Č. 6717.

Nemocenské pojišťování (Slovensko) : Kdy je vyhověno odhlašovací povinnosti podle § 14 zák. čl. XIX : 1907?
(Nález z 13. září 1927 č. 18895.)
Věc: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Humenném proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stížnosti Michala F. do předpisu nemoc. poj. příspěvků stěžující si pokladnou za čtyři žence za dobu od 20. července do 5. listopadu 1924 vyhověl okr úřad v Humenném výměrem 1. ledna 1926 s poukazem na § 14 zák. čl. XIX : 1907 a osvobodil Michala F. od zaplacení těchto příspěvků, vzav na základě výpovědi Marie F. a Arona B. za dokázáno, že F. jmenované zaměstnance v měsíci červenci řádně odhlásil, t. j. odhlášku vyplnil, do obálky dal a do poštovní schránky vhodil a dovodiv z toho, že nemohla proto pokladna, i kdyby odhláška tam nebyla došla, předepsati příspěvky až do 4. listopadu 1924, kdy zaměstnavatel s pokladnou opětovně sdělil, že zmíněné zaměstnance ještě v měsíci červenci 1924 odhlásil.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání stěžující si pokladny z tohoto výměru z důvodů v něm uvedených podotýkajíc, že svědeckou výpovědi v případě nedostatku potvrzení pokladny o učiněné odhlášce jest skutečnost odhlášení dostatečně prokázána.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí založeno jest na předpisu §u 14 zák. č. XIX : 1907, jenž v odstavci prvém ukládá zaměstnavateli, aby vystoupení zaměstnanců, pojistné povinnosti podrobených, ze zaměstnání oznámil okresní dělníky pojišťující pokladně do osmi dnů od výstupu ze zaměstnání, a v odstavci třetím stanoví následky spojené se zanedbáním této odhlašovací povinnosti.
Z nař. rozhodnutí, jež převzalo důvody prvé stolice, jest patrno, že úřad stojí na právním stanovisku, že odhlašovací povinnosti dle cit. odst. 1 § 14 zák. čl. XIX/1907 jest vyhověno již tím, je-li odevzdána odhláška poštovní dopravě s určením pro pokladnu. Zda tento výklad řečené normy jest správný, nemůže nss zkoumati, poněvadž v tom směru stížnost nemá konkretisované námitky, namítajíc jedině, že žal. úřad zamítl námitku stěžující si pokladny, že zaměstnavatel zmeškav lhůtu §u 14 cit. zák. jest povinen platiti příspěvky až do dojití odhlášky, použiv neprávem svědeckých výpovědí, ač svědky dokazovati přihlášku nebo odhlášku není přípustno vzhledem k ustanovení §u 16 cit. zákona. Tím brojí stížnost toliko proti způsobu, kterým úřad skutkově zjistil, že odhláška zaměstnavatelem byla stěžující si pokladně včas odeslána.
Tu třeba poznamenati, že zásada volného hodnocení důkazů, jež řízení správní vůbec ovládá, má ten smysl, že přípustnost průvodních prostředků a průvodní moc jejich není zákonem samým závazně vymezena, nýbrž že je ponecháno úřadu, aby sám uvážil, zda ten který průvodní prostředek jest připustiti, a aby sám dle pravidel logicky ocenil průvodní moc jednotlivých připuštěných průvodů. Z této zásady není výjimky, ani pokud jde o úřední zjišťování fakta přihlášky neb odhlášky zaměstnanců pojistné povinnosti nemocenské podléhajících, zejména nemá stížností dovolaný § 16 zák. čl. XIX : 1907 — ukládající pokladně vydati stranám potvrzení o došlé přihlášce a odhlášce — žádného ustanovení toho obsahu, jak stížnost tvrdí, že svědky dokazovati přihlášku nebo odhlášku není přípustno.
Je-li tomu tak, nelze shledati nesprávným, když úřad okolnosti, jež považoval pro spor za rozhodné, zjišťoval průvody jinými, zejména svědky, když listinný průvod v §u 16 nem. zák. uvedený nebyl nebo nemohl býti produkován. Stížnost, jež jiných námitek neuplatňuje, bylo proto zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6717. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 184-185.