Č. 10298.

Pojištění nemocenské: Pojistné povinnosti podle zák. č. 268/19 podléhá domácký dělník, třebas živn. práce nevykonává na základě poměru pracovního nebo služebního a třebas je vykonává na zakázku jako zaměstnání vedlejší.
(Nález ze dne 24. ledna 1933 č. 1156.)
Prejudikatura: Boh. A 8328/30
Věc: František N. v N. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se provadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 22. března 1926 rozhodla .osp v Náchodě na základě ustanovení § 41 odst. 1 nemoc. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., že st-l je povinen zaplatiti dodatečně okresní nemocenské pokladně v N. nemocenské pojistné příspěvky za Antonína B., domáckého tkalce v B., až do 13. dubna 1924, a to vzhledem k ustanovení § 3 odst. 2 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z. od 1. července 1919, neboť konaným šetřením a výslechem svědků bylo zjištěno, že Antonín B. pracoval pravidelně od r. 1915 do 13. dubna 1924 pro st-lův tkalcovský závod v N. jako domácký tkadlec a podléhal tudíž podle výslovného ustanovení § 1 odst. 2 nemoc. zák. ve znění novely z 15. května 1919 č. 268 Sb. nemocenské pojistné povinnosti, a to ode dne 1. července 1919. Že Antonín B. při tom krátkou dobu byl také faktorem, t. j. přijímal surovinu od st-le, dodával jiným tkalcům ke zpracování a hotové zboží zase st-li odváděl, jest při celkovém a pravidelném jeho zaměstnání pro st-lův závod jako domáckého tkalce vůbec nerozhodno, neboť hlavním zaměstnáním jeho v této době bylo rovněž domácké tkalcovství, a práce faktorské vykonával při tom jen příležitostně jako zaměstnání vedlejší a vždy jen poměrně krátký čas.
Rozhodnutím z 25. července 1927 nevyhověla zsp v Praze odvolání a potvrdila v odpor vzatý výměr z důvodů v něm uvedených s podotknutím, že Antonín B. pracoval pro st-le teprve od r. 1917, poněvadž provozuje živnost tkalcovskou teprve od tohoto roku. Pokud jde o námitku, že Antonín B. pracoval pouze příležitostně, kdy mu zbýval čas, připomenuto, že domáčtí dělníci podléhají podle zák. č. 268/19 pojistné povinnosti, i když jejich živn. zaměstnání jest zaměstnáním vedlejším. Záleží jediné na tom, že zaměstnání to jest jejich zaměstnáním pravidelným, což v daném případě vzhledem na dlouhou dobu tohoto pracovního poměru jest prokázáno.
Po provedeném šetření vyslovilo min. soc. péče nař. rozhodnutím, že st-lovu odvolání nevyhovuje a v odpor vzaté rozhodnutí potvrzuje z důvodů v něm uvedených s dodatkem, že i z výsledku dodatečného šetření jde najevo, že Antonín B. pracoval pro st-le jako domácký dělník od 1. července 1919 do 13. dubna 1924 a že zaměstnání Antonína B. jako domáckého tkalce bylo jeho zaměstnáním pravidelným, ba dokonce i hlavním. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
V § 1 odst. 1 nemoc. zák. ve znění novely č. 268/19 jest stanoveno, že pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnáni nebo příležitostně. Dále se stanoví v odst. 2, že pojištěni jsou také domáčtí dělníci, t. j. osoby, jež nejsouce živnostníky podle řádu živn., pravidelně a nikoli pouze příležitostně vykonávají živn. práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu, i tenkráte, byla-li jim práce přidělena osobami zprostředkujícími (skladovými mistry a pod.).
Prvou otázkou, kterou se jest nss-u zabývati vzhledem ke stanovisku stížnosti, jest, zda ustanovení 1. odstavce, jež výkon prací neb služeb podrobuje pojistné povinnosti jen tenkráte, děje-li se na základě poměru pracovního nebo služebního a pojistnou povinnost vylučuje, jde-li o zaměstnání vedlejší, platí též pro pojistnou povinnost domáckých dělníků, o nichž jest dáno vzláštní ustanovení v odst. 2, čili jinými slovy, zda předpoklady pojistné povinnosti domáckých dělníků jsou určeny nejen zvláštním ustanovením odst. 2, nýbrž i rámcovým předpisem odst. 1.
Otázkou tou zabýval se nss již v několika svých nálezech, tak na př. v nál. Boh. A 3834/24 a 8328/30 a z důvodů, na něž lze poukázati podle ustanovení § 44 jedn. řádu, dospěl v nich k závěru, že zákon neztotožňuje domácké dělníky pojmově s osobami podrobenými povinnému pojištění podle odst. 1 a že pojistnou povinnost domáckých dělníků sluší posuzovati výhradně podle ustanovení odst. 2, kdežto hlediska, jež jako předpoklady pojistné povinnosti jsou stanoveny v odst. 1, jsou pro pojistnou povinnost domáckých dělníků zcela nerozhodna.
