Čís. 11338.
Spoluvlastník, jenž se domáhá žalobou podle § 37 ex. ř., by byla prohlášena za nepřípustnou exekuce co do jeho spoluvlastnického podílu na zabavených věcech, nemůže se domáhati odkladu exekuce co do dalších spoluvlastnických podílů na zabavených věcech. Složení jistoty podle § 44, druhý odstavec, ex. ř. lze uložiti i tomu, k jehož žádosti byl povolen odklad.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1932, R I 1043/31.)
Otakar Č. domáhal se žalobou podle § 37 ex. ř., by byla prohlášena za nepřípustnou exekuce co do jeho spoluvlastnického podílu na zabavených movitostech, t. j. jedné jich třetiny. Návrhu jeho, by byla exekuce na movitosti odložena až do pravoplatného rozhodnutí o tomto sporu, soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že zamítl návrh na odklad exekuce co do dvou spoluvlastnických třetin zabavených věcí, povolil však odklad co do jedné spoluvlastnické třetiny zabavených věcí pod podmínkou, že Otakar Č. složí jistotu 6000 Kč. Důvody: Otakar Č. tvrdí v žalobě o nepřípustnost exekuce podle § 37 ex. ř., s níž spojil návrh na odklad exekuce, že mu patří spoluvlastnictví k jedné třetině zabavených svršků. Nemohl tudíž prvý soud exekuci odložiti ve větším rozsahu, než žalobou jest dotčena. Exekuční soud však právem povolil podle § 42 čís. 5 ex. ř. odklad exekuce ohledně jedné třetiny zabavených svršků, patřící Otakaru Č-ovi, ježto byla podána žaloba vylučovací ohledně těchto svršků. Při usnesení o odkladu exekuce jest však přihlížeti nejen k následkům spojeným pro třetí osobu, která podala vylučovací žalobu, s pokračováním v exekuci, nýbrž i uvážiti vliv odkladu exekuce na včasné uspokojení vymáhajícího věřitele. Pokud jest se obávati ohrožení vymáhajícího věřitele, jest uložiti navrhovateli dostatečné zajištění, by vykonatelný nárok vymáhajícího věřitele bez jakékoliv újmy pro něho byl uskutečněn. Jisto jest, že v souzeném případě odkladem exekuce vymáhající věřitel jest ohrožen, neboť přirůstají další úroky a útraty a pohledávka se zvětšuje a i zabavené svršky trpí odkladem škodu. S ohledem na to, an odklad exekuce ohrožuje uspokojení vymáhajícího věřitele, měl prý soud povolení odkladu učiniti závislým na složení dostatečné jistoty navrhovatelem, jak jest ustanoveno v § 44 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Otakara Č-a. Důvody:
Žalobou podle § 37 ex. ř. domáhá se stěžovatel, aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou co do jeho spoluvlastnického podílu na zabavených věcech, t. j. jedné jich třetiny. Tomu-li tak, právem zamítl rekursní soud jeho návrh na odklad exekuce co do dalších dvou třetin spoluvlastnictví a nemůže se stěžovatel cítiti stiženým tímto výrokem napadeného usnesení, jak správně uvádí rekursní soud. Názor stěžovatelův, že neprávem mu bylo uloženo napadeným usnesením složení jistoty, ježto prý podle druhého odstavce § 44 ex. ř. lze uložiti složení jistoty jen dlužníku, neobstojí, ježto ustanovení prvé věty, druhého odstavce § 44 ex. ř., jest vyložiti v souvislosti s druhou větou téhož odstavce, která připouští uložení jistoty zcela povšechně i tomu, k jehož žádosti byl povolen odklad (srovnej rozh. čís. 2623 sb. n. s. a ve sbírce neuveřejněné rozhodnutí nejv. s. R II 112/31).