Č. 6640.

Dávky za úřední úkony: * Předepsání dávky za udělení státního občanství je přípustno, bylo-li státní občanství uděleno po 8. květnu 1925 (§ 15 nař. č. 163/1925), i když straně před tím bylo toto udělení zajištěno pro případ, že prokáže svoje propuštění z dosavadního státního občanství.
(Nález ze dne 14. června 1927 č. 12997).
Věc: Ing. Karel St. v Brně (adv. Dr. Em. Czech z Brna) proti ministerstvu vnitra o dávku za udělení státního občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byla výnosem zsp-é v Brně ze 13. března 1924 na základě přípovědi dom. práva v Brně přislíbeno propůjčení stát. občanství čsl. s podmínkou, že předloží listinné osvědčení o propuštění z dřívějšího státního svazku anebo o pozbytí svého dřívějšího státního občanství. Výnosem téže zsp-é ze 17. srpna 1925 bylo pak st-li na základě propouštěcího osvědčení min. vnitra v Budapešti uděleno čsl. státní občanství a byla mu současně vyměřena dávka za úřední úkony ve výši 5000 Kč.
Odvolání st-le, vytýkající, že dávka nemohla býti vůbec předepsána, poněvadž st-1 nabyl nároku na udělení stát. občanství již výnosem zsp-é ze 13. března 1924, tedy v době, kdy zák. č. 53/25 ještě nebyl v platnosti, a že dávka neodpovídá jeho majetkovým poměrům, poněvadž nemá žádného jmění, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, ježto st-li bylo státní občanství čsl. uděleno za platnosti cit. zák. a výše dávky jest vzhledem k zjištěnému příjmu st-le přiměřená.
Stížnost vytýká především, že st-li bylo výnosem ze 13. března 1924 přislíbeno státní občanství pod jedinou podmínkou, totiž prokáže-li propuštění ze státního svazku uherského, což také učinil. Tím nabyl st-1 právního nároku na udělení stát. občanství a nemohla mu býti výnosem ze 17. srpna 1925 uložena další podmínka, totiž aby zaplatil dávku za úřední úkon, tím méně, když v době vydání dekretu ze 13. března 1924 zákon č. 53/25 nebyl ještě v platnosti.
K těmto vývodům jest především podotknouti, že uložení dávky za úřední úkon není žádnou podmínkou, pod kterou státní občanství se uděluje, nýbrž povinnost k placení této dávky nastává právě udělením stát. občanství a platí se za tento úřední úkon, jest tedy důsledkem toho, že státní občanství bylo uděleno.
Pokud stížnost vytýká, že st-1 nabyl právního nároku na udělení stát. občanství již dekretem ze 13. března 1924, kdy zákon č. 53/25 ještě nebyl účinným, stačí poukázati na povahu předmětné dávky, která se platí za udělení stát. občanství (odst. 2. § 2 cit. zák. a pol. B 1 vl. nař. č. 163/25). Skutečné udělení stát. občanství, které jest pro uložení dávky jedině směrodatné, je však možné teprve tehdy, když bylo konstatováno, že dotyčná osoba není již státním občanem státu cizího, neboť podle § 4, odst. 3 úst. listiny nemůže býti příslušník cizího státu zároveň příslušníkem čsl. republiky. To se u st-le stalo teprve výnosem ze 17. srpna 1925, tedy v době, kdy zákon č. 53/25 byl již v platnosti.
Vzhledem k tomuto stavu věci neměl nss důvodu zkoumati otázku pro rozhodnutí o dávkové povinnosti bezvýznamnou, zda totiž st-l výnosem ze 13. března 1925 nabyl práva na udělení čsl. státního občanství, neboť i kdyby tomu tak bylo, neznamenalo by to ještě skutečné jeho udělení ve smyslu cit. zákona.

Citace:

č. 6640. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 45-46.