Č. 6664.

Honební právo (Čechy): Zsv, rozhoduje jako stolice odvolací ve věci pronájmu honitby, může naříditi i jiný způsob pronájmu, než na kterém se usnesl honební výbor.
(Nález ze dne 23. června 1927 č. 18236/26).
Věc: Honební výbor ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 9. prosince 1923 měla býti ve veř. dražbě pronajata honitba ve V. Dražba zůstala bez výsledku, protože byla vydražiteli uložena v draž. podmínkách povinnost hraditi škody zvěří způsobené. Na to se usnesl hon. výbor dne 18. prosince 1923 na podmínkách, za kterých pronajme společenstevní honitbu. V podmínkách stanoveno mimo jiné, že se honitba pronajímá bez náhrady škod zvěří způsobených, že nájemce bude povinen připustiti ke střílení domácí uchazeče z obce, i že si hon. výbor vyhrazuje posouzení schopnosti co do vyhovění podmínkám, a není pro něj závaznou nejvyšší nabídka.
Podle protokolu z 23. prosince 1923 pronajal hon. výbor honitbu ve V. Stanislavu P. za nájemné ročních 500 Kč a za podmínek shora uvedených.
Osk výměrem z 2. března 1924 schválila pronájem ten a zamítla stížnost Františka V. a spol., poněvadž hon. výboru náleží po uvážení okolností usnášeti se na pronájmu honitby, nájemné pak 500 Kč, jehož bylo nájmem z volné ruky dosaženo, přesahuje dosavadní nájemné 20 Kč, které platil st-l František V.
K další stížnosti Františka V. a spol. zrušil zsv nař. výměrem toto rozhodnutí osk, jakož i pronájem sporné honitby z volné ruky a uložil hon. výboru, aby dal honitbu pronajmouti veř. dražbou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost především namítá, že hon. výboru a osk-i jako úřadu dozorčímu jest ponecháno rozhodnouti se podle volného uvážení okolností pro ten či onen způsob pronájmu honitby, a že zsv-u náleží jen jako stolici odvolací přezkoumati, bylo-li v daném případě šetřeno předpisů § 13 hon. zák., aniž mohl úřad ten ve věci samé rozhodnouti dle svého volného uvážení. Námitce té nemohl nss dáti za pravdu. Hranice rozhodovací pravomoci úřadů honebních sluší dle ustálené judikatury hledati v ustanovení § 23 hon. zák. Dle tohoto ustanovení dohlížejí dohlédací úřady, zdali bylo šetřeno předpisů zákona daných v §§ 2, 4, 6, 8—22, tedy také zdali bylo šetřeno ustanovení § 13, dle něhož o způsobu pronájmu sluší rozhodnouti »po uvážení okolností«. Rozhodujíce o způsobu pronájmu v pořadu instančním, jsou tedy hon. úřady oprávněny zkoumati, zdali dané okolnosti byly vskutku náležitě uváženy, a shledají-li, že náležitě uváženy nebyly, jsou povinny právě proto, že mají rozhodnouti ve věci, samy všechny pro věc významné momenty uvážiti a oceniti, a to tím spíše, ježto by jinak, řešíce spory vzniklé mezi členy společenstva a hon. výborem, nemohly poskytnouti právům členů společenstva náležité ochrany, kdyby hodnocení skutečností pro výsledek sporu rozhodných bylo vloženo do rukou jedné ze stran tohoto sporu, to jest do rukou hon. výboru.
Důsledkem toho, že žal. úřad, rozhoduje ve věci, jako instance odvolací má právo sám skutečnosti pro výkon práva honitby směrodatné hodnotiti, jest, že může naříditi i jiný způsob pronájmu, než na jakém se usnesl hon. výbor, a může také, shledá-li, že by pronájem veř. dražbou za zmíněných draž. podmínek více hověl daným okolnostem, než pronájem z volné ruky, uložiti hon. výboru pronájem honitby dražbou.

Citace:

č. 6664. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 90-91.