Č. 6649.

Pozemková reforma: Je nezákonné, jestliže stpú k žádosti vlastníka za ponechání nemovitostí podle § 20 příd. zák. — zjistiv, že některé ze žádaných nemovitostí krásami přírodními jsou a některé nejsou, — rozhodne záporně o poslednějších, avšak rozhodnutí o prvnějších odloží.
(Nález ze dne 17. června 1927 č. 13401.)
Věc: Dr. Klement M. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu o ponechání nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo rozhodnouti o nároku dle § 20 příd. zák. na propuštění parcely čís. ... a části parcely čís. ... v K., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:— — —
Nař. výměrem ponechal žal. úřad st-li podle § 20 příd. zák. nemovitosti o výměře 95 ha 01 a 48 m2, naproti tomu zamítl však žádost za ponechání nemovitostí reklamovaných jako »lázně a zasílatelství zřídla v K.« až na lázeňský park, ohledně něhož rozhodnutí odložil, a uvedl, že plochy ony nespadají pod ustanovení § 20 příd. zák. O stížnosti uvážil nss takto:
Mezi plochy, jež žal. úřad neuznal ani krásou přírodní, ani památkou stavební, patří i stav. plocha č. k. ..., vila M., lázeňský hotel, lesní parcely za ním se nacházející, vodovod z R-ova pramene a zasílatelství zřídla s příslušnými budovami a pozemky. St-l má za to, že nemovitosti, jsouce určeny jednak k ubytování lázeňských hostí a procházkám jejich, jednak k zužitkování R-ova pramene, tvoří nutnou hospodářskou souvislost s nemovitostmi prohlášenými za krásy přírodní, a spatřuje nezákonnost a vady řízení v tom, že žal. úřad, aniž hospodářskou souvislost těchto parcel s ostatními nemovitostmi jako jeden celek reklamovanými zjistil, žádost za jich ponechání zamítl před tím, než rozhodl o ponechání hlavních nemovitostí za přírodní krásu uznaných.
Dle první věty § 20 příd. zák. má stpú přihlížeti i k tomu, aby nebyly rušeny krásy přírodní; druhá věta tohoto zákonného ustanovení dává vlastníku nárok užší, to jest nárok na ponechání ploch, které jsou věnovány parkům přírodním a které slouží jinak k okrase krajiny, a jichž účelem jest zachovati ukázky původního rázu krajinného. Na rozdíl od historických památek, kde § 20 příd. zák. dává vlastníku nárok i na jejich okolí, úzce s nimi související, přiznává zákon vlastníku nárok jen na ponechání nemovitostí, pokud jsou plochami shora uvedenými, nikoliv však i na ponechání ploch dalších, jež krásou přírodní nejsou. Chce-li zákon v § 20 příd. zák. chrániti určité nemovitosti jen jako krásy přírodní, pak hledisko to pojmově vylučuje jakýkoliv zřetel na hospodářské poměry a vztahy jejich k nemovitostem jiným, a nelze proto z hospodářské souvislosti určitých nemovitostí s nemovitostmi prohlášenými za krásu přírodní vyvozovati nárok, aby i takové nemovitosti byly vlastníku podle § 20 příd. zák. ponechány.
Není-li takového nároku, pak není ani nezákonným ani vadným, když žal. úřad otázku hospodářské závislosti v daném případě znalecky nezjišťoval, ani otázkou tou jinak se nezabýval, a není tudíž ani nezákonným ani vadným, když žal. úřad odepřel nemovitosti shora uvedené vlastníku ponechati dle § 20 příd. zák.
Stížnost namítá dále, že žal. úřad, nemaje k tomu důvodů, vyslovil, že odkládá své rozhodnutí o nemovitostech, jež při místním šetření byly shledány krásami přírodními. Nss shledal stížnost po této stránce důvodnou.
St-l reklamoval v řízení správním »lázně a zasílatelství zřídla v K.« jako jeden celek podle § 20 příd. zák. Žal. úřad o žádosti té vykonal šetření a zjistiv, že některé nemovitosti přírodní krásou jsou, a jiné přírodními krásami nejsou, zamítl žádost co do nemovitostí, jež nejsou krásou přírodní, avšak co do ostatních nemovitostí přes to, že veškeré předpoklady pro meritorní vyřešení žádosti byly zjištěny, současně nerozhodl, nýbrž vyslovil, že rozhodnutí své odkládá na dobu pozdější. Po názoru nss-u neměl žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, důvodu, aby co do nemovitostí, o nichž bylo zjištěno, že přírodní krásou jsou, své rozhodnutí na dobu pozdější odkládal. V tom shledal nss nezákonné odepření povinnosti úřadu rozhodnouti o žádosti k němu vznesené a zrušil proto v této části nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 60-61.