Sb., platí co do lhůty a místa k podání opravného prostředku proti výměrům nositelů pojištění předpisy zák. č. 221/1924 Sb. (184/1928 Sb.) a nikoliv ustanovení § 17 nař. čís. 4790/1917.
(Nález ze dne 24. ledna 1933 č. 1157.)
Věc: Firma Ed. A. a spol. v Opavě proti okresnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši o včasnost opravného prostředku ve věci nemocenského pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem z 11. února 1930 předepsala okr. nemoc, pojišťovna stěžující si firmě podle § 17 min. nař. č. 4790/1917 pojistné příspěvky nemocenské v částce 68'80 Kč za měsíc leden 1930 za zaměstnance Josefa B. s poučením, že proti tomuto výměru může býti do 8 dnů podáno odvolání u okr. nemoc, pojišťovny. Tento platební výměr byl stěžující si firmě doručen dne 15. února 1930, a podala pak firma z něho odvoláni, jež zaslala okresnímu úřadu v Ružomberku. Tento okresní úřad postoupil odvolání okresnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši, jenž pak je zaslal okr. nemoc, pojišťovně v L. Sv. Mikuláši. Ve svém vyjádření poukázala okr. nemoc, pojišťovna k tomu, že jde o zaměstnance, podrobeného nemocenskému pojištění podle zák. č. 117/26 a že proto při opravném prostředku proti platebnímu výměru sluší přihlédnouti k ustanovení § 156 zák. čl. XIX:1907, resp. k § 17 a 18 min. nař. č. 4790/17, podle nichž může býti proti platebnímu výměru podán rozklad k představenstvu pojišťovny do 8 dnů ode dne doručení platebního výměru, takže rozklad stěžující si firmy, došlý k pojišťovně teprve dne 1. března 1930, je opožděný a má býti proto odmítnut.
Nař. rozhodnutím vyslovil okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši, že odvolání stěžující si firmy odmítá jako opožděné, případně jako podané na nekompetentní místo; v důvodech uvedeno, že na základě ustanovení § 156 zák. čl. XIX:1907 mají býti stížnosti proti výměrům pojišťovny podávány v osmidenní lhůtě u nositele pojištění, tedy v přítomném sporu u okr. nemoc, pojišťovny v L. V odpor vzatý výměr byl stěžující si firmě doručen dne 15. února 1930, odvolání však došlo k okr. nemoc, pojišťovně teprve dne 1. března 1930 cestou okresního úřadu, bylo tedy podáno opožděně.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
V přítomném případě předepsala okr. nemoc, pojišťovna v L. stěžující si firmě příspěvky k pojištění nemocenskému podle § 17 min. nař. č. 4790/17 z důvodu, že její zaměstnanec Josef B. jest podroben nemocenskému pojištění podle zák. č. 117/26. Na sporu pak jest jedině otázka včasnosti opravného prostředku, jejž proti onomu platebnímu výměru stěžující si firma podala. Řeše tuto otázku, vycházel nss z těchto úvah:
V § 1 zákona č. 117/26 jest stanoveno, že pro zaměstnance podrobené pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby u pensijních ústavů skutečné pojištěné .... zůstávají v platnosti ustanovení § 1—10, 13, 19—38 a 41 odst. 1 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., jakož i obdobná ustanovení zák. čl. XIX:1907 a zákonů je pozměňujících a doplňujících, i přes 30. červen 1926. Jinak se vztahují i na tyto osoby ustanovení zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb.
Ve smyslu tohoto předpisu zák. č. 117/26 jest zkoumati, zdali otázku včasnosti opravného prostředku proti vydanému platebnímu výměru jest posouditi podle zák. čl. XIX:1907 a zákonů jej pozměňujících a doplňujících, či podle zák. č. 221/24. Odpověď vyzní pak podle toho, zda ustanovení zák. čl. XIX:1907, resp. norem jej doplňujících a pozměňujících, pokud poskytují podklad pro řešení otázky včasnosti opravného prostředku proti platebnímu výměru pojišťovny, zůstala ustanovením § 1 zák. č. 117/26 zachována v platnosti, či nikoli.
Jde tu o ustanovení § 17 min. nař. č. 4790/1917, jímž byl doplněn § 41 zák. čl. XIX:1907 předpisem, že proti platebnímu příkazu může zaměstnavatel podati do 8 dnů od doručení rozklad u okresní, dělníky pojišťující pokladny, která výměr vydala. Předpisem § 1 zák. č. 117/26 nezůstala však zachována všechna ustanovení zák. čl. XIX:1907, resp. norem jej pozměňujících a doplňujících, nýbrž jen ona, která jsou obdobná ustanovením § 1—10, 13, 19—38 a 41 odst. 1 zák. č. 33 ř. z. z r. 1888, a jest proto porovnati, zda v právě citovaných ustanoveních zák. č. 33/88 ř. z. jest obsažen předpis, za jehož obdobu by bylo možno uznati nahoře uvedené ustanovení § 17 min. nař. č. 4790/1917.
Mezi ustanoveními § 1—10, 13, 19—38 a 41 odst. 1 zák. č. 33/88 ř. z. dotýká se řízení opravného jediný předpis a to ustanovení § 41 odst. 1, kdežto předpisy ostatní k řízení opravnému nemají vůbec vztahu. Praví pak § 41 odst. 1, že spory, které vzniknou.... mezi zaměstnavateli a okresními pokladnami nemocenskými o povinnosti k placení příspěvků .... rozhodovati bude ve všech případech dozorčí úřad. Jde tu tedy jen o prostý předpis kompetenční, jenž stanoví, kdo má rozhodovati spory, jež vzejdou mezi uvedenými stranami o povinnosti k placení příspěvků, aniž jest cokoliv určeno o tom, v jaké lhůtě jest platebnímu výměru, platební povinnost konstitujícímu odporovati a tím na dozorčí úřad spor o povinnosti k placení příspěvků vznésti, nebo u kterého místa jest učiniti podání, jímž se platebnímu výměru odporuje.
Mohlo proto z ustanovení zák. čl. XIX:1907 jako obdobné předpisu § 41 odst. 1 zůstati zachováno jen ustanovení § 156, určující rovněž, který úřad jest kompetentní rozhodovati sporné otázky mezi okresními dělníky pojišťujícími pokladnami a zaměstnavateli o platebních závazcích zaměstnavatele z nemocenského pojištění zatěžujících, nikoli však též ustanovení § 17 min. nař. č. 4790, jak nahoře bylo uvedeno, jež v zachovaných v platnosti ustanoveních zákona č. 33/88 ř. z. žádné obdoby nemá.
Za tohoto stavu nemohla ani v přítomném sporu otázka včasnosti opravného prostředku stěžující si firmy býti posuzována podle cit. ustanovení § 17 min. nař. č. 4790/1917, jež žal. úřad vkládá do textu ustanovení § 156 zák. čl. XIX:1907, nýbrž bylo ji vzhledem k druhé větě § 1 cit. zák. č. 117/26 posouditi podle ustanovení zák. č. 221/24, a to — když jde o dobu po 1. lednu 1929 — ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb.
Neučinil-li tak žal. úřad, jest jeho rozhodnutí v rozporu s právním řádem.

Citace:

Č. 10299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 363-365.