Č. 10322.

Pojištění nemocenské: * Dnem onemocnění ve smyslu § 32 nemoc. zák. č. 33/1888 ř. z. nelze rozuměti den, kdy podle § 6 b) cit. zák. ve znění zák. č. 457/1917 ř. z. nemoc byla hlášena.
(Nález ze dne 2. února 1933 č. 1356.)
Věc: Obec R. (adv. Dr. Miloš Bouček z Češ. Brodu) proti ministerstvu sociální péče o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 15. října 1924 žádala okresní nemocenská pojišťovna v Čes. Brodě, aby osp v Čes. Brodě uložila stěžující si obci R. nahraditi pokladně za poskytnutí lékařské pomoci, léčiva a nemocenského Josefu M. částku 4.207 Kč, protože uvedená obec zaměstnávala jmenovaného ode dne 18. března 1921, nepřihlásila jej však včas k nemocenskému pojištění, nýbrž opožděně teprve dne 1. dubna 1921, a to po jeho úrazu, který se stal již dne 25. března 1921. Výměrem z 8. června 1926 vyslovila osp v Čes. Brodě, rozhodujíc na základě § 41 nemoc. zák. o žádosti pokladny, že obec R. není povinna zaplatiti pokladně žádanou náhradu z těchto důvodů: Jak bylo úředním šetřením, jakož i výslechem svědků zjištěno, onemocněl Josef M. dne 6. dubna 1921. Ježto pak Josef M. byl přihlášen u pokladny Václavem C. ve smyslu § 31 nemoc. zák. nesporně již dne 1. dubna 1921, nelze vůbec mluviti o tom, že by tu snad šlo o případ ohlášení osoby nemocenskému pojištění podléhající podle § 42 nemoc. zák. teprve po nastalém již onemocnění. Z těchto důvodů není obec R. povinna, byť i v době předchozí fakticky sama zaměstnávala Josefa M., provádějíc přestavbu obecního domku ve vlastní režii, hraditi pokladně výdaje, které tato na jeho podporu v nemoci učinila.
Odvolání, jež z tohoto rozhodnutí podala okresní nemocenská pokladna v Čes. Brodě, zamítla zsp v Praze rozhodnutím z 26. října 1926 z důvodů rozhodnutí vzatého v odpor.
K dalšímu odvolání okresní nemocenské pokladny dalo min. soc. péče provésti nové šetření, načež vydalo rozhodnutí dnes naříkané, v němž odvolání okresní nemocenské pojišťovny vyhovělo, rozhodnutí v odpor vzaté zrušilo a vyslovilo, že obec R. jest povinna nahraditi odvolatelce podle § 32 nemoc. zák. podpůrný náklad v částce 4.207 Kč, vynaložený na podporu Josefa M. V důvodech uvedeno:
»V doplněném řízení bylo zjištěno, že Josef M. při přijetí do nemocnice 9. dubna 1921 uvedl, že před tím týden měl oteklou ruku. V důsledku toho při opětovném výslechu dne 26. září 1929 uvedl Josef M., že když se mu mozol na ruce počal podebírati a on již nemohl pracovati, šel do nemocenské pokladny a pak k staviteli C., aby mu dal poukázku k lékaři. C. tehdy řekl, že není u nemocenské pokladny přihlášen, aby počkal ještě dva dny; proto Josef M. počkal a šel k lékaři až 6. dubna 1921. Podle originálu přihlášky, datované dnem 4. dubna 1921, založeného ve spisech a opatřeného razítkem firmy V. C. a presentačním razítkem okr. nemoc, pokladny v Českém Brodě, jest zřejmo, že přihláška Josefa M. se stala dne 4. dubna 1921 s datem nastoupení 1. dubna 1921. Bylo však nesporně prokázáno, že Josef M. nastoupil práci dne 18. března 1921, takže nelze přihlášku, učiněnou dne 4. dubna, vztahovati zpět k 1. dubna 1921 jako včasnou. Avšak datum 4. dubna souhlasí s údajem Josefa M., že když nemohl pracovati a hlásil se u pokladny, resp. u V. C. o poukázku k lékaři, že ještě asi 2 dny počkal, a potom, když zatím přihláška byla vykonána, nemocným se hlásil 6. dubna 1921. Za zaměstnavatele v daném případě jest považovati obec R., jež na vlastní vrub a účet prováděla adaptaci obecního domku. Josefa M. přijal do práce obecní starosta a obec mu mzdu vyplácela. Václav C. podle účtu nevyplácel M. mzdy, nýbrž účtoval obci pouze 10% ze mzdy dělníků za dohled k stavbě (správněji řečeno za t. zv. krytí), takže jest zřejmo, že on nebyl zaměstnavatelem Josefa M. Přihlášku tedy byla povinna učiniti obec R. a jest lhostejno, že smluvila s V. C., že on dělníky, při adaptaci domku zaměstnané k nemocenské pokladně přihlásí. Tím se C. nestal zaměstnavatelem a jestliže nesplnil převzatou povinnost včas, nezodpovídá za ni on sám, nýbrž obec jakožto zaměstnavatel. Že Josef M. byl nemocen již před 4. dubnem 1921, jest prokázáno jednak jeho výpovědí, jednak dobrým zdáním zdravotního oddělení zemského úřadu. — Nss mohl ve stížnosti shledati jedinou konkretisovanou námitku toho obsahu, že žal. úřad mylně vykládá zákon, vychází-li z názoru, že onemocnění podle § 32 nemoc. zák. jest počítati ode dne skutečného onemocnění, ježto podle názoru stížnosti lze za den onemocnění ve smyslu cit. § 32 pokládati jen den, kdy nemoc byla hlášena, t. j. kdy nemocný vyhledal lékařskou pomoc, a to vzhledem k ustanovení § 6 b) nemoc, zák., jež stanoví, že za první den nemoci platí všeobecně den, kdy nemoc byla hlášena. — — — —
