Č. 393.

Zabírání bytů: * Byt nelze pokládati za neobývaný ve smyslu § 6, odst. 2 nař. vl. ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n., je-li obýván podnájemníkem.
(Nález ze dne 28. dubna 1920 č. 3581.)
Věc: Eduard a Jack Ringler v Praze (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy), pak Dr. Artur a Elsa Bergmannovi ve Vídni proti společnému bytovému úřadu v Praze stran zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zabral společný bytový úřad v Praze usnesením senátu ze dne 3. listopadu 1919 na základě § 6 nařízení vlády republiky československé ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. byt o 4 pokojích s kuchyní a příslušenstvím najatý Drem Arturem Bergmannem v domě čp. 95 na Král. Vinohradech, Sadová ul. 3 v III. poschodí z důvodu, že nájemce zdržuje se trvale ve svém bydlišti v Liberci a byt není déle 4 neděl obýván.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Ačkoliv žalovaný úřad ve svém rozhodnutí výslovně neuvedl, o který z důvodů v § 6 nařízení ze dne 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. vypočtených svůj výrok o zabrání bytu opírá, vychází z důvodů naříkaného rozhodnutí na jevo, že jest založeno na předpisu odst. 1 č. 2 § 6 cit. nař. Tento předpis zákona dovoluje zabrati byt, který jest sice zařízen k obývání, ale ve skutečnosti není aspoň po 4 neděle obýván.
Naříkané rozhodnutí, vyslovujíc zabrání bytu, zřejmě vycházelo z právního náhledu, že byt, který není obýván majitelem, v daném případě stěžovately Drem Arturem a Elsou Bergmannovými jako nájemníky, může býti zabrán ve smyslu nař. o zabírání bytů, byť i byl obýván osobami, které odvozují právo k užívání bytu od vlastního majitele bytu, v daném případě podnájemníky. To vysvítá z důvodů naříkaného rozhodnutí, v nichž zdůrazněna jest okolnost, že nájemce se zdržuje trvale v Liberci. Avšak tento názor je právně mylný. Zákon, mluvě všeobecně o bytu prázdném, neobývaném a čas od času obývaném, nerozeznává mezi osobami, které byt obývají neb obývati mohou, ale neobývají, a neváže žádné právní důsledky na to, zdali obývá byt vlastník domu či nájemník nebo podnájemník. Naopak v § 8 prohlašuje zákon všecky tyto osoby za súčastněné na zabrání bytu.
Žalovaný úřad zjistil prohlídkou bytu dne 15. září 1919 vykonanou, že v zabíraném bytě bydlí Eduard, Jack, Alfréd, Leon a Genie Ringlerovi a Genie Ringlerová prohlásila tehdy jménem majitelů bytu vůči úřednímu orgánu, že svrchu jmenovaní bydlí v zabíraném bytě asi 3 měsíce, majíce jej najatý od Dra Bergmanna.
Tyto okolnosti, které nebyly ani popřeny, tím méně vyvráceny, vylučují však zabrání bytu z důvodu odst. 1 č. 2 § 6 cit. nař. a bylo proto naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 280-281.