Pak ovšem jest domácký dělník podroben pojistné povinnosti přes to, že živn. práce nevykonává na základě poměru pracovního nebo služebního, a není z pojistné povinnosti vyloučen skutečností, že živn. práce na zakázku vykonává jako zaměstnání vedlejší, když tyto předpoklady jako podmínky pojistné povinnosti nebo výluky z ní v odst. 2 stanoveny nejsou.
Nepochybil proto žal. úřad, jestliže uvažuje o pojistné povinnosti Antonína B. jako domáckého dělníka těmto hlediskům podle odst. 1 nepřiznal významu, nýbrž posoudil ji výhradně podle odst. 2. Vychází-li stížnost z názoru opačného, není v tomto směru důvodná.
Stížnost ovšem nebrojí proti nař. rozhodnutí jen tímto názorem, jehož bezdůvodnost právě byla uznána, nýbrž vznáší na spor další otázku, lze-li na Antonína B. vůbec pohlížeti jako na domáckého dělníka, jak jest ve smyslu cit. 2. odstavce pojistné povinnosti podroben. Uvádí tu stížnost, že Antonín B. sice také jako domácký dělník zpracovával pro st-le bavlnu, kterou mu st-l ke zpracování dával, že však se to dělo jen ve zcela nepatrné míře, kdežto ostatní část bavlny dával zpracovati jiným domáckým dělníkům, které si sám zjednával a vyplácel, jichž tedy sáni byl zaměstnavatelem, že dále jako domácký dělník pracoval i pro jiné zaměstnavatele a že konečně vystupoval i jako samostatný podnikatelživnostník, neboť kromě bavlny ke zpracování mu dané sám na vlastní účet bavlnu nakupoval, zpracovával nebo zpracovávati dával a různým podnikatelům, mezi nimi i st-li, prodával, jsa kromě toho chalupníkem, jehož hlavním zaměstnáním bylo zemědělství.
K těmto vývodům stížnosti je předem poznamenati, že závěrečný poukaz, že Antonín B. byl chalupníkem, jehož hlavním zaměstnáním bylo zemědělství, vybočuje z okruhu ostatních vývodů, jimiž se st-l snaží dovoditi nepřípustnost povinného pojištění Antonína B. s hlediska odst. 2, a míří na ustanovení odst. 1, jenž z pojistné povinnosti vylučuje zaměstnání vedlejší, a jest proto vyřízen úvahou, jež byla podána v první části tohoto nálezu. V této druhé části nálezu jest proto poukaz ten ponechati beze zřetele a jest přihlédnouti jen k poukazům zbývajícím.
V jejich rámci bylo pak uvážiti:
Již nahoře bylo citováno ustanovení § 1 odst. 2 zák. nemoc, ve znění novely č. 268/19, které praví, že pojištěni jsou také domáčtí dělníci, t. j. osoby, jež nejsouce živnostníky podle řádu živn., pravidelně a nikoliv pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu i tenkráte, byla-li jim práce přidělena osobami zprostředkujícími (skladovními).
Z tohoto ustanovení jde, že stížnost zcela bezdůvodně popírá pojistnou povinnost Antonína B. proto, že jako domácký dělník nepracuje jen pro st-le, nýbrž i pro jiné zaměstnavatele, neboť uvedený předpis stanoví pojistnou povinnost výslovně i pro případ práce na zakázku několika zaměstnavatelů, a nemůže proto uvedená skutečnost proti zásadní pojistné povinnosti domáckého dělníka býti právem namítána.
Zbývají pak již jen dvě námitky. Předně, že Antonín B. bavlnu jemu ke zpracování odevzdanou nezpracovával sám, nýbrž dával ji z části zpracovávati jinými domáckými dělníky, které sám zjednával a platil, čímž po názoru stížnosti přestal býti Antonín B. domáckým dělníkem, jak pojem ten má na mysli cit. předpis 2. odst., stav se sám podnikatelem, jenž dává zboží vyráběti domáckými dělníky, a za druhé, že Antonín B. mimo bavlnu ke zpracování mu dávanou sám na vlastní účet bavlnu nakupoval, zpracovával nebo zpracovávati dával a různým podnikatelům, mezi nimi i st-li, prodával, z čehož stížnost dovozuje, že Antonín B. v této své činnosti byl živnostníkem podle živn. řádu a pak ovšem pojistné povinnosti podle cit. 2. odst. § 1 nepodléhal, když podle tohoto předpisu jsou domáčtí dělníci podrobeni pojistné povinnosti jen potud, pokud nejsou živnostníky podle živn. řádu.
Obě tyto námitky vznesl st-l již ve svém odvolání, leč žal. úřad nezaujal k nim v nař. rozhodnutí stanoviska, nezabývaje se jimi ani po stránce právní, ani případně po stránce skutkové. Tím jednak znesnadnil st-li obranu, jednak znemožnil nss-u, aby zákonnost nař. rozhodnutí, jež ve věci st-lovo odvolání zamítlo, bezpečně mohl přezkoumati, pročež zakládá nedostatek ten podstatnou vadu řízení.

Citace:

Č. 10298. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 361-363.