V § 32 nemoc. zák., na jehož základě byla stěžující si obec uznána povinnou nahraditi nemocenské pojišťovně částku 4.207 Kč, jest stanoveno, že zaměstnavatelé, kteří nedostojí ohlašovací povinnosti, jsou povinni nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Na sporu jest otázka, kdy jest pojištěnce pokládati za onemocnělého ve smyslu právě citovaného předpisu. Podle obsahu posudku zdravotního oddělení zem. úřadu, na nějž se žal. úřad v nař. rozhodnutí odvolal, vycházel žal. úřad z názoru, že za onemocnělého v uvedeném smyslu jest pokládati pojištěnce dnem, kdy pojištěnec potřeboval lékařské pomoci. Stížnost naproti tomu hájí názor, že počátek onemocnění ve smyslu citovaného § 32 jest klásti na den, kdy pojištěnec lékařské pomoci vyhledal, dokládajíc, že jest to přímo stanoveno v zákoně samém, a to v ustanovení § 6 b) větou, že za první den nemoci platí všeobecně den, kdy nemoc byla,ohlášena. — Stížnost se mýlí.
Předem přehlíží, že citovaná jí věta § 6 b) určuje den, kdy nemoc byla hlášena, za první den nemoci jen všeobecně jako generální pravidlo, kdežto z věty následující jde, že — ovšem pro cíle, jež ustanovení § 6 b) sleduje — uznává zákon za první den nemoci i dřívější počátek nemoci než den, kdy nemoc byla hlášena. Za druhé pak — a v tom je právě jádro, jímž jest stížnostní názor vyvrácen, — jest ustanovení § 6 b), že za první den nemoci platí všeobecně den, kdy nemoc byla hlášena, dáno jen pro cíle § 6, aby byla vymezena doba, od které má pojištěnec proti pojišťovně nárok na dávky v tomto zákonném předpisu pro případ jeho nemoci stanovené, aniž mu může býti přiznána povaha ustanoveni, jež by pro celý nemocenský zákon chtělo autoritativně stanoviti, kdy jest pojištěnce podle tohoto zákona pokládati za nemocna.
Otázkou, kdy jest pojištěnce pokládati za onemocnělého ve smyslu nemocenského zákona, zabýval se nss již v řadě svých nálezů, tak na př. v nál. Boh. A 975/21 a 3251/24, a dospěl v nich k závěru, že za den vzniku onemocnění jest považovati den, kdy lékařské ošetřování a poskytnutí léků stalo se nutným; nemůže proto rozhodovati, kdy pojištěnec lékařskou pomoc vyhledal nebo onemocnění pojišťovně ohlásil. — Výklad ten platí ovšem i pro ustanovení nahoře cit. § 32, podle něhož jest pak za »ohlášeni po onemocněnk považovati ohlášení, k němuž došlo teprve po té, kdy pojištěnec lékařského ošetření a poskytnutí léků potřeboval, kdežto skutečnost, že pojištěnec lékařskou pomoc skutečně vyhledal nebo nemoc pojišťovně ohlásil teprve po přihlášení k pojišťovně, jest bez jakéhokoli významu. Názor opačný nemůže býti právem opřen o poukaz — jak to činí stížnost, — že kdyby onemocnění podle § 32 nemoc. zák. nemělo býti připjato k datu, kdy se pojištěnec nemocným ohlásil, nýbrž bylo posuzováno podle skutečného vzniku nemoci, byl by zaměstnavatel, který přijal do svých služeb zaměstnance již nemocného, v každém případě stižen náhradní povinností podle § 32 nemoc, zák., kdyby se zaměstnanec po přihlášce k pojištění ohlásil nemocným. Stížnost tu přehlíží, že základním předpokladem, za něhož podle § 32 nemoc. zák. stihá zaměstnavatele náhradní povinnost podle tohoto ustanovení, jest skutečnost, že zaměstnavatel nedostál své ohlašovací povinnosti, a že tedy sankce § 32 padá, jestliže zaměstnavatel své ohlašovací povinnosti vyhověl, to jest zaměstnance podle § 31 nejpozději třetího dne po započetí zaměstnání k pojištění přihlásil. — — —

Citace:

Č. 10322. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 418-421.