Č. 10599.

Samospráva obecní. — Řízení správní: I. Usnesení obecního zastupitelstva o zavedení obecní dávky podle § 38 zák. č. 329/ 1921 Sb. má povahu usnesení rozpočtového; o odvolání proti němu rozhoduje tedy — jde-li o město statutární — zemský výbor. — II. Proti usnesení zem. výboru, schvalujícímu pravidla pro vybírání obecní dávky, není poplatník legitimován ke stížnosti na nss.
(Nález ze dne 8. června 1933 č. 10171.)
Prejudikatura: ad I: Boh. A 9645, 9959, 10199/32; ad II: Boh. A 3679/24.
Věc: Adolf K. v O. proti zemskému úřadu v Brně a proti zemskému výboru v Brně o vybírání obecní dávky z nájemného. Výrok: Rozhodnutí zemského úřadu v Brně ze 13. prosince 1930 zrušuje se pro nezákonnost; pokud stížnost směřuje proti usnesení zemského výboru v Brně, uveřejněnému vyhláškou městského úřadu v O. z 18. prosince 1930, odmítá se pro nepřípustnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Opavě usneslo se dne 26. září 1930 vybírati od 1. ledna do 31. prosince 1931 obecní dávku z nájemného podle výběrčích pravidel, shodných se vzorcovými pravidly. Odvolání Adolfa K. a spol. bylo nař. rozhodnutím zem. úřadu ze 13. prosince 1930 zamítnuto. Usnesením zem. výboru, intimovaným zemským presidentem výměrem ze 13. prosince 1930 a uveřejněným vyhláškou městského úřadu v O. z 18. prosince 1930, bylo pak uděleno povolení k vybírání usnesené obecní dávky z nájemného na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1931.
Stížnost směřuje především proti rozhodnutí zem. úřadu, kterým bylo odvolání strany zamítnuto. Nss musil nejdříve z moci úřední zkoumati, zdali zem. úřad byl k vydání tohoto rozhodnutí příslušným.
Obecní finanční novela č. 329/21 rozlišuje usnesení o rozpočtu v užším slova smyslu (§ 6), které se týká úpravy jednotlivých výdajových a příjmových položek (třeba dodatečných, § 11), a pak zvláštní rozpočtové usnesení, jehož předmětem jest úhrada schodku nastavšího tím, že k úhradě výdajů nestačí jiné příjmy, a které pozůstává v tom, že se obecní zastupitelstvo usnese na vybírání příspěvků, poplatků, dávek a naturálních plnění (§ 24). K dávkám patří podle této zákonné terminologie pak nejen přirážky (§§ 30, 31, 33, 34), nýbrž i dávky v užším slova smyslu (§§ 35 a 38).
Usnesení obecního zastupitelstva, kterým se zavádí obecní dávka, jest tudíž rozpočtovým usnesením v širším slova smyslu. Aby byl pro takovéto usnesení zachován stejný postup jako pro rozpočtové usnesení ve smyslu § 6, stanovil zákon v § 40, že pro usnesení o obecních dávkách (stejně jako o příspěvcích, poplatcích a naturálních plněních), jest obdobně použiti ustanovení odst. 2 až 5 § 6. Platil tedy před účinností organisačního zákona pro všechna tato usnesení stejný instanční postup.
Podle odst. 1 § 3 zák. č. 77/27 rozhoduje pak o odvolání podaném proti usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu okresní výbor, a o od- volání proti usnesení o rozpočtu měst s vlastním statutem výbor zemský. Jak nss v nálezech Boh. A 9645/32 a 9959/32 dovodil, nebylo toto ustanovení dotčeno zákonem č. 125/27, zejména jeho §em 99, takže o odvoláních proti rozpočtu měst statutárních rozhoduje i za účinnosti zák. č. 125/27 zem. výbor.
Odst. 1 § 3 zák. č. 77/27 mluví sice všeobecně o usnesení o »rozpočtu« a nezmiňuje se zvláště o usneseních učiněných ve smyslu §§ 24 a 40 zák. č. 329/21 k úhradě rozpočtového schodku; leč podle toho, co bylo dříve uvedeno, nelze tohoto usnesení odtrhnouti od celého rozpočtového usnesení, jehož tvoří jen část, a nemůže proto činiti rozdílu, jestliže usnesení to se nestalo současně se schválením celého rozpočtu, nýbrž bylo učiněno samostatně. Nutno proto míti za to, že podle odst. 1 § 3 zák. č. 77/27 mělo býti přenecháno rozhodování o těchto usneseních okresnímu výboru, resp. výboru zemskému (viz též nál. Boh. A 10199/32). Nebyl tedy žal. zem. úřad v daném případě příslušným rozhodovati o odvolání st-le proti zavedení dávky z nájemného, jehož nerozlučnou část tvoří usnesení o pravidlech výběrčích. jest proto rozhodnutí zem. úřadu nezákonné a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Stížnost obrací se pak proti usnesení zem. výboru, kterým byla výběrčí pravidla schválena, a uplatňuje, že ke schválení nebyl oprávněn zem. výbor, nýbrž pouze vláda. V tomto ohledu nemohl však nss st-li přiznati legitimaci ke stížnosti, neboť jde zde o výrok dohlédacího úřadu vydaný podle odst. 2 § 38 a odst. 1 § 35 zák. č. 329/21. Proti takovému opatření dozorčího úřadu, kterým se upravuje pouze poměr mezi subjektem podléhajícím dozoru, totiž obcí, a úřadem dozorčím, nemůže se poplatník podle stálé judikatury nss-u (viz zejména Boh. A 3679/24) u tohoto soudu v zásadě brániti. Tím mu však není zabráněno, aby své námitky proti platnosti takto schválených pravidel po případě neuplatnil, až mu dotyčná dávka bude uložena.

Citace:

č. 10599. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1103-1